IV.ÚS 3448/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3448/21 ze dne 3. 5. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavních stížnostech stěžovatelky D. T. T. L., zastoupené Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, stěžovatelky V. T. U., zastoupené JUDr. Eduardem Brunou, Ph.D., advokátem, sídlem Sokolovská 37/24, Praha 8 - Karlín, a stěžovatele D. D. K., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2021 č. j. 8 Tdo 38/2021-15994, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. února 2020 sp. zn. 2 To 120/2019 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. prosince 2018 č. j. 56 T 6/2017-14166, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 ods 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jež byly vedeny pod spisovými značkami IV. ÚS 3448/21, IV. ÚS 313/22 a I. ÚS 330/22 a které Ústavní soud v souladu s § 63 zákona o Ústavním soudu a § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, usnesením ze dne 15. 2. 2022 spojil ke společnému řízení, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva ústavně zaručená v čl. 90 Ústavy, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 11, čl. 12 odst. 2, čl. 37 odst. 2, čl. 38 odst. 2, čl. 40 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 písm. b) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinnými v bodě I. zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění účinném ke dni 13. 5. 2013, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Tohoto zločinu se stěžovatelé dopustili, ve stručnosti vyjádřeno, společně s dalšími spoluobviněnými tak, že ve vymezené době provozovala spoluobviněná L. T. T. T. (dále jen "spolupracující obviněná" nebo "obviněná T.") v Praze, zejména ve vietnamské tržnici Sapa v kanceláři pod názvem "X" a na dalším místě, tzv. službu proclení, spočívající mimo jiné v tom, že na základě objednávek osob dovážejících zboží z Asie, především z Čínské lidové republiky, za dohodnutou úplatu zahrnující její odměnu a náklady zajišťovala dopravu tohoto zboží z místa, kam bylo do Evropy dodáno (především z přístavu v Hamburku), jeho proclení na celnici v České republice, zpravidla na celnici ve Zdibech, a dopravení do místa určení (obvykle na tržnici Sapa v Praze). Tuto činnost vykonávala tak, že vytvářela, resp. nechala vytvářet, a v celním řízení předkládat falešné průvodní doklady ke zboží, v nichž jako údajní příjemci zboží z Asie figurovaly jí ovládané právnické osoby a údaje o ceně zboží neodpovídaly skutečnosti, konkrétně tato cena byla výrazně podhodnocena v úmyslu zkrátit clo. Po propuštění zboží do volného oběhu a jeho dodání osobám dovážejícím zboží, které si její služby objednaly a zaplatily za ně, nadále vytvářela zcela fiktivní účetnictví, do kterého vytvářela a zakládala fiktivní účetní doklady o dalším prodeji či vývozu uvedeného zboží za účelem vytvoření zdání skutečně podnikajících daňových subjektů, a poté podávala za tyto společnosti, jež ve skutečnosti nevyvíjely žádnou činnost, nepravdivá daňová přiznání s nulovou nebo minimální výší daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH"). K této činnosti využívala jako podřízené své zaměstnankyně, obviněné T. a cca od konce roku 2011 též T., které se podílely na základě jejích pokynů na vytváření fiktivních dokladů a vedení fiktivního účetnictví, takto vytvořené fiktivní doklady poté předávala jak celnímu deklarantovi, tak zástupcům spediční společnosti za účelem zařízení proclení a transportu zboží. Obviněná T. se podílela podle pokynů obviněné T. na vytváření fiktivního účetnictví společností ovládaných touto obviněnou, když na základě jejích pokynů, srozuměna s tím, že jde pouze o fiktivní obchody, a tedy nepravdivé doklady, vytvářela faktury o dalším přeprodeji zboží mezi těmito společnostmi, čímž se podílela na vytváření a udržování simulovaného právního stavu, a v několika případech řešila na základě pokynu obviněné T. otázky týkající se těchto společností s daňovými a celními orgány. Stěžovatelé a obviněná H., jednající a vystupující ve vzájemné plné součinnosti a navzájem se zastupující v jednání s dalšími osobami, jako členové úzké rodiny tvořené otcem, matkou a dvěma dcerami, v uvedeném období objednávali dovozy kontejnerů z Číny, pro jejichž transport z Hamburku do České republiky, proclení na základě fiktivních dokladů a následné dodání využívali jako jedni ze zákazníků "službu proclení" provozovanou obviněnou T. Vůči obviněné T. vystupovali jako členové téhož, byť neformálního subjektu, tedy jedné konkrétní rodiny objednávající si její služby, a takto postupovali s vědomím toho, že o zboží je nadále nepravdivě účtováno ve fiktivním účetnictví společností ovládaných obviněnou T., a zboží je dodáváno bez řádných dokladů s utajením skutečného vlastníka zboží, poté co toto zboží bylo vymknuto po provedeném celním řízení další daňové kontrole, a takto dodané zboží dále sami či společně s dalšími neustanovenými osobami prodávali v České republice na tržnici Sapa i jinde, aniž po jeho prodeji řádně přiznali a odvedli DPH. Stěžovatel K. vystupoval jako otec rodiny, který měl rozhodující slovo, osobně dojednával s obviněnou T. služby proclení, zejména s ní řešil závažnější problémy v souvislosti s proclíváním kontejnerů a placením za tuto službu, objednával u ní proclení některých kontejnerů, domlouval se s ní na ceně za tuto službu, rozhodoval, kdy jí má být zaplaceno, podílel se na objednávání zboží z Asie, a dával pokyny a rady především svým dcerám, jak mají při obchodování s takto dovezeným zbožím postupovat; jeho manželka, stěžovatelka U., rovněž osobně dojednávala s obviněnou T. služby proclení, zejména se s ní domlouvala na ceně za tuto službu, platila jí za ni, osobně příležitostně v Sapě dohlížela na chod prodejny a nabízela zboží zákazníkům, dávala pokyny a rady svým dcerám k provozování prodejny a obchodování v ní, podílela se též na komunikaci s obviněnou L., s níž řešila zasílání plateb čínským dodavatelům. Jejich dcera, obviněná H., zpočátku na základě pokynů rodičů a postupně stále více samostatně objednávala nebo se podílela na objednávání zboží z Čínské lidové republiky, předávala peníze či zajišťovala prostřednictvím dalších osob předání peněz za účelem jejich zaslání dodavatelům zboží obviněné L. a též předávala peníze za službu proclení obviněné T., s níž rovněž proclení jednotlivých kontejnerů dojednávala a poskytovala jí, případně obviněné T., údaje a podklady, na jejichž podkladě vytvářely fiktivní průvodní doklady ke zboží, dojednávala s ní a s obviněnou T. záležitosti týkající se příjezdu, transportu a místa vykládky jednotlivých kontejnerů, podílela se na organizaci této vykládky a provozovala jako jednatelka společnosti, jejíž jedinou společnicí zároveň byla, obchod v Sapě, v jehož prostorách takto dovezené zboží přinejmenším z podstatné části následně prodávala. Jejich druhá dcera, stěžovatelka L., v uvedeném období pomáhala své sestře s obchodováním na Sapě, přičemž zejména komunikovala s obviněnou T., s níž proclení jednotlivých kontejnerů dojednávala a poskytovala jí, případně obviněné T., údaje a podklady, na jejichž podkladě vytvářely fiktivní průvodní doklady ke zboží, a dojednávala s ní a s obviněnou T. záležitosti týkající se příjezdu, transportu a místa vykládky jednotlivých kontejnerů. Za těchto okolností uskutečnili obvinění dovozy, zajistili proclení a uvolnění do volného oběhu přinejmenším 93 kontejnerů se zbožím, přičemž konkrétní případy takto provedených transferů kontejnerů, včetně výše nepřiznané částky DPH, jsou za jednotlivá měsíční zdaňovací období popsány v bodech 1. až 93. rozsudku městského soudu, kdy tímto jednáním řádně nepřiznali DPH v přesně nezjištěné výši přesahující 15 708 046 Kč, tímto způsobem dovezené zboží po provedeném celním řízení vymkli jakékoli další účinné daňové kontrole, načež stěžovatelé a obviněná H. toto zboží dále přinejmenším z podstatné části sa