IV.ÚS 3462/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3462/21 ze dne 22. 2. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného JUDr. Lukášem Rezkem, advokátem, sídlem 2. května 7134, Zlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021 č. j. 11 Tdo 723/2021-436, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. února 2021 č. j. 5 To 70/2020-371 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. července 2020 č. j. 81 T 7/2020-300, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dílem dokonaného, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a za tento trestný čin mu uložil podle § 283 odst. 3 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ho zařadil podle § 56 odst. 3 trestního zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku stěžovateli dále uložil trest propadnutí věci, resp. věcí zajištěných při domovní prohlídce, které ve výroku rozsudku specifikoval. Podle krajského soudu se stěžovatel dopustil uvedeného trestného činu tím, že v konkretizovanou dobu na určených místech pěstoval rostliny konopí se záměrem vyrobit finální produkt sušinu omamné látky konopí obsahující psychotropní látku delta-9-THC, tedy marihuanu, celkově tak vyrobil 17 320 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 1 299 g účinné látky delta-9-THC, a celkem mohl získat nejméně 22 670 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii obsahující 1 885,07 g THC, přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou pak uvedeny v příloze č. 3 - omamné a psychotropní látky zařazené do seznamu IV. podle Úmluvy o omamných a psychotropních látkách a delta-9-THC je uveden v příloze č. 5 - psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o omamných a psychotropních látkách zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů (v platném znění), a tyto látky jsou podle § 130 trestního zákoníku návykovými látkami, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. 3. Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel odvolání, které Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítl. 4. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy pochybily při stanovení rozsahu jeho trestné činnosti podle § 283 odst. 3 písm. c) trestního zákoníku tím, že vycházely pouze z množství zajištěného sušeného konopí, k čemuž odkazuje na závěry komentářové literatury. Podle stěžovatele soudy nepřípustně podporovaly veřejnou obžalobu zejména tím, že nevyžadovaly řádné objasnění toho, jak se dostaly do pytlů s konopím v tzv. režimovém skladu cizí (s věcí nesouvisející) listiny, z jakých důvodů bylo konopí předáváno do tohoto skladu po částech (přičemž nebylo řádně pečetěno ani jinak zabezpečeno, takže není zřejmé, jak s ním policejní orgán zacházel) a proč byly některé protokoly policejním orgánem sepsány až řadu měsíců po provedení dokumentovaných úkonů. Výpovědi svědka P. související okolnosti nevysvětlují a policista P. - přes odpovídající důkazní návrh stěžovatele - nebyl vyslechnut. Množství delta-9-THC bylo zjišťováno až rok po provedení domovní prohlídky. Jednotlivé dílčí nesrovnalosti při zjišťování skutkového stavu podle stěžovatele ve výsledku zpochybňují správnost závěrů, které učinily soudy. Podle stěžovatele výsledek kontroly věcí (včetně zjišťování hmotnosti konopí) představuje procesně nepoužitelný důkaz. 6. V další části ústavní stížnosti stěžovatel polemizuje se závěry, které obecné soudy učinily o zákonných znacích "pěstování", "jinému opatří", "pro jiného přechovává" a "výroba" u trestných činů podle § 283, 284 a 285 trestního zákoníku. Stěžovatel se vymezuje proti specifikovaným závěrům obsaženým ve stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014 sp. zn. Tpjn 300/2014, uveřejněném pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., o znaku "výroba" ve smyslu § 283 trestního zákoníku, přičemž dovozuje, že nemá-li § 285 trestního zákoníku dopadat toliko na pěstitele konopí pro botanické či okrasné účely, musí platit, že i po vypěstování konopí a jeho sklizení stále půjde o "pěstování" konopí ve smyslu § 285 trestního zákoníku, nikoliv o výrobu marihuany ve smyslu § 283 trestního zákoníku. Dovolací soud tak stvrdil nadbytečnost privilegované skutkové podstaty, jelikož si lze skutečně těžko představit, že by někdo pěstoval rostliny konopí bez úmyslu je následně sklidit, usušit a použít (bez ohledu na účel). Podle stěžovatele soudy porušily rovněž princip předvídatelnosti rozhodování a ústavní zásadu proporcionality trestních sankcí. Stěžovatel poukazuje na praxi trestních soudů, které sice aplikují § 283 trestního zákoníku, nicméně přistupují k uplatnění institutu mimořádného snížení trestu, a to i v případech, kdy bylo zajištěné ještě větší množství sušiny než v jeho případě. 7. Posléze stěžovatel brojí proti označeným skutkovým zjištěním obecných soudů. Zpochybňuje zejména jejich závěry, že marihuanu distribuoval, přičemž setrvává na své obhajobě, podle které investoval do vybavení pěstírny konopí, aby ušetřil za lékařské konopí na předpis, které potřeboval pro zmírnění svých zdravotních problémů. Odmítá rovněž tvrzení soudů, že sám připustil, že pouze desetina konopí byla určena pro jeho osobní spotřebu, a vymezuje se proti závěrům soudů o své finanční situaci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupený v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). 9. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel v petitu ústavní stížnosti výslovně nepožaduje zrušení usnesení Nejvyššího soudu, byť lze z obsahu ústavní stížnosti dovodit, že s jeho závěry rovněž nesouhlasí. Ústavní soud proto v souladu se svojí judikaturou (srov. usnesení ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 256/08; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz), navazující na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zejména rozsudek ze dne 20. 4. 2004 ve věci Bulena v. Česká republika, stížnost č. 57567/00, podrobil ústavnímu přezkumu i usnesení Nejvyššího soudu, aniž považoval za nutné vyzývat stěžovatele k upřesnění petitu ústavní stížnosti. 10. Vzhledem k těmto zjištěním Ústavní soud shledává, že procesní předpoklady řízení podle zákona o Ústavním soudu byly naplněny. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti so