IV.ÚS 3460/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3460/23 ze dne 31. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské o ústavní stížnosti stěžovatele L. D., zastoupeného JUDr. Milanem Paláskem, Ph.D., advokátem, sídlem Milady Horákové 2045/25, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 70/2023-599 ze dne 12. října 2023 a proti výroku II a III rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 83 P 135/2016-571 ze dne 2. února 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a J. D., zastoupené Mgr. Pavlem Kuchynkou, advokátem, sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, a nezletilých A. a L. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel (otec nezletilých vedlejších účastníků) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") č. j. 83 P 135/2016-268 ze dne 27. 8. 2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") č. j. 14 Co 299/2019-362 ze dne 8. 4. 2021 byli nezletilí svěřeni do péče vedlejší účastnice (dále jen "matka"), stěžovateli bylo stanoveno výživné a byl mu upraven pravidelný styk s nezletilými v každém lichém kalendářním týdnu od pátku 16 hodin do neděle 17.30 hodin a v každém sudém kalendářním týdnu od středy 16.30 hodin do čtvrtka 8 hodin. Městský soud uvedl, že střídavá péče je vyloučena z důvodu zcela rozporných a konfliktních vztahů mezi rodiči, kteří se nejsou schopni dohodnout na základních věcech péče o děti a styku s nimi. Manželství rodičů bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov č. j. 42 C 150/2021-37 ze dne 25. 10. 2021 ve spojení s rozsudkem krajského soudu č. j. 15 Co 53/2022-84 ze dne 5. 5. 2022. 3. Matka podala dne 11. 6. 2021 návrh na nahrazení souhlasu stěžovatele s plněním povinné školní docházky nezletilého L. v Základní škole A, který odůvodnila tím, že nezletilý v této škole navštěvuje přípravný ročník a žákyní je zde rovněž jeho sestra A. Stěžovatel s návrhem nesouhlasil a podáním ze dne 14. 4. 2022 požadoval nahrazení souhlasu matky s docházkou nezletilého do základní školy B podle původního bydliště nezletilých, které matka dle jeho tvrzení protiprávně změnila. Ve svém návrhu ze dne 22. 7. 2022 konstatoval, že by měl nezletilý plnit povinnou školní docházku ve své spádové škole, kterou je Základní škola C, a s ohledem na zlepšení komunikace mezi rodiči navrhl svěření nezletilých do střídavé péče se střídáním po týdnech. Opatrovník podpořil návrh matky a požadoval zamítnutí návrhu stěžovatele na střídavou péči. Provedl též pohovor s nezletilými (23. 1. 2023), kteří sdělili, že u stěžovatele víc být nechtějí, protože na ně někdy bývá zlý. Nezletilá A. uvedla, že neví, zda by školu chtěla změnit. 4. Napadeným rozsudkem městského soudu byl souhlas stěžovatele nahrazen (výrok I), jeho návrh na střídavou péči byl zamítnut (výrok II) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Městský soud dospěl k závěru, že od posledního rozhodování krajským soudem (8. 4. 2021) nedošlo k zásadní změně poměrů, komunikace rodičů je vyhrocená (stěžovatel na matku opakovaně podává trestní oznámení), nezletilí v péči matky prospívají a dle jejich sdělení před opatrovníkem si změnu nepřejí. Městský soud nepovažoval za nutné nezletilé vyslýchat, neboť jejich názor měl za dostatečně zjištěný. Městský soud podotkl, že do budoucna nelze střídavou péči vyloučit, předpokládá to však zlepšení vztahů a komunikace mezi rodiči. 5. Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel odvoláním. Krajský soud doplnil dokazování zprávou opatrovníka ze dne 4. 10. 2023, podle níž se nezletilí před soudem vyjádřit nechtěli a sdělili přání zůstat u matky a se stěžovatelem se vídat jako doposud. Důkaz provedl také dodatečnou zprávou opatrovníka ze dne 9. 10. 2023 obsahující prohlášení stěžovatele, že ačkoliv nezletilý o prázdninách projevil přání o střídavou výchovu a nezletilá se nevyjádřila, u opatrovníka se pak vyslovili proti ní. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že ke změně po dlouhou dobu realizovaného rozhodnutí může dojít jen v případě, že se změní poměry takovým způsobem, který vyžaduje jeho změnu. Jelikož primárním důvodem při prvním rozhodování o péči o nezletilé byl jejich vztah k matce, v jejíž péči prospívali a u které si přáli zůstat, a jelikož se jejich přání nezměnilo a v péči matky nadále prospívají, nesvědčí uvedené skutečnosti podle krajského soudu pro změnu. Krajský soud nepovažoval za nutné doplnění dokazování zprávou krizového centra, neboť výrazné zlepšení vzájemného vztahu rodičů nelze spatřovat ve skutečnosti, že na sebe již nepodávají trestní oznámení a byli schopni se domluvit na rodinné terapii. Stěžovatel při jednání krajského soudu navíc uvedl, že terapie nyní neprobíhá, neboť rodiče se nemohli dohodnout na jejím dalším průběhu, což podle krajského soudu znamená, že rozpory mezi nimi trvají. Jelikož názor nezletilých byl řádně zjištěn pohovorem u opatrovníka, kde oba nezletilí také sdělili, že nechtějí být slyšeni před soudem, rozhodl se krajský soud nezatěžovat je dalším výslechem. II. Argumentace stěžovatele 6. Porušení svého základního práva na soudní ochranu namítá stěžovatel zejména s odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 2661/10 ze dne 2. 11. 2010 (N 219/59 SbNU 167), podle něhož má být zjišťování názoru nezletilého přímo před soudem pravidlem. Stěžovatel namítá, že obecné soudy neprovedly výslech nezletilých, ale spokojily se s reprodukcí jejich názoru prostřednictvím opatrovníka. 7. Stěžovatel odkazuje na důvodovou zprávu k zákonu č. 295/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, kterým bylo novelizováno ustanovení § 100 občanského soudního řádu, a konstatuje, že prioritní variantou zjišťování názoru dítěte je jeho výslech. Výjimkou jsou situace, kdy dítě není schopno formulovat své názory a jeho přítomnost by zjevně neměla procesní význam. Stěžovatel podotýká, že nezletilí neměli při pohovoru s opatrovníkem relevantní informace o možné podobě střídavé péče zejména stran školní docházky. Podle stěžovatele měli být nezletilí vyslechnuti zejména proto, že na jejich údajném přání byly založeny právní závěry obou soudů. 8. Porušení svého základního práva na rodinný život a na výchovu dětí shledává stěžovatel ve skutečnosti, že obecné soudy odůvodnily své závěry o nevhodnosti střídavé péče špatnými vztahy mezi rodiči. Upozorňuje na nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022, podle něhož absence či horší úroveň komunikace mezi rodiči nemůže sama o sobě vést k vyloučení střídavé péče, protože by šlo o ústupek vzájemné rivalitě rodičů. Stěžovatel namítá, že oba soudy dospěly k závěru o špatné úrovni komunikace, aniž by k tomu provedly relevantní důkazy. Upozorňuje na § 154 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož je rozhodující stav v době vyhlášení, avšak městský soud v napadeném rozsudku poukazoval na skutečnosti v době rozhodnutí neaktuální, vycházel tedy z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Stěžovatel nesouhlasí s postupem krajského soudu, který k posouzení komunikace rodičů neprovedl žádný důkaz, ani rodiče nevyslechl. S odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 2029/08 ze dne 28. 5. 2009 (N 125/53 SbNU 565) stěžovatel tvrdí, že krajský soud bez odůvodnění zamítl návrh na provedení důkazu e-mailovou komunikací ohledně řešení potřeb nezletilých, čímž došlo k opomenutí důkazu. Pochybení krajského soudu je o to závažnější, že špatná komunikace rodičů byla stěžejním důvodem pro zamítnutí střídavé péče. 9. Opětovným odkazem na nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 stěžovatel namítá, že stabilita prostředí nemůže být sama o sobě argumentem pro vyloučení střídavé péče. Upozorňuje na skutečnost, že krajský soud v napadeném rozhodnutí a priori vylučuje možnost změny péče matky na střídavou péči pouhým odkazem na stabilitu výchovného prostředí. Tím stěžovatele diskvalifikuje z možnosti dosažení střídavé péče, neboť od posledního soudního rozhodnutí v důsledku času stabilita přirozeně nastala. Při stanovení střídavé péče by nezletilí mohli docházet do stejných školských zařízení a stýkat se se stejnými kamarády, tudíž stabilita by v tomto ohledu byla podle stěžovatele zachována. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud