IV.ÚS 3446/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3446/23 ze dne 13. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelů N. H. a T. F., zastoupených Mgr. Vítem Dubovým, advokátem, sídlem Purkyňova 2476/102a, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 13 To 276/2023-94 ze dne 10. října 2023, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a M. N., zastoupeného Mgr. Ing. Davidem Černým, advokátem, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti, připojených listin a vyžádaného spisu Okresního soudu v Pardubicích (dále jen "okresní soud") sp. zn. 4 Nt 3507/2023 se podává, že stěžovatelé v trestním řízení vedeném proti vedlejšímu účastníkovi (obviněnému) vystupovali jako poškození. Trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Pardubicích č. j. 1 ZT 228/2022-47 ze dne 25. srpna 2022 ve spojení s usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové č. j. 2 KZT 500/2022-3 ze dne 30. září 2022. Stěžovatelé pak podle § 154 a § 155 odst. 4 trestního řádu požádali o přiznání náhrady účelně vynaložených nákladů řízení v souvislosti s účastí na trestním řízení ve výši 33 409,81 Kč. Okresní soud usnesením č. j. 4 Nt 3507/2023-3 ze dne 20. března 2023 žádosti vyhověl. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "krajský soud") usnesením č. j. 13 To 106/2023-19 ze dne 9. května 2023 k stížnosti obviněného usnesení okresního soudu zrušil. Stěžovatelé poté nárok podle § 154 trestního řádu uplatnili ve výši 72 371,81 Kč. Okresní soud usnesením č. j. 4 Nt 3507/2023-71 ze dne 2. srpna 2023 nově přiznal stěžovatelům náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 58 090,18 Kč. 3. I proti druhému usnesení okresního soudu podal obviněný stížnost, na jejímž základě krajský soud napadeným usnesením usnesení okresního soudu zrušil a uložil obviněnému povinnost uhradit poškozeným náklady spojené s účastí v trestním řízení (stěžovatelce 2 381,20 Kč, stěžovateli 2 497,20 Kč). II. Argumentace stěžovatelů 4. Stěžovatelé namítají, že krajský soud v napadeném usnesení ignoroval nález sp. zn. II. ÚS 357/22 ze dne 1. března 2023 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) a směšoval adhezní řízení s řízením o nároku na pojistné plnění z "povinného ručení". Upřel jim tak náhradu nákladů spojených s účastí v trestním řízení z důvodu, že byla přiznána již v řízení o pojistném plnění. Pro určení tarifní hodnoty podle § 10 odst. 5 části věty za středníkem vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), není zásadně podstatné přisouzení částky převyšující 10 000 Kč přímo soudem. Může jít i o částku "přisouzenou" dobrovolným plněním pachatele. Ten stěžovatelům poskytl částky 50 000 Kč a 20 000 Kč. 5. Okresní soud podle stěžovatelů neporušil zásadu reformationis in peius. Bylo rozhodováno v adhezním řízení, nikoli v trestním řízení, tudíž princip spočívající v nutnosti odčinit poškozeným újmu převládá nad právem pachatele nepřivodit si horší rozhodnutí v důsledku podání stížnosti. Navíc ve věci bylo rozhodováno nikoli po stížnosti, ale v druhém řízení u okresního soudu po zrušení prvního rozhodnutí, a to na základě změněného návrhu jejich zmocněnce, jenž byl učiněn v průběhu jednoroční doby od pravomocného ukončení trestního stíhání. Krajský soud svévolně a bez řádného odůvodnění neuznal většinu nárokovaných úkonů právní služby, úkony obsažené v návrhu ze dne 24. července 2023 opomněl zcela. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 7. Soudkyně zpravodajka vyzvala účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 8. Podle krajského soudu v trestní věci nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Odkazovaný nález sp. zn. II. ÚS 357/22 připouští, aby soudy v adhezním řízení dílčím způsobem zohlednily, nakolik duplicitní byly úkony právní služby při uplatňování nároku na pojistné plnění vůči pojišťovně a při zastupování poškozených v trestním řízení. K stanovení odměny zmocněnce za jeden úkon právní služby odkázal na postup potvrzený usnesením sp. zn. IV. ÚS 2201/23 ze dne 3. října 2023. Navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. 9. Vedlejší účastník poukázal na to, že Ústavní soud opakovaně a v různých senátech (usnesení sp. zn. II. ÚS 1022/18 ze dne 28. března 2018, sp. zn. III. ÚS 1021/18 ze dne 17. dubna 2018 a sp. zn. I. ÚS 1020/18 ze dne 22. května 2018) ústavní stížnosti tam, kde byla v trestním řízení snížena náhrada nákladů vzniklých přibráním zmocněnce z důvodu, že poškozeným byly náklady právního zastoupení hrazeny pojišťovnou, odmítal. Oproti věci řešené odkazovaným nálezem sp. zn. II. ÚS 357/22 tam - stejně jako v posuzované věci - nešlo o situaci, že by poškozeným nebyla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení vůbec. Stěžovatelům navíc nebyla přisouzena žádná náhrada újmy, plnil z vlastního rozhodnutí. Nebyly tak splněny podmínky pro aplikaci § 10 odst. 5 části věty za středníkem advokátního tarifu. Rozporuje důvodnost nároků vznesených stěžovateli za jednotlivé úkony právní služby. Tvrdí, že v jeho plnění stěžovatelům byly vypořádány mj. i jejich nároky na náhradu nákladů právního zastoupení. S odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 825/20 uvádí, že podle soudů i části doktríny poškozený nemá nárok na náhradu nákladů vzniklých účastí v trestním řízení, jestliže řízení skončí podmíněným zastavením trestního stíhání. Navrhl odmítnutí ústavní stížnosti. 10. Ústavní soud vyjádření zaslal stěžovatelům na vědomí a k případné replice. Ti k vyjádření krajského soudu namítli, že v napadeném usnesení nijak nezmínil zohlednění duplicitních úkonů právní služby. Nález sp. zn. II. ÚS 357/22 je třeba interpretovat tak, že při způsobení újmy na zdraví mohou probíhat dvě různá řízení, v nichž má advokát na práci odlišné věci. Pojišťovna jim poskytla plnění bez určení konkrétních právních úkonů, za něž je poskytováno, takže ani nebylo možné určit případnou duplicitu s úkony právní služby provedenými v trestním řízení. V obou typech řízení navíc může poškozené zastupovat jiný advokát, což podle nich rovněž vylučuje započtení nákladů za poskytnuté právní služby. Krajský soud v napadeném usnesení ani ve vyjádření k ústavní stížnosti nevysvětlil, proč při určení tarifní hodnoty úkonů právní služby vycházel z částky 10 000 Kč. Krajský soud ignoroval argumentaci stěžovatelů k zásadě zákazu reformationis in peius. K vyjádření vedlejšího účastníka uvedli, že je z něj patrný jeho charakter a nepřijetí odpovědnosti za spáchaný čin. Již v nalézacím řízení bylo vyvráceno tvrzení vedlejšího účastníka, že jím poskytnutá částka zahrnovala i náhradu nákladů právního zastoupení. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud připomíná, že k náhradě nákladů řízení se v rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil rezervovaně tak, že spor o náhradu nákladů řízení, i když se může dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před soudy vedlejší, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například jestliže zjistí extrémní rozpor s principy spravedlnosti nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 653/03 ze dne 12. května 2004 (N 69/33 SbNU 189) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 303/02 ze dne 5. srpna 2022 (U 25/27 SbNU 307) nebo sp. zn. II. ÚS 2135/12 ze dne 28. června 2012]. Posuzovaná věc vš