IV.ÚS 3466/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3466/12 ze dne 4. 1. 2013   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky Lucie Novanské, zastoupené Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem Advokátní kanceláře se sídlem v Praze, Revoluční 1, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. června 2012 č. j. 6 To 292/2012-160 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-65, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, Okresního soudu v Ústí nad Labem a Krajského státního zastupitelství v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na osobní svobodu, zaručeného čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, jakož i porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. 2. Jak stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti, usnesením ze dne 17. května 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-65 rozhodl Okresní soud v Ústí nad Labem o jejím vzetí do vazby, a to z důvodů vazby dle ust. § 67 písm. b), c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád" nebo "tr. ř."). Stěžovatelkou podanou stížnost Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. června 2012 č. j. 6 To 292/2012-160 zamítl. 3. Napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně stěžovatelka vytýká, že bylo vydáno nezákonným soudcem a jde podle jejího názoru o rozhodnutí nepřezkoumatelné. Stížnostní soud v rozhodnutí o stížnosti k těmto jejím námitkám nezjednal nápravu. Z rozvrhu práce Okresního soudu v Ústí nad Labem pro rok 2012 plyne, že o vazbě rozhoduje vždy soudce, který vykonává dosažitelnost pro úkony soudu v přípravném řízení trestním, jak je určeno ročním rozpisem služeb po týdnech. Tento roční rozpis služeb však nebyl na internetové úřední desce okresního soudu zveřejněn. Dne 14. 5. 2012 byl vydán Dodatek k rozvrhu práce Okresního soudu v Ústí nad Labem č. 9, zveřejněný dne 16. 5. 2012 (účinný od 16. 5. 2012 8:07:07), podle něhož v týdnu od 14. 5. do 20. 5. 2012 jsou dalšími soudci, kteří vykonávají dosažitelnost v přípravném řízení trestním Mgr. Radek Šnajdr a Mgr. Martin Šámal. Dodatkem k rozvrhu práce č. 10 bylo dále doplněno, že dalším soudcem, který vykonává dosažitelnost pro úkony soudu v přípravném řízení, je JUDr. Lubomír Hrbek. Návrh na vzetí stěžovatelky a dalších šesti obviněných do vazby byl soudu I. stupně doručen dne 16. 5. 2012 v 18:55 hod. a k rozhodování věci dle Rozvrhu práce soudu připadali v úvahu: původní soudce určený nezveřejněným rozpisem dosažitelnosti JUDr. Pavel Téra, Mgr. Radek Šnajdr a Mgr. Martin Šámal. Napadené usnesení soudu I. stupně bylo vydáno soudcem Mgr. Martinem Šámalem. Nezákonnost soudce rozhodujícího ve věci napadeného usnesení soudu prvního stupně stěžovatelka spatřuje v tom, že: - dodatky č. 9 a 10 Rozvrhu práce soudu I. stupně byly přijaty účelově ad hoc pro daný trestní případ, - nebyl stanoven způsob rozdělení věcí mezi soudce, kteří byli povoláni k rozhodování věci, - o tomto jednom návrhu rozhodovalo více soudců, a to opět na základě nejasného pravidla, - rozpis dosažitelnosti nebyl zveřejněn. 4. K těmto uvedeným namítaným bodům stěžovatelka uvádí, že právu na zákonného soudce není učiněno zadost tehdy, pokud změna rozvrhu práce nezaručí, aby ve věci nerozhodoval soudce (příp. některý ze soudců), na jehož rozhodování je dán nepoctivý záměr. Počet soudců byl dodatkem č. 9 navýšen pro přípravné řízení trestní ještě v době, kdy nebyl předmětný návrh podán. Stěžovatelka však poukazuje na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, že dodatek "reagoval na rozsah a složitost projednávané trestní věci", resp. "aktuálně reagoval na vzniklou situaci", a že takto rozsáhlou věc nemůže rozhodovat jeden zákonný soudce. Vedení soudu prvního stupně tak bylo dle stěžovatelky známo, že dojde k podání předmětného návrhu na vzetí do vazby, a to i včetně řádového určení počtu obviněných, jichž se bude tento návrh týkat, a že z tohoto důvodu byli účelově určeni další soudci, kteří měli věc rozhodnout. Stěžovatelka připomíná řádný postup předvídaný ust. § 44 odst. 1, resp. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích"), podle něhož nemůže-li v určeném soudním oddělení projednat a rozhodnout soudce nebo senát stanovený rozvrhem práce, předseda soudu stanoví, který jiný soudce nebo senát věc projedná a rozhodne. Postupem zvoleným v daném případě tak došlo podle názoru stěžovatelky k výběru soudců ad hoc, který je nepřípustný. 5. I v případě, že by bylo možno dodatek č. 9 přes jeho účelovost považovat za zákonný způsob, pak tento žádným způsobem nestanovil přidělení věci mezi doplněnými soudci, přitom se nabízí vícero způsobů tohoto rozdělení, a to od postupného kolování dle pořadí, dle abecedního pořadí navrhovatelů, dle času nápadu, dle pořadí určeného losem, dle identifikace navrhovatele, až např. po volný výběr nápadu jednotlivými soudci. Jelikož Rozvrh práce soudu I. stupně nestanovil, na základě jakých pravidel bude konkrétní napadlá věc v předmětném oboru působnosti přidělena uvedeným soudcům, pak ať již byla předmětná věc přidělena Mgr. Šámalovi jakýmkoli způsobem, je zřejmé, že se tak nestalo na základě stanovených pravidel a tedy nejasným způsobem, jenž pro jeho neveřejnost nelze označit ani za transparentní, ani za předvídatelný. 6. Je zcela nepřijatelné, aby bez odpovídajícího procesně formálního podložení došlo k rozdělení jednotlivých obviněných z návrhu jednotlivými soudci. Nezákonnost soudce Mgr. Šámala je tak způsobena též tím, že jediný napadlý návrh byl bez odpovídající zákonné opory, či opory v Rozvrhu práce, rozhozen mezi více soudců. Neobstojí přitom případná námitka, že k tomuto rozdělení došlo z časových důvodů. Rozdělení věci k více soudcům bylo učiněno bez relevantní procesní opory. I kdyby přitom bylo rozebrání jedné věci mezi více soudců přípustné, tak i v rámci tohoto rozdělení nebyl stanoven způsob rozdělení. 7. Dle ust. § 41 odst. 3 zákona o soudech a soudcích musí být rozvrh práce veřejně přístupný. V rozporu s tímto ustanovením však rozpis dosažitelnosti nebyl zveřejněn. Jelikož byla znalost rozpisu dosažitelnosti nezbytná k určení konkrétního soudce, je i rozvrh dosažitelnosti z povahy věci součástí rozvrhu práce. Není tak možné dodatečně rozklíčovat, kdo ze soudců vlastně měl původně ve věci rozhodovat. I toto pochybení znemožňuje kontrolu naplnění předpokladů určení soudce, tj. transparentnosti a předvídatelnosti, pročež je i toto pochybení důvodem nezákonnosti soudce rozhodujícího ve věci. 8. Stěžovatelka dále napadeným rozhodnutím vytýká, že neuvádí prakticky žádné konkrétní důkazy, o něž by se měla údajná skutková zjištění opírat a z nichž by plynuly údajně zjištěné skutečnosti, neuvádí ani úvahy, kterým byly tyto blíže neznámé důkazy hodnoceny. Napadené usnesení soudu prvního stupně povšechně odkazuje na záznamy ze sledování osob a věcí ve smyslu § 158d tr. ř., jsou zmíněny i některé konkrétní provedené důkazy, nicméně nejde o důkazy, o které by se opírala podstatná skutková zjištění. Stížnostní soud pak sice obsáhle uvádí skutečnosti, které vzal za prokázané, ale bez uvedení konkrétních důkazů. Hovoří pouze o "doposud opatřených důkazech", o "skutečnostech obsažených ve spisovém materiálu", či o "skutečnostech zřejmých z předloženého spisového materiálu", příp. o "poznatcích ze spisového materiálu". Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatelky pro absenci zákonných náležitostí odůvodnění dle ust. § 134 odst. 2 tr. ř. rozhodnutími zcela nepřezkoumatelnými. Neobsahují tak uvedení konkrétních skutečností, ze kterých by plynuly předmětné vazební důvody a místo nich uvádějí napadená rozhodnutí pouze domněnky, z nichž dovozují naplnění důvodů vazby. Ze všech těchto shora uvedených důvodů stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů pro zásah do jejích základních práv zrušil. II. 9. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 40 Nt 638/2012 a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v Ústí nad Labem, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního soudu v Ústí nad Labem. 10. Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém vyjádření uvádí, že podstatou ústavní stížnosti je výhradně polemika stěžovatelky, že napadeným usnesením soudu I. stupně, jakož i napadeným usnesením soudu II. stupně, byla porušena její základní ústavně zaručená práva. Podle j