IV.ÚS 3482/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3482/24 ze dne 5. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele Mikhaila Kalantyrskiy, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Mazůrkem, advokátem, sídlem Šmeralova 272/22, Praha 7 - Bubeneč, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. října 2024 č. j. 3 As 265/2023-65, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2023 č. j. 17 A 9/2023-55, rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 21. prosince 2022 č. j. MSMT-28165/2022-3 a rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 22. srpna 2022 č. j. MSMT-29525/2021-22, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu podle čl. 26 odst. 1 a čl. 29 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na vzdělání podle čl. 33 odst. 1 Listiny, právo na soudní ochranu a přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, a tomu odpovídající ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv Evropské unie. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel požádal Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministerstvo") o posouzení postavení svého studia ve studijním programu uskutečňovaném na zahraniční vzdělávací instituci "EU Business School Munich GmbH" na roveň studiu uskutečňovanému na vysokých školách v České republice, jako soustavné přípravy na budoucí povolání pro zákonné účely státní sociální podpory, podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo napadeným rozhodnutím žádost zamítlo, přičemž předeslalo, že řízení podle uvedených zákonů nepředstavuje rozhodování o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání či kvalifikace podle § 89 a 90 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů. Podle ministerstva je v posuzované věci podstatné pouze to, zda studium stěžovatele v studijním programu bylo "studiem na vysoké škole v cizině" a zároveň, zda je "postavené na roveň studiu na vysoké škole v České republice". Ministerstvo prostřednictvím střediska ENIC-NARIC ověřilo, že zahraniční vzdělávací instituce EU Business School Munich GmbH, která uskutečňuje příslušný studijní program, není součástí vysokoškolského systému Spolkové republiky Německo. Jelikož nebyla splněna ani první z výše uvedených podmínek, ministerstvo již nezkoumalo, zda jde o studium postavené na roveň bakalářskému studijnímu programu akreditovanému podle zákona o vysokých školách. Ministerstvo provedlo důkaz listinami navrženými stěžovatelem, včetně listiny označené jako "oprávnění University of Derby" a shledalo, že žádná z listin nedokládá, že je vzdělávací instituce EU Business School Munich GmbH vysokou školou podle německého práva, ani že je stěžovatel studentem University of Derby nebo University of Roehampton. 3. Proti rozhodnutí ministerstva podal stěžovatel rozklad, který ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen "ministr") podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, napadeným rozhodnutím zamítl. Listiny předložené stěžovatelem podle něj prokazují pouze to, že zahraniční univerzity University of Derby a University of Roehampton mají oprávnění působit na území Spolkové republiky Německo prostřednictvím zahraniční vzdělávací instituce, nikoliv však, že EU Business School Munich GmbH je vysokou školou. Tvrdí-li účastník, že podle právního řádu Svobodného státu Bavorsko lze předmětnou vzdělávací instituci pokládat za vysokou školu, měl tuto skutečnost již v předcházejícím řízení tvrdit a především prokázat. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem zamítl správní žalobu stěžovatele proti rozhodnutí ministra. Vyplynulo-li z odpovědi střediska ENIC-NARIC, že stěžovatelem v žádosti uvedená vzdělávací instituce není vysokou školou, neměly správní orgány důvod zabývat se povahou příslušného studijního programu. Sám stěžovatel nadto v podané žádosti jako vysokou školu označil instituci EU Business School Munich GmBH, nikoliv University of Derby. K námitce stěžovatele městský soud uvedl, že správní orgány v projednávané věci nikterak nehodnotily právní řád cizího státu. Ministerstvo naopak postupovalo správně a v souladu s Úmluvou o uznávání kvalifikací týkajících se vysokoškolského vzdělávání v evropském regionu (publikovaná pod č. 60/2000 Sb. m. s., dále jen "Lisabonská úmluva") se obrátilo s dotazem na povahu zahraniční vzdělávací instituce na středisko ENIC-NARIC a z jeho odpovědi vycházelo. Městský soud nepřisvědčil ani argumentaci stěžovatele spočívající v údajné diskriminační povaze správních rozhodnutí, neboť správní orgány nehodnotily formu studia stěžovatele, ale pouze se v mezích jeho žádosti zabývaly povahou zahraniční vzdělávací instituce, kterou stěžovatel ve své žádosti označil. Na tomto postupu nelze shledat nic diskriminačního, jelikož vychází z potřeby naplnění zákonných podmínek, a byl opakovaně uznán judikaturou za správný. Odmítl také argumentaci stěžovatele o porušení práv vyplývajících z čl. 26 odst. 1 a čl. 29 odst. 2 Listiny. Zdůraznil, že stěžovateli nebylo žádným způsobem zabráněno ve studiu, ani ve svobodné volbě studia a v přípravě na budoucí povolání. Navzdory tomu, že jeho studium nebylo správními orgány uznáno za rovnocenné s vysokoškolským studiem na vysokých školách v České republice, stěžovateli toto rozhodnutí nebrání v dalším studiu a dokonce ani v tom, aby žádost podal znovu a v řízení tvrdil a prokázal, že je studentem vysoké školy. 5. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Plně se ztotožnil s názorem městského soudu, podle něhož stěžovatel neprokázal, že by EU Business School Munich GmbH disponovala akreditací, jež by byla uznávána v systému evropského vysokoškolského vzdělávání. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že posuzované řízení bylo zahájeno na žádost stěžovatele, který svou žádostí vymezil předmět řízení, a ministerstvo bylo rozsahem žádosti vázáno. V kolonce žádosti "název VŠ" stěžovatel uvedl vzdělávací instituci "EU Business School Munich GmBH" a název studia "Bachelor of Arts (Hons)". Následná argumentace stěžovatele, že výuka je zcela v gesci University of Derby, je pro posouzení věci irelevantní, neboť v žádosti stěžovatel jako studovanou vysokou školu neuvedl University of Derby. Správní orgány postupovaly správně, pokud žádost posoudily podle jejího obsahu, a zabývaly se tak naplněním podmínek ve vztahu k EU Business School Munich GmbH, nikoli k University of Derby. V souladu s Lisabonskou úmluvou se ministerstvo obrátilo na středisko ENIC-NARIC s dotazem, zda je výše uvedená vzdělávací instituce vysokou školou, a zda poskytuje akreditované studijní programy. Jelikož byla odpověď negativní, nebyl již důvod zkoumat naplnění další podmínky pro vyhovění žádosti. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel rekapituluje průběh řízení před správními orgány a správními soudy a namítá porušení výše uvedených základních práv a svobod (viz bod 1.). Těžištěm jeho ústavní stížnosti je tvrzení, že ho účastníci řízení bez náležitého důvodu znevýhodnili, resp. model studia, který si vybral. Z napadených rozhodnutí podle stěžovatele fakticky vyplývá, že ačkoliv bez pochyb studuje studijní program, který vyústí v získání vysokoškolského diplomu bakalářského stupně, není řádně uznán jako student připravující se na budoucí povolání, neboť model studia není podle orgánů veřejné moci postaven na roveň studiu uskutečňovanému na vysokých školách v České republice. K tomuto závěru přitom správní orgány dospěly pouze proto, že stěžovatel "studoval studijní program University of Derby, který byl ovšem realizován na půdě EU Business School Munich GmbH". Podle stěžovatele je nesprávné, aby jediný uznatelný model studia pro zákonné účely státní sociální podpory, důchodového pojištění, zdravotního pojištění a pro účely daňové, byl ten, kdy je student řádně zapsán ke studiu na vysoké škole, která má akreditaci