IV.ÚS 345/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 345/24 ze dne 3. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaj) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Josefa Richtera, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem, sídlem Starobranská 327/4, Šumperk, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. prosince 2023 č. j. 9 As 234/2023-32, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, a MUDr. Mahulény Richterové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Podle stěžovatele vydané rozhodnutí porušuje zásadu rovnosti podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) dle čl. 36 Listiny. Soud navíc stěžovateli neposkytl ochranu jeho vlastnického práva podle čl. 11 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatel se v řízení před správními orgány domáhal aktualizace údajů v evidenci půdy ve smyslu § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o zemědělství"). Státní zemědělský intervenční fond, Regionální odbor Olomouc, pracoviště Šumperk (dále jen "SZIF") oznámením ze dne 7. 9. 2022 č. j. SZIF/2022/0570967, neprovedl část ohlášených změn v evidenci půdy, a to ohledně specifikovaných půdních bloků v k. ú. K., k. ú. P. a k. ú. B. SZIF dovodil, že stěžovatel nesplnil podmínky podle citovaného ustanovení, když nepředložil souhlas stávajícího uživatele (vedlejší účastnice - bývalé manželky stěžovatele) ani jinou dohodu nebo doklad prokazující právní důvod užívání pozemků. Stěžovatel proti uvedenému oznámení podal námitku, která byla rozhodnutím vedlejšího účastníka ze dne 28. 11. 2022 č. j. MZE-59901/2022-10051, zamítnuta. 3. Stěžovatel se proti uvedenému rozhodnutí bránil správní žalobou. Městský soud rozsudkem ze dne 6. 9. 2023 č. j. 18 A 5/2023-46, podanou žalobu zamítl. Podle městského soudu není stěžovatel osobou, která je oprávněna požadovat aktualizaci podle § 3g zákona o zemědělství. K naplnění podmínek podle tohoto ustanovení nepostačuje zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí v případě, kdy k nabytí vlastnického práva k pozemkům došlo za trvání společného jmění manželů (dále jen "SJM"). Pozemky jsou z toho důvodu součástí SJM, což stěžovatel koneckonců sám potvrdil. Změna zápisu by mohla být provedena, pokud by doložil alternativně i) souhlas bývalé manželky (vedlejší účastnice), ii) dohodu o vypořádání SJM nebo iii) rozhodnutí soudu řešící poměry v rámci SJM, resp. jeho vypořádání. Stěžovatel by musel doložit takový právní titul, jež by původní právní titul překonal. K tomu automaticky nepostačí, pokud došlo k vypovězení původního "právního titulu". 4. Kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku městského soudu Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Nejvyšší správní soud nesouhlasil s námitkou stěžovatele, že rozhodnutí městského soudu je nepřezkoumatelné. Připomněl přitom, že jakkoliv je posouzení právního titulu užívání zemědělských pozemků otázkou soukromoprávní, a závazné rozhodnutí tak přísluší nalézacím soudům v soukromoprávním řízení, je v řízení o aktualizaci evidence půdy správní orgán povinen tuto otázku předběžně posoudit. K názoru stěžovatele, že je třeba zabývat se výkladem pojmů "zemědělec" a "příjemce dotací" a vycházet přitom z definice v unijní legislativě, odkázal Nejvyšší správní soud na rozsudek ze dne 7. 3. 2023 č. j. 7 As 242/2022-40, ve kterém již dříve uvedl, že není zřejmé, z čeho stěžovatel tuto nutnost dovozuje. Ustanovení § 3g odst. 2 zákona o zemědělství s těmito pojmy nepracuje, a nejsou tak pro jeho aplikaci rozhodné. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel opakuje argumentaci obsaženou v kasační stížnosti. Stěžovatel dále zdůrazňuje, že apeloval na Nejvyšší správní soud, aby přehodnotil dosavadní rozhodovací praxi ve sporech mezi stěžovatelem a vedlejší účastnicí MUDr. Mahulénou Richterovou. Nedostatek rozhodnutí správních soudů vidí stěžovatel i v tom, že soudy při svém výkladu nezohlednily pojmy "zemědělec" a " příjemce dotací", jakožto pojmy vyplývající z unijní legislativy. Smyslem a účelem zavedení evidence půdy je vytvoření závazného podkladu pro dotační řízení, a z toho důvodu nemůže být uživatelem osoba, kterou nelze ve smyslu uvedeného nařízení za zemědělce označit. Výklad soudů proto nese známky libovůle. Stěžovatel dále uvedl, že se Nejvyšší správní soud nevypořádal s relevancí výpovědi souhlasu s užíváním zemědělských pozemků vedlejší účastnicí. Nejvyšší správní soud dále nesprávně interpretoval zákonné podmínky a vyžadoval nový právní důvod užívání, přičemž ze zákona o zemědělství tato podmínka nevyplývá. Správní soudy se tak dopustily denegatio iustitiae. Požadování souhlasu vedlejší účastnice ke změně zápisu navíc koliduje s principem rovnosti spoluvlastníků. Nejvyšší správní soud navíc nezohlednil význam faktického stavu užívání půdy, když pouze faktický uživatel může být v evidenci půdy zapsán jako uživatel. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž bylo toto rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení nebo rozhodnutí správních soudů, není Ústavní soud další přezkumnou instancí. Ústavní soud se tak může zabývat úzkou skupinou otázek vztahující se k ústavnosti, tedy zda skutková zjištění jsou dostatečná a mají racionální základnu, zda učiněné právní závěry nejsou v tzv. "extrémním nesouladu" se skutkovými zjištěními a zda orgány veřejné moci dospěly k ústavně konformnímu výkladu práva [srov. nález ze dne 23. 8. 2007 sp. zn. II. ÚS 262/06 (N 132/46 SbNU 237)]. "Běžnou" nesprávnost výkladu podústavního práva tak není Ústavní soud oprávněn přezkoumávat. 8. Výše uvedená ústavněprávní rovina v tomto případě naplněna není. Argumentací stěžovatele obsaženou v ústavní stížnosti se zabývaly opakovaně jak správní soudy, tak Ústavní soud, přičemž ten shledal ústavní stížnosti podávané stěžovatelem jako návrhy zjevně neopodstatněné, a z toho důvodu je odmítnul (v řízeních vedených pod sp. zn. II. ÚS 3413/20, III. ÚS 3414/20 a II. ÚS 1255/23). Z obsahu této ústavní stížnosti nevyplývají okolnosti vedoucí k opačnému závěru ani v tomto řízení. V ústavní stížnosti stěžovatel pouze polemizuje se závěry správních soudů, přičemž ani podrobně nevysvětluje, jakým způsobem mělo k zásahu do jeho základních práv dojít. Pouhý neúspěch v řízení neústavnost nezakládá. 9. V posuzované věci je klíčové, že zemědělské pozemky jsou součástí společného jmění manželů. Z této skutečnosti ostatně vychází i stěžovatel v ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovatel není výhradním vlastníkem zemědělských pozemků, je při správě věci limitován právy bývalé manželky. V souladu s § 713 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "ObčZ") součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody. V této souvislosti je vhodné připomenout rozdíl mezi užíváním součásti SJM a rozhodování o užívání SJM. Výkonem správy SJM není užívání součásti SJM jedním nebo oběma manžely. Zatímco správa součásti SJM je v zájmu obou manželů, její individuální užívání je v zájmu konkrétního manžela. Ke správě SJM však náleží rozhodnutí o tom, kdo a jak bude danou součást užívat. Kolektivní rozhodnutí obou manželů tak vytváří předpoklad pro individuální užívání jedním z manželů (srov. MELZER, Filip, TÉGL, Petr. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek IV, § 655-975 a související společná a přechodná ustanovení. Komentátor. Praha: Leges, s. 359, m. č. 16-17.). 10. Ústavní soud neshledal, že by praxe správních soudů, podle které vyžadují souhlas s aktualizací údajů v evidenci půdy, byla v rozporu s výše uvedeným. Rozhodnutí o zařazení, resp. nezařazení do evidence využití zemědělské půdy předurčuje výsledek rozhodování o poskytnutí dotace (srov. rozs