IV.ÚS 3439/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3439/11 ze dne 4. 3. 2013 N 37/68 SbNU 379 K uplatňování nároku na náhradu nemateriální újmy vzniklého za účinnosti zákona č. 160/2006 Sb.   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové (soudce zpravodaj) a Miloslava Výborného - ze dne 4. března 2013 sp. zn. IV. ÚS 3439/11 ve věci ústavní stížnosti Ivana Wichy, zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem, se sídlem Symfonická 1496/9, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2011 č. j. 16 Co 208/2011-58 vydanému v řízení o stěžovatelově žalobě na náhradu nemajetkové újmy způsobené stěžovateli nezákonným vězněním v osmdesátých letech 20. století. I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2011 č. j. 16 Co 208/2011-58 došlo k porušení základních práv stěžovatele garantovaných v čl. 5 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. listopadu 2011 a doplněnou podáním ze dne 6. června 2012, se stěžovatel podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo na rovné zacházení podle čl. 1 Listiny a právo na odškodnění podle čl. 36 odst. 3 Listiny. 2. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že skutková podstata jeho případu je nesporná, sporná otázka pak spočívá pouze v tom, zda občan nezákonně odsouzený přede dnem 18. března 1992 má, či nemá nárok na náhradu nemateriální újmy, případně zda zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945, ve znění pozdějších předpisů, je zákonem, který náhradu nemajetkové újmy upravuje. 3. Stěžovatel má za to, že napadené rozhodnutí je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu [nálezy sp. zn. I. ÚS 85/04 ze dne 13. 7. 2006 (N 136/42 SbNU 91) a sp. zn. IV. ÚS 428/05 ze dne 11. 10. 2006 (N 185/43 SbNU 115), dostupné stejně jako všechna ostatní zde zmiňovaná rozhodnutí Ústavního soudu též na http://nalus.usoud.cz], ve které Ústavní soud přesvědčivě vyvrátil, že přiznání náhrady nemajetkové újmy nelze odmítat jen proto, že nelze aplikovat zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, který náhradu nemateriální újmy neupravuje, nebo čl. 5 odst. 5 Úmluvy. Stěžovatel poukázal i na nález Ústavního soudu ze dne 2. června 1999 sp. zn. Pl. ÚS 18/98 (N 82/14 SbNU 181; 151/1999 Sb.) ve věci práva odmítnout základní vojenskou službu, pokud je v rozporu se svědomím nebo náboženským vyznáním, podle něhož žádný zákon nemůže "stanovit podrobnosti" tak, aby oprávněné občany diskvalifikoval z jejich ústavně garantovaných práv. Podle názoru stěžovatele právo na zadostiučinění nelze odepřít s tvrzením, že nelze najít zákon, který by bylo možné aplikovat ve smyslu čl. 36 odst. 4 Listiny. Dále stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu vydaný dne 23. května 2012 pod sp. zn. I. ÚS 3438/11 (N 111/65 SbNU 497), jehož odůvodnění je podle názoru stěžovatele plně aplikovatelné i na jeho ústavní stížnost. II. Rekapitulace průběhu řízení 4. Ústavní soud si za účelem posouzení celé věci vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 15 C 163/2010 (dále jen "soudní spis"). 5. Ze soudního spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou dne 2. června 2010 k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud"), domáhal po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti (dále jen "žalovaná") zaplacení nemajetkové újmy v penězích, a to ve výši, kterou nechal na posouzení soudu. Důvodem podání žaloby byla skutečnost, že stěžovatel byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu Prešov ze dne 23. listopadu 1982 sp. zn. T 157/82 uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců nepodmíněně. Stěžovatel byl od 4. října 1982 do 24. listopadu 1982 ve vazbě a od 25. listopadu 1982 do 4. ledna 1984 ve výkonu trestu. Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 4. dubna 2003 sp. zn. Nt 1004/2002 byla ve věci povolena obnova řízení, odsuzující rozsudek byl v celém rozsahu zrušen a následně bylo usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 28. července 2009 sp. zn. 3 T 72/2009 řízení zastaveno, neboť žalovaný skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. 6. K návrhu stěžovatele na náhradu škody za výkon vazby podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, přiznala žalovaná dopisem ze dne 28. května 2010 stěžovateli částku 58 409 Kč. Odškodnění představovalo náhradu za ztrátu na výdělku, náklady výkonu vazby, náklady trestu, náklady původního trestního řízení, náklady obhajoby v řízení o povolení obnovy řízení a náklady obhajoby v řízení po obnově řízení. Pokud se týkalo požadavku stěžovatele na zadostiučinění ve výši 700 000 Kč, žalovaná uvedla, že náhradu nemajetkové újmy zákon č. 58/1969 Sb. po celou dobu své účinnosti neumožňoval, nicméně judikatura se v tomto směru vyvíjí tak, že nelze apriori pokládat takto specifikovaný nárok za nezákonný. Žalovaná proto stěžovateli jeho požadavku na zaplacení částky 700 000 Kč nevyhověla, vyslovila však stěžovateli omluvu za nezákonné odsouzení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. T 157/82. 7. Obvodní soud rozsudkem ze dne 2. listopadu 2010 č. j. 15 C 163/2010-11 uložil žalované povinnost zaplatit stěžovateli částku 12 000 Kč a nahradit mu náklady řízení ve výši 11 928 Kč. Na základě odvolání podaného oběma účastníky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. února 2011 č. j. 16 Co 32/2011-28 rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že vada petitu žaloby brání pokračování v řízení a je ji třeba postupem podle ustanovení § 43 o. s. ř. odstranit. K výzvě obvodního soudu stěžovatel výši žalované částky stanovil na 30 000 Kč. Obvodní soud znovu rozhodl rozsudkem ze dne 5. dubna 2011 č. j. 15 C 163/2010-39 tak, že žalované uložil povinnost zaplatit stěžovateli částku 12 000 Kč a nahradit mu náklady řízení ve výši 11 928 Kč a doplňujícím rozsudkem ze dne 13. června 2011 č. j. 15 C 163/2010-51 žalobu co do částky 18 000 Kč zamítl. 8. K odvolání podanému žalovanou městský soud, rozsudkem napadeným ústavní stížností, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o zaplacení 12 000 Kč zamítl. Městský soud vyslovil nesouhlas s právním názorem obvodního soudu o přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy na předmětnou věc s tím, že povinnost nahradit stěžovateli nemajetkovou újmu za výkon vazby a výkon trestu vykonané před účinností Úmluvy pro Českou republiku žalované v tomto řízení uložit nelze. Městský soud se neztotožnil s právními závěry vyslovenými jiným senátem městského soudu v rozhodnutí ze dne 12. května 2011 sp. zn. 22 Co 173/2011 o tom, že zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, lze výkladem přechodného ustanovení čl. II tohoto zákona aplikovat i na nemajetkovou újmu způsobenou rozhodnutími o vazbě či trestu vykonanými před 18. březnem 1992. III. Rekapitulace vyžádaného vyjádření a repliky 9. Městský soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 21. prosince 2012 plně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, kde se vypořádal se všemi podstatnými námitkami stěžovatele, a uvedl, že při svém rozhodování