IV.ÚS 3446/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3446/24 ze dne 19. 3. 2025 Rozhodování soudu o bydlišti dítěte v souladu s jeho nejlepším zájmem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. N. C., zastoupené Mgr. Martinem Volejníkem, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 255/2024-1621 ze dne 4. září 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. C., zastoupeného Mgr. Pavlem Fexou, advokátem, sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1 - Staré Město, a nezletilých G. C. a V. C. C., zastoupených Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Kounicova 683/14, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 255/2024-1621 ze dne 4. září 2024 byla porušena práva stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. II. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 255/2024-1621 ze dne 4. září 2024 se ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní soud se v posuzované věci věnoval kritériím pro určení bydliště dětí vzhledem k plynutí času a na to navázané prohlubování těžiště života dětí, a to za situace, kdy rodič podal návrh na určení bydliště dětí poté, co děti dočasně žily v cizině na základě konsenzu rodičů, rodiče svá práva a povinnosti plynoucí z rodičovské odpovědnosti nevykonávali a řízení o určení bydliště trvalo takřka tři roky. 2. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze z důvodu porušení základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina). Současně navrhuje odložit vykonatelnost napadeného rozsudku podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. II. Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí 3. Stěžovatelka (matka) a vedlejší účastník (otec) jako rodiče vedlejších účastníků (děti) spolu žili od roku 2011. V roce XXXX se narodil starší G., se kterým rodiče často pobývali v zahraničí. Soužití rodiče ukončili v únoru 2019, matka zůstala bydlet v X a otec se odstěhoval zpět do Italské republiky (Itálie). Mladší V. C. tak nikdy nepoznal a se synem se od roku 2020 nestýká. V únoru 2021 tudíž matka navrhla svěření dětí do své péče. 4. Na jaře 2021 se matka přestěhovala s dětmi z X do města Y. ve Španělském království. Otec s pobytem dětí ve Španělsku souhlasil s tím, že bude dočasný. Následně se návrhem z 24. listopadu 2021 domáhal určení bydliště dětí (následně modifikovaně nahrazení souhlasu matky s umístěním bydliště dětí) na adrese X. Nesouhlasil s tím, aby se děti přestěhovaly s matkou za otcem do Itálie, do XY. 5. Obvodní soud pro Prahu 6 mezitím rozsudkem ze dne 22. září 2022 svěřil děti do péče matky a určil otci výživné. Městský soud následně v části týkající se výživného rozsudek obvodního soudu změnil rozsudkem z 8. března 2023. Návrhy na určení bydliště dětí v Y ve Španělsku (ze dne 15. září 2022) a na úpravu styku otce s dětmi vzala matka zpět. 6. Obvodní soud rozsudkem ze dne 7. května 2024 č. j. 0 Nc 25001/2020-1570 návrh otce na určení bydliště dětí na určené adrese v X zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 7. Obvodní soud vyšel z toho, že děti od března 2021 žijí ve Španělsku, navštěvují tam školní zařízení a k X v podstatě nemají vztah. S tím se ztotožnil i opatrovník dětí, který dodal, že jsou děti ve Španělsku adaptovány, a vznesl otázku, jaký velký vliv by na děti mělo stěhování do takřka neznámého prostředí v X. S ohledem na plynutí času a zájem dětí neshledal obvodní soud pro určení místa bydliště v X žádný důvod. V případě přemístění do X by nebyla jejich školní docházka kontinuální a přestěhování by bylo s ohledem na současný pobyt a zaměstnání zatěžující i pro matku. Závěrem dodal, že posouzení úhrady nákladů na bydlení dětí ve Španělsku nebylo předmětem tohoto řízení. 8. Městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu změnil (výrok I) tak, že místem bydliště G. (výrok II) a V. C. (výrok III) určil X. Rozhodl o nákladech řízení (výrok IV). 9. Městský soud odkázal na závěry 1. rodinněprávního sympozia k protiprávní změně bydliště nezletilého dítěte. Na základě zjištěných okolností shledal, že děti nemají více bydlišť, a to i proto, že v řízení o určení výživného se v rámci zajištění bytových potřeb dětí provozní náklady domu v X promítly do výše částky výživného, neboť pobyt dětí ve Španělsku byl přechodný a měl trvat nejpozději do zahájení povinné školní docházky G. Městský soud považoval pobyt dětí ve Španělsku od září 2022 za protiprávní a nežádoucí. Neměl proto za adekvátní úvahu obvodního soudu, že jsou děti do španělského prostředí skrze školní docházku integrovány, zejména když matka opakovaně uvažuje o přesídlení do Itálie a otec se školou nesouhlasil. Městský soud vyšel i z obecné zkušenosti, že možnost navázání trvalých dětských osobních vztahů je vzhledem k časté obměně složení třídy v mezinárodní škole značně omezená. Bydlení ve Španělsku není z hlediska dětí perspektivní, jelikož matka není schopna ze svého jediného příjmu zajistit bydlení na úrovni jakou je otcem hrazená vila v X. Uzavřel, že ve smyslu nejlepších dlouhodobých životních zájmů a bezpečné základny pro budování veškerých a stabilních sociálních vztahů (rodina matky, vrstevníci) je (s nadstandardní možností bydlení) X a přispěje to k normalizaci vztahu dětí k otci. Navíc jde o místo, na němž se rodiče naposledy shodli. Naopak neměl za souladné se zájmem dětí, že je matka využívá k obstrukčnímu chování vůči otci, které je motivované jejími finančními zájmy. III. Argumentace stěžovatelky 10. Matka namítá, že rozhodnutí městského soudu je nečekané a překvapivé, a věnuje se výkladu § 220 odst. 1 občanského soudního řádu. Tvrdí, že městský soud neseznámil účastníky řízení s odlišným právním názorem, neumožnil jim se k němu vyjádřit a rozsudek změnil. Zasáhl tak do práva matky na soudní ochranu, zejména vyšel-li ze shodného skutkového stavu jako obvodní soud, věc posoudil po právní stránce odlišně a postup neodůvodnil. Matka se dále domnívá, že městský soud chybně vykládá § 858 ve spojení s § 80 občanského zákoníku. Je přesvědčena, že konsenzus rodičů stran místa pobytu dětí, s nímž městský soud pracoval, neexistoval. Městský soud neupřesňuje, kterými důkazy má konsenzus rodičů za prokázaný. Podle jejího názoru tak spíše uměle a účelově vytváří podklad pro rozhodnutí. Matka rozporuje závěr městského soudu, že by pobyt ve Španělsku od podzimu 2021 byl pouze dočasný, neboť takový závěr přehlíží, že děti i matka tam mají vybudované sociální, studijní a pracovní vazby na rozdíl od České republiky. Stejně tak městský soud pomíjí, že děti byly soudně svěřeny do její péče, styk určen nebyl a otec kontakt striktně odmítá. Doplňuje, že otec, ač se snaží docílit jejich přemístění ze Španělska do České republiky, o děti zájem nejeví. Podle matky rozhodnutí zasahuje do jejích osobnostních práv a nutí ji přeorganizovat si život a jde o zneužití institutu práva na určení místa bydliště. Odmítá proto závěry městského soudu jako nelogické, objektivně nesprávné a iracionální. Po matce nelze spravedlivě požadovat, aby ji jako pečujícímu rodiči soudní moc přikazovala žít na konkrétní adrese. Životní úroveň stěžovatelky a vysoce nadstandardní bydlení ve vile v X pak nesouvisí podle stěžovatelky s meritem věci a nejlepším životním zájmem dětí. Teze, že matka nemá mimo výživného jiné příjmy, výživné protiprávně zneužívá a není schopna zajistit požadovanou úroveň bydlení, považuje za lživé invektivy. Zájem dětí jako španělských rezidentů spatřuje v setrvání ve Španělsku. IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. V. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 12. Usnesením ze dne 28. ledna 2025 Ústavní soud ustanovil nezletilým pro řízení o ústavní stížnosti opatrovníkem Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí. 13. Stěžovatelka podala současně s ústavní stížností také návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku. Ústavní soud usnesením z 28. ledna 2025 návrhu vyhověl a vykonatelnost napadeného rozsudku odložil. 14. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u obvodního soudu pod sp. zn. 0 Nc 25001/2020, a vyzval účastníka a vedlejší účastníky, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili (§ 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). 15. Ústavní soud dospěl vzhledem k obsahu ústavní stížnosti k závěru, že