IV.ÚS 3454/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3454/17 ze dne 25. 9. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatelky L. V., zastoupené Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2017 č. j. 4 As 46/2016-94 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 2. 2016 č. j. 62 A 32/2015-222, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a za účasti A. Krajského úřadu Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, a B. Městského úřadu Kuřim, se sídlem Jungmannova 968/75, Kuřim, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. V ústavní stížnosti ze dne 6. 11. 2017 se L. V. (dále jen "žalobkyně" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že v záhlaví uvedenými rozhodnutími, vydanými v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem Nejvyššího správního soudu (dále též jen "žalovaný"), bylo porušeno právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě a na zachování lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti, garantovaná článkem 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tato rozhodnutí zrušil, a aby náklady zastoupení stěžovatelky hradil stát. Stěžovatelka návrh sepsaný advokátkou svými podáními (k nimž Ústavní soud nemohl přihlédnout) vícekrát doplňovala. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. A/ Řízení o správní žalobě a řízení o kasační stížnosti ve věci rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje o odepření nahlížení do části správního spisu. Dne 7. 8. 2013 přípisem (rozhodnutím) č. j. JMK 90532/2013 sp. zn. S.JMK 79044/2013/OSV-Nej, Krajský úřad Jihomoravského kraje (dále jen "krajský úřad") aproboval postup Městského úřadu Kuřim, Odboru sociálních věcí a prevence, jako orgánu sociálně-právní ochrany dětí ("OSPOD"), který žalobkyni odepřel nahlížení do části správního spisu vedeného ohledně nezletilých synů žalobkyně pod sp. zn. Om 323/02. Proti tomuto rozhodnutí se žalobkyně bránila správní žalobou. Dne 5. 9. 2014 rozsudkem č. j. 62 A 71/2013-51 Krajský soud v Brně (dále též jen "správní soud") žalobu zamítl; žalobkyně rozsudek napadla kasační stížností. Dne 19. 12. 2014 rozsudkem č. j. 4 Ads 194/2014-30 Nejvyšší správní soud (dále též jen "kasační soud" nebo "NSS") o kasační stížnosti žalobkyně rozhodl tak, že rozsudek správního soudu ze dne 5. 9. 2014 č. j. 62 A 71/2013-51 zrušil (výrok I), a zrušil též rozhodnutí žalovaného krajského úřadu ze dne 7. 8. 2013 č. j. JMK 90532/2013, sp. zn. S.JMK 79044/2013/OSV-Nej, a věc vrátil krajskému úřadu k dalšímu řízení (výrok II). Zkrácené znění rozsudku kasační soud vyvěsil na úřední desce a webových stránkách soudu od 19. 12. 2014 do 2. 1. 2015, v souladu s § 49 odst. 11 a § 120 s. ř. s. (a podle § 37 a násl. v té době platné Směrnice č. 9/2011, Kancelářský a spisový řád Nejvyššího správního soudu), přičemž záhlaví zkráceného vyhotovení rozsudku obsahovalo též plné jméno, příjmení a bydliště žalobkyně. Kasační soud dále na svých internetových stránkách zveřejnil nezkrácené anonymizované znění svého rozsudku ze dne 19. 12. 2014, č. j. 4 Ads 194/2014-30, a to postupně ve třech anonymizovaných verzích lišících se zněním bodu 17 rozsudku. B/ Řízení o správní žalobě a o kasační stížnosti ve věci zveřejnění osobních údajů v rámci poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "informační zákon"), tj. zveřejněním anonymizovaného znění rozsudku ze dne 19. 12. 2014 č. j. 4 Ads 194/2014-30 kasačním soudem. Žalobkyně byla přesvědčena, že zveřejnění zkráceného znění výše citovaného rozsudku kasačního soudu ze dne 19. 12. 2014 č. j. 4 Ads 194/2014-30 na úřední desce kasačního soudu, a následné zveřejnění jeho anonymizovaného znění na internetových stránkách kasačního soudu bylo nezákonným zásahem kasačního soudu jako správního orgánu do jejích práv a do práv nezletilých dětí, a proto spolu s nezletilými dětmi podala žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Dne 23. 2. 2016 rozsudkem č. j. 62 A 32/2015-222 Krajský soud v Brně žalobu žalobkyně a nezletilých dětí na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného jako nedůvodnou zamítl (výrok I). Ve vztahu ke zveřejnění zkráceného znění rozsudku na úřední desce žalovaného správní soud konstatoval, že šlo o postup v rámci výkonu soudnictví, jímž správní soudy podle § 49 odst. 11 s. ř. s. za určitých okolností vyhlašují rozsudky vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce. Je proto vyloučeno, aby správní soud přezkoumával postup kasačního soudu v rámci výkonu soudnictví; o nezákonném zásahu správního orgánu ve smyslu § 82 s. ř. s. lze uvažovat pouze v rovině související s publikací anonymizovaných znění rozsudků v databázi rozhodnutí správních soudů na webu žalovaného, tedy v souvislosti s poskytováním informací. Správní soud konstatoval, že pokud jde o údaje v bodu 17 citovaného rozsudku žalovaného ze dne 19. 12. 2014, text rozsudku v jeho první anonymizované verzi byl zveřejněn v takové podobě, že zmiňované citlivé údaje nebylo možno bez dalšího vztáhnout k jakékoliv konkrétní osobě. Žalobkyně v něm nebyla identifikována ani jménem a příjmením, ani adresou bydliště. Žalovaný ve veřejně přístupné databázi správních soudů na svých internetových stránkách v žádné z anonymizovaných verzí citovaného rozsudku nezveřejnil identitu, resp. jakékoliv další údaje, umožňující zjistit z jeho textu totožnost žalobců. Pokud žalobkyně vlastní aktivitou ve spojení se zkráceným zněním rozsudku, v němž je k dispozici spisová značka a plné jméno a příjmení žalobkyně, včetně její adresy (což jsou údaje, které byly na webu žalovaného k dispozici do 2. 1. 2015) k takové identifikaci dospěla, nelze tento výsledek přičítat žalovanému. Pokud žalobci namítají, že k takové identifikaci došlo ve spojení se zkráceným zněním rozsudku, v němž je k dispozici spisová značka a plné jméno a příjmení, což jsou údaje, které byly na webu žalovaného k dispozici do 2. 1. 2015, je podstatné, že dosažení takové identifikace vyžaduje zvláštní aktivitu, jež by na takové informační provázání dvou samostatných zdrojů byla cíleně zaměřena, jednak nejprve sledování úřední desky a vyhledání zkráceného znění rozsudku - tedy jména, příjmení, adresy a spisové značky - a poté cílené vyhledání anonymizované verze rozsudku v databázi rozhodnutí správních soudů žalovaného a provedení jejího "spárování" prostřednictvím spisové značky s konkrétními identifikačními údaji. Celkový informační výsledek, který žalobci napadají a v němž spatřují nezákonný zásah, jenž by měl podle nich být přičitatelný žalovanému, je tak výsledkem aktivní "práce s informacemi", byť původně pocházejícími od žalovaného, a nikoliv výsledkem informací samotných. Takový výsledek "práce s informacemi" osobou od žalovaného odlišnou nelze přičítat žalovanému. Správní soud poukázal na ústavní garanci veřejnosti soudního jednání v čl. 96 Ústavy České republiky a na zásadu veřejnosti jednání podle § 49 odst. 2 s. ř. s. Účastníci řízení, kteří se na soudy obracejí se svými podáními, opouští svůj soukromý prostor, a tedy jejich právo na soukromí je nutně a legitimně omezováno výše uvedenou zásadou. Správní soud uzavřel, že postup žalovaného žádný znak nezákonnosti nevykazuje. Dne 16. 8. 2017 rozsudkem č. j. 4 As 46/2016-94 kasační soud kasační stížnosti žalobkyně a prvního nezletilého proti rozsudku správního soudu ze dne 23. 2. 2016 č. j. 62 A 32/2015-222 jako nedůvodné zamítl (výrok I). Podle kasačního soudu stěžejní kasační argumentace se upíná k tvrzení, že správní soud pochybil při skutkovém a zejména právním hodnocení věci, neboť nesprávně posoudil intenzitu dotčení práv stěžovatelů na jejich soukromý a rodinný život, zveřejněním zkráceného znění a anonymizovaných znění svého rozsudku, v němž byly obsaženy citlivé osobní údaje o jejich zdravotním stavu. Kasační soud připustil, že první anonymizovaná verze rozsudku, která obsahovala detaily týkající se onemocnění žalobců, negativní dopad od jejich soukromé sféry mít mohla, byla-li by spárována se zkráceným zněním. Nicméně sdílí názor správního soudu, že ztotožnění účastníků soudního řízení, za současného zjištění podrobností o jejich životní situaci, která byla podkladem tohoto řízení a z něj povstalého rozhodnutí, je možné výlučně cíleným "spárováním" zkráceného a anonymizovaného znění rozsudku, při němž právě spisová značka představuje onen "spojník", o němž se opakovaně zmiňují žalobci. Kasační soud poznamenal, že zkrácené znění rozsudku se po uplynutí lhůty 14 dnů (