IV.ÚS 3434/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3434/20 ze dne 26. 1. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky I. O., zastoupené JUDr. Karolinou Besser, advokátkou, sídlem Panská 895/6, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. října 2020 č. j. 13 Co 343/2020-1170 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. srpna 2020 č. j. 0 Nc 29015/2020-1018, 60 P a Nc 272/2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníků řízení, a 1) P. K. a 2) nezletilé N. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. 1 a 2 a dále čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") k návrhu vedlejšího účastníka jako otce (dále jen "otec") nezletilé vedlejší účastnice (dále jen "nezletilá") nařídil předběžné opatření, na jehož základě uložil stěžovatelce jako matce nezletilé (dále též "matka") povinnost zdržet se vycestování společně s nezletilou do zahraničí na dobu delší pěti dnů bez písemného souhlasu otce, opatřeného úředně ověřeným podpisem. Dále stěžovatelce uložil povinnost zdržet se jakýchkoli úkonů směřujících k tomu, aby za stejných podmínek nezletilá vycestovala do zahraničí v doprovodu třetí osoby s tím, že předběžné opatření platí do doby rozhodnutí soudu o návrhu otce na nahrazení souhlasu matky týkajícího se předškolního zařízení, které má nezletilá od 1. 9. 2020 navštěvovat. Opatrovníkem nezletilé soud ustanovil Městskou část Praha 6. Obvodní soud dospěl k závěru, že je třeba předběžné poměry účastníků upravit. Poukázal na to, že otec osvědčil, resp. v řízení bylo prokázáno, že nezletilá skutečně navštěvuje mateřskou školu v B., hrozí tedy nebezpečí, že matka se s nezletilou trvale na Slovensko odstěhuje. Uvedenou skutečnost matka sama u soudu uvedla s tím, že svou budoucnost plánuje na Slovensku. Obvodní soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že otec již před podáním návrhu na předběžné opatření podal návrh na nahrazení souhlasu matky s výběrem předškolního zařízení, jsou podmínky pro vydání předběžného opatření splněny. 3. Proti usnesení obvodního soudu podala matka odvolání. V záhlaví uvedeným usnesením Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud dospěl k závěru, že obvodní soud postupoval správně, když návrhu na vydání předběžného opatření vyhověl. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími soudy zasáhly do jejích ústavně zaručených práv i do práv nezletilé, a to do práva na soudní ochranu, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, práva na svobodu pohybu a pobytu a na rozhodování o tom, kde bude matka trávit čas a bydlet. Stěžovatelka uvádí, že nezletilá je v současné době svěřena do její výlučné péče a s otcem má soudně stanovený styk, který stěžovatelka dodržuje. Nezletilá má občanství České republiky a Slovenské republiky, má trvalý pobyt ve Slovenské republice od roku 2017. Mateřským jazykem nezletilé je slovenština, slovensky mluví i s otcem. Nezletilá má na Slovensku celou a jedinou širší rodinu. Matka je zaměstnána u slovenské firmy s místem výkonu práce v B. Nezletilá je přihlášená do předškolního zařízení v místě trvalého bydliště v B., avšak toto fyzicky nenavštěvuje. Z uvedeného vyplývá, že nezletilá je vzhledem k trvání, pravidelnosti, důvodům a podmínkám pobytu na Slovensku, dále pak ke státní příslušnosti, jazykovým znalostem, rodinnému zázemí a jejím sociálním vazbám komplexně integrovaná na Slovensku. V souvislosti s obvyklým pobytem nezletilé ve Slovenské republice otec není omezen ve výkonu svých rodičovských práv a povinností a má možnost se s nezletilou nadále stýkat. Stěžovatelka dovozuje, že otec se tímto způsobem snaží docílit změny bydliště nezletilé z B. do P. a nepřípustným způsobem tak dochází k omezování matky a nezletilé ve volném pohybu mezi dvěma státy Evropské unie, jejichž občankami matka a nezletilá jsou. Podle stěžovatelky nelze Slovenskou republiku nazývat zahraničím, když matka i nezletilá jsou slovenskými občankami s trvalým pobytem v B. (pozn. v ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí svoji adresu i adresu nezletilé v P.). Stěžovatelka zdůrazňuje, že vydaným předběžným opatřením se zákazem vycestování na dobu delší než 5 dnů je nezletilé upřeno právo na vzdělání a osobní rozvoj, neboť bylo omezeno její právo v době, kdy je nezletilá s matkou, navštěvovat předškolní zařízení v B. a do kterého je nezletilá od března 2020 řádně zapsaná. Stěžovatelka nevidí důvod, proč by nezletilá nemohla v době, kdy je v péči matky, navštěvovat předškolní zařízení v B., kde matka s dcerou bydlí, má tam rodinu, zájmové kroužky, kamarády, sociální vazby a matka i pracovní závazky. Stěžovatelka poukazuje na to, že u předškolního zařízení, které není povinné, nic nebráni tomu, aby dítě navštěvovalo dvě školky, nebydlí-li rodiče ve stejném bydlišti. Naopak by došlo k porušení základních ústavních práv matky a nezletilé, byla-li by nezletilá nucena navštěvovat školku v P. i přes to, že její bydliště a veškeré vazby jsou v B.. Stěžovatelka je přesvědčena, že soudy obou stupňů nepostupovaly správně, když v rozporu se zájmy nezletilé svým rozhodnutím způsobily faktické vytržení z rodinného prostředí nezletilé na území Slovenské republiky, na které je zvyklá a považuje ho za svůj domov. V doplňujícím podání stěžovatelka uvedla, že napadená rozhodnutí byla vydána na základě nepravdivých informací, když otec svůj návrh na vydání předběžného opatření odůvodnil tím, že nezletilá na Slovensku navštěvuje školku bez jeho souhlasu, ačkoli nezletilá ve školce ve skutečnosti nikdy nebyla. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 7. Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření a jeho konkrétní podoby z hlediska správnosti přijatého řešení se jeho přezkumné pravomoci v zásadě vymyká a je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo usnesení ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 49/16 (všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů o důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření, nýbrž je povolán pouze k ověření, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření, popřípadě rozhodnutí o jeho zamítnutí, mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole podle čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171); ke svévolnému výkladu srov. rovněž nález ze dne 1. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2486/13 (N 184/75 SbNU 39)]. Předmětem tohoto přezkumu může být i procesní postup, který nařízení předběžného opatření předcházel [např. nález ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.)]. 8. Ústavní soud přistupuje velmi zdrženlivě k přezkumu předběžných opatření v rodinně právních věcech, do nichž zasahuje jen v případech extrémních. Rozhodování v této navýsost citlivé oblas