IV.ÚS 3449/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3449/21 ze dne 25. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele Michala Homoly, zastoupeného Mgr. Alešem Krochmalným, advokátem, sídlem Těsnohlídkova 943/9, Brno, proti výrokům I až III rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2021 č. j. 25 Cdo 3494/2019-317, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2019 č. j. 44 Co 464/2015-235, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2018 č. j. 25 Cdo 3156/2017-209, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2017 č. j. 44 Co 464/2015-183 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. dubna 2015 č. j. 236 C 98/2011-133, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Hošek Motor a. s., sídlem Žarošická 4315/17, Brno, zastoupené JUDr. Vladimírem Bulinským, advokátem, sídlem Jana Nečase 1343/29, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, popř. jejich výroků s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1, 4 a 90 Ústavy. Současně stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2021 č. j. 25 Cdo 3494/2019-317. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v záhlaví uvedeným rozsudkem Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") k žalobě vedlejší účastnice uložil stěžovateli povinnost zaplatit 523 630 Kč s příslušenstvím. Tato částka měla představovat ušlý zisk, o který byla vedlejší účastnice zkrácena v důsledku stěžovatelem zaviněné dopravní nehody. Dne 2. 6. 2009 uzavřela vedlejší účastnice s třetí osobou smlouvu o budoucí smlouvě kupní, jejímž předmětem byla budoucí koupě vozidla (za částku 1 953 000 Kč), které však bylo posléze poškozeno při uvedené dopravní nehodě, pročež došlo k zániku závazků z této smlouvy. Po opravě vozidla prodala vedlejší účastnice vozidlo jiné osobě za částku 1 430 000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Stěžovatel prokazatelně zavinil dopravní nehodu, při níž bylo poškozeno vozidlo vedlejší účastnice, přičemž o zakoupení tohoto vozidla byl vážný zájem (byla uzavřena smlouva o budoucí smlouvě kupní za cenu 1 953 000 Kč (viz též sub 5). Bylo-li následně vozidlo prodáno za částku nižší, je rozdíl mezi oběma částkami ušlým ziskem vedlejší účastnice. Od uvedeného rozdílu je však třeba odečíst částku 99 370 Kč (tvořící DPH). V této části vzala vedlejší účastnice žalobu zpět a soud řízení zastavil. V daném případě je podle městského soudu nerozhodná skutečná cena vozidla, jakož i skutečnost, zda druhá strana smlouvy o budoucí smlouvě kupní chtěla vozidlo kupovat jako fyzická osoba, popř. podnikatel, anebo do vlastnictví právnické osoby. Podstatné není ani to, jaké stanovisko zaujala k celé věci pojišťovna stěžovatele. Soud tedy rozhodl, že stěžovatel je povinen vedlejší účastnici zaplatit částku 423 630 Kč s příslušenstvím. Dále je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 67 031,04 Kč. 3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 8. 2. 2017 č. j. 44 Co 464/2015-183 změnil rozsudek městského soudu tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. Vedlejší účastnici zároveň stanovil povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 161 349,6 Kč. Podle krajského soudu není cena uvedená ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní relevantní pro určení výše škody, ale pouze pro posouzení obchodních schopností vedlejší účastnice. Tyto dvě skutečnosti však nesouvisejí a okresní soud se měl zabývat skutečnou cenou vozidla. Nadto však podle krajského soudu bylo povinností vedlejší účastnice vyvarovat se používání vozidla, bylo-li ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní uvedeno, že v případě jeho poškození nebude kupní smlouva uzavřena. Nepostupovala tak s dostatečnou opatrností, neboť poškození vozidla není v běžném provozu možné předejít. Stěžovatel nemohl mít dohodnutou kupní cenu tzv. v dohledu (podle teorie dohlédnutelnosti kauzálního nexu), a tudíž nemohl brát v potaz následek v podobě zmaření obchodní příležitosti. Není tedy dána příčinná souvislost mezi porušením povinností stěžovatelem a vznikem výše popsané újmy. 4. K dovolání vedlejší účastnice Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 29. 11. 2018 č. j. 25 Cdo 3156/2017-209 rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že kupní cena, které se vedlejší účastnici mělo dostat, nedošlo-li by ke škodní události, představuje její ušlý zisk. Podle ustálené judikatury může být ušlým ziskem rozdíl mezi výhodnější sjednanou cenou a reálnou hodnotou věci. Nelze přisvědčit závěru krajského soudu, že škůdce není schopen takovou újmu předvídat a nést za ni odpovědnost. Závěr krajského soudu, že vedlejší účastnice porušila svou povinnost, provozovala-li vozidlo, které zamýšlela prodat, představuje podle Nejvyššího soudu příliš široký výklad § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Používání vozidla jeho prodejcem na tzv. předváděčky je obvyklé a odpovídá požadavkům rozumnosti a obezřetnosti při nakládání s majetkem. Opačný požadavek by byl v rozporu s čl. 11 Listiny. 5. Následně krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek městského soudu v částce 213 500 Kč s příslušenstvím a v částce 210 130 Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalobu zamítl. Zároveň rozhodl, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 26 136 Kč. Krajský soud doplnil dokazování znaleckým posudkem, určujícím cenu daného vozidla před havárií, podle kterého byla obvyklá cena 1 739 500 Kč, což účastníci nezpochybnili. Konstatoval proto, že ušlý zisk vedlejší účastnice dosáhl výše 213 500 Kč (odečtení sumy stanovené znalcem od očekávaného zisku podle smlouvy o budoucí smlouvě kupní). Skutečnost, že svědek, který uzavřel s vedlejší účastnicí smlouvu o smlouvě budoucí, se vyjádřil, že by vozidlo sám nekupoval, resp. by ho kupoval jménem jiného subjektu, nemá podle krajského soudu vliv na existenci popsaného závazku a není nepřekonatelnou překážkou uskutečnění zamýšleného prodeje. 6. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podali dovolání oba účastníci. Nejvyšší soud o nich rozsudkem ze dne 23. 9. 2021 č. j. 25 Cdo 3494/2019-317 rozhodl tak, že změnil rozsudek krajského soudu tím, že se potvrzuje rozsudek městského soudu i v částce 151 563 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve zbytku dovolání vedlejší účastnice zamítl (výrok II) a dovolání stěžovatele odmítl (výrok III). V části týkající se náhrady nákladů řízení Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu a rozsudek městského soudu a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení (výrok IV). Podle Nejvyššího soudu je nutné pro určení ušlého zisku vycházet z ceny, za kterou se vozidlo po havárii skutečně prodalo, odpovídá-li skutečné ceně vozidla (tedy není-li prodáno tzv. pod cenou). Proto bylo zamítnutí nároku krajským soudem v částce 151 563 Kč s příslušenstvím nesprávné. V částce 58 567 Kč s příslušenstvím však šlo o oprávněné zamítnutí žaloby, neboť tuto částku již vedlejší účastnice obdržela od pojišťovny. II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel namítá, že soudy v napadených rozhodnutích nevzaly v potaz podstatnou část prokázaných skutkových zjištění. Konkrétně jde o obsah smlouvy o smlouvě budoucí a obsah svědeckých výpovědí týkajících se vztahu mezi stranami uvedené smlouvy. Ve světle těchto důkazů a z nich dovozených skutkových zjištění soudy nesprávně právně posoudily danou smlouvu. Při výslechu svědka Lišky, s nímž vedlejší účastnice smlouvu budoucí o smlouvě kupní uzavřela, totiž vyšlo najevo, že zájemce při koupi automobilu vždy vyžaduje, aby se s ním po uzavření smlouvy nejezdilo. Kdyby tak byla zájemci známa skutečnost, že byl vůz vedlejší účastnicí provozován, nedošlo by k uzavření kupní smlouvy v předpokládaném znění. Dovolací soud tak nevzal v potaz skutečnost, že vedlejší účastnice dostatečně neprokázala výši požadovaného zisku, jak vyžaduje judikatura Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 28. 2. 2018 sp. zn. 25 Cdo 1063/2017). 8. Stěžovatel rovněž konstatuje porušení principu rovnosti účastníků řízení, neboť se o dovolacím řízení dozvěděl teprve doručením rozsudku Nejvyššího soudu. Jelikož bylo podání odvolatele stěžovateli doručeno fikcí, aniž by přitom bylo odesláno jeho právnímu zástu