IV.ÚS 3467/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3467/14 ze dne 3. 2. 2015 N 24/76 SbNU 341 Náležité odůvodnění soudního rozhodnutí (přezkum smlouvy o převodu členských práv a povinností v bytovém družstvu)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka - ze dne 3. února 2015 sp. zn. IV. ÚS 3467/14 ve věci ústavní stížnosti Václava Mrázka, zastoupeného Mgr. Martinem Zvoníčkem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem ve Zlíně, Lešetín VI/671, směřující proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 1 Cm 116/2012-123 ze dne 14. srpna 2014, jímž byla částečně zamítnuta stěžovatelova žaloba o zaplacení částky 10 000, kterou požadoval po vedlejším účastníkovi z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého v souvislosti s převodem členských práv a povinností, za účasti Bytového družstva Podlesí, se sídlem ve Zlíně, nám. Míru 12, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 1 Cm 116/2012-123 ze dne 14. srpna 2014 bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a do práva stěžovatele na ochranu majetku zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II a III rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 1 Cm 116/2012-123 ze dne 14. srpna 2014 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na ochranu vlastnictví a práva na spravedlivý proces zaručených čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaných výroků rozhodnutí. 2. Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou domáhal po žalovaném vedlejším účastníkovi zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení vedlejšího účastníka vzniklého zaplacením žalované částky stěžovatelem vedlejšímu účastníkovi bez právního důvodu v souvislosti s převodem práv a povinností spojených s členstvím ve vedlejším účastníkovi z Ing. Štěpaníka jako převodce tohoto členství (dále jen "převodce") na stěžovatele. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem č. j. 1 Cm 116/2012-69 ze dne 7. února 2013 žalobu zamítl. Vysvětlil, že stěžovatel předložil vedlejšímu účastníkovi smlouvu o převodu členských práv a povinností, která byla neplatná z důvodu absence údaje, zda se jedná o úplatný nebo bezúplatný převod, a proto náklady, které vedlejší účastník uhradil za posouzení platnosti této smlouvy ve výši 13 000 Kč advokátce Mgr. Markétě Vojtáškové na základě faktury č. 10121 ze dne 11. května 2010, byly vynaloženy účelně, neboť po vedlejším účastníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby hradil veškeré náklady vzniklé předložením neplatné smlouvy stěžovatelem. 3. Na základě ústavní stížnosti stěžovatele rozsudek krajského soudu č. j. 1 Cm 116/2012-69 ze dne 7. února 2013 Ústavní soud nálezem sp. zn. II. ÚS 1457/13 ze dne 11. března 2014 [(N 31/72 SbNU 365) - dále jen "předmětný nález"] zrušil. Uvedl mimo jiné, že tento rozsudek je založen jak na skutkovém závěru, který nevyplývá z provedených důkazů, tak na nesprávném právním posouzení, jehož odůvodnění nadto pro svou kusost činí napadené rozhodnutí v této části stěží přezkoumatelným. Krajský soud totiž podle Ústavního soudu částku ve výši 10 000 Kč, kterou stěžovatel zaplatil vedlejšímu účastníkovi a jejíhož vydání se domáhal, kvalifikoval jako náklady vynaložené v souvislosti s předložením neplatné smlouvy o převodu členských práv a povinností, jejichž hrazení nelze po vedlejším účastníkovi spravedlivě požadovat, avšak detailnější rozbor svého právního názoru v odůvodnění napadeného rozhodnutí nepředložil. Dále uvedl, že pokud se vedlejší účastník rozhodne požadovat po převodci a nabyvateli členských práv a povinnosti náklady vynaložené na posouzení smlouvy o jejich převodu, nemůže se splnění této povinnosti domáhat bez jakékoli zákonné či smluvní opory, přičemž v projednávané věci taková opora neexistuje, když zákonná opora pro tento požadavek není, stanovy vedlejšího účastníka žádné relevantní ustanovení neobsahují a uzavření dohody se stěžovatelem také prokázáno nebylo. Ústavní soud uzavřel, že zaplacení nákladů bylo po stěžovateli žádáno na základě pozdějšího a nepředvídatelného usnesení družstva ze dne 23. března 2010, tedy nepřípustným způsobem. 4. Po zrušení rozsudku krajského soudu č. j. 1 Cm 116/2012-69 ze dne 7. února 2013 Ústavním soudem znovu rozhodl krajský soud rozsudkem č. j. 1 Cm 116/2012-123 ze dne 14. srpna 2014 tak, že vedlejší účastník je povinen zaplatit stěžovateli částku 5 000 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), že žaloba na zaplacení zbývající částky 5 000 Kč (dále též jen "předmětná částka") s příslušenstvím se zamítá (výrok II) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Krajský soud vyšel z názoru Ústavního soudu o neoprávněnosti požadavku vedlejšího účastníka na úhradu částky 10 000 Kč jako nákladů vzniklých vedlejšímu účastníku v souvislosti s převodem členských práv a povinností na stěžovatele. Z obsahu spisu a ze shodných tvrzení účastníků krajský soud podle odůvodnění tohoto jeho rozhodnutí zjistil, že stěžovatel zaplatil částku 10 000 Kč na základě usnesení představenstva vedlejšího účastníka ze dne 23. března 2010, přičemž tato částka se sestávala ze dvou částí po 5 000 Kč, z nichž jednu byl povinen uhradit stěžovatel (jako nabyvatel členství ve vedlejším účastníkovi) a druhou byl povinen uhradit převodce. Z přípisu vedlejšího účastníka zaslaného stěžovateli dále krajský soud zjistil, že vedlejší účastník vyzval stěžovatele k úhradě částky 5 000 Kč za náklady v souvislosti s předložením smlouvy o převodu členských práv a povinností ze dne 29. ledna 2010 na základě usnesení představenstva vedlejšího účastníka ze dne 23. března 2010. Krajský soud má dále podle odůvodnění předmětného rozhodnutí za prokázané z obsahu spisu a ze shodných tvrzení účastníků, že na základě usnesení vedlejšího účastníka ze dne 23. března 2010 stěžovatel zaplatil vedlejšímu účastníkovi částku 10 000 Kč za náklady vzniklé v souvislosti s převodem jeho členských práv a povinností ve vedlejším účastníkovi z převodce na stěžovatele. Krajský soud uvedl, že stěžovatel zaplatil za svou osobu částku 5 000 Kč a částku ve výši 5 000 Kč zaplatil za jinou osobu, přičemž v této druhé části nebyl stěžovatel aktivně legitimován k podání žaloby, a proto krajský soud nemohl jeho nároku přisvědčit. Vedlejší účastník podle krajského soudu požadoval po stěžovateli pouze částku 5 000 Kč a z toho důvodu, že stěžovatel zaplatil i další částku 5 000 Kč za jinou osobu, tj. za převodce, mu nesvědčí nárok na přiznání této druhé částky. Vztahy mezi stěžovatelem a převodcem jsou podle soudu jejich interní záležitostí a soud by přiznáním předmětné částky stěžovateli, která však náleží převodci, rozhodl o nároku jiné osoby, která není účastníkem tohoto řízení. II. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že pochybení krajského soudu, pro něž stěžovatel projednávanou ústavní stížnost podal, jsou stejná jako pochybení předchozí, pro která bylo jeho rozhodnutí Ústavním soudem zrušeno, a závěry předmětného nálezu o tom, že rozhodnutí krajského soudu je založeno jak na skutkovém závěru, který nevyplývá z provedených důkazů, tak také na nesprávném právním posouzení, a o tom, že odůvodnění tohoto rozhodnutí pro svou kusost činí toto rozhodnutí v této části stěží přezkoumatelným, činí stěžovatel obsahem své ústavní stížnosti, neboť krajský soud podle stěžovatele tyto závěry v záhlaví citovaným rozhodnutím nerespektoval a s věcí se náležitě nevypořádal. 6. Krajský soud podle stěžovatele neuvádí, z jakých důkazů zjistil popsaný skutkový závěr o tom, že stěžovatel zaplatil vedlejšímu účastníkovi částku 5 000 Kč za jinou osobu - převodce. Stěžovatel tvrdí, že takový skutkový závěr není náležitě odůvodněn, nevyplývá z provedeného dokazování, je naopak v rozporu s provedenými důkazy, a ústavní stížností napadené rozhodnutí je tedy zatíženo stejnými vadami, pro něž již Ústavní soud v dané věci musel nálezem činnost krajského soudu usměrňovat. 7. Stěžovatel ve stručnosti rekapituluje, že vedlejší účastník neměl právo uložit stěžovateli či jiné osobě bez zákonné či smluvní opory uhradit náklady vynaložené na posouzení smlouvy o převodu členských práv a povinností a že krajský soud nijak blíže nezkoumal naplnění podmínek pro vznik odpovědnosti za škodu na straně stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že v řízení prokázal, že vlastním jménem vložil dne 6. dubna 2010 částku 10 000 Kč na účet vedlejšího účastníka a že tuto částku dopisem ze dne 6. května