IV.ÚS 3486/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3486/24 ze dne 12. 3. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. N., zastoupené Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou, sídlem Valentinská 92/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. září 2024 č. j. 24 Cdo 2398/2024-391 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. dubna 2024 č. j. 14 Co 313/2023-320, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a J. S. a J. T., jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro porušení jejích ústavně zaručených práv v čl. 11 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Podstatou této věci je spor sourozenců o opatrovnictví jejich matky. Z ústavní stížnosti a přiložených soudních rozhodnutí plyne následující. Okresní soud ve Frýdku-Místku na návrh sestry stěžovatelky (první vedlejší účastnice) rozsudkem ze dne 27. 6. 2023 č. j. 0 Nc 6290/2021-252 omezil na dobu 5 let od právní moci rozhodnutí matku stěžovatelky (druhou vedlejší účastnici) ve svéprávnosti tak, že nebyla způsobilá samostatně právně jednat vyjma běžných záležitostí každodenního života. Současně opatrovnicí jmenoval stěžovatelku, která s matkou bydlela ve společné domácnosti a osobně o ni pečovala. Zohlednil především zájem matky stěžovatelky na stabilitě prostředí a kontinuitě péče. Stěžovatelka jako opatrovnice byla oprávněna a povinna zastupovat matku v rozsahu omezení svéprávnosti, spravovat její jmění a každoročně předložit soudu vyúčtování. 3. Krajský soud v Ostravě k odvolání sestry stěžovatelky napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu tak, že namísto stěžovatelky jmenoval opatrovnicí její sestru. Ačkoli stěžovatelka o svou matku dlouhodobě řádně pečovala, zajištění osobní péče o opatrovance s výkonem opatrovnické funkce nesouvisí. Opatrovník osoby omezené ve svéprávnosti zabezpečuje zejména efektivní ochranu jejích práv. Tyto předpoklady může splňovat jen osoba, která nemá vůči opatrovanci protichůdné zájmy. Stěžovatelku nebylo možné jako opatrovnici upřednostnit s ohledem na dvě probíhající civilní řízení, ve kterých se matka stěžovatelky jako žalobkyně domáhala určení vlastnictví k nemovitým věcem převedeným na stěžovatelku jako žalovanou darovacími smlouvami z roku 2021. Podle znaleckého posudku tou dobou nebyla matka schopna právně jednat, její ovládací a rozpoznávací schopnosti již byly výrazně sníženy, čehož si musela být stěžovatelka vědoma. Přestože výsledek těchto řízení nelze předjímat, zakládá tato skutečnost mezi stěžovatelkou a její matkou jednoznačnou kolizi zájmů dlouhodobější povahy. K námitce stěžovatelky o možnosti zajištění kolizního opatrovníka pro daná civilní řízení pak krajský soud upozornil, že je na věc nutné nahlížet z širšího hlediska. Střet zájmů by mohl hrozit také v případě dalších právních jednání, která by mohla mít s uvedenými řízeními souvislost a ovlivnit jejich objektivní výsledek. 4. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl. Otázka nesprávného posouzení (možného) střetu zájmu nemohla založit přípustnost dovolání, krajský soud se při jejím řešení neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Na rozdíl od judikatury citované v dovolání nešlo v posuzované věci o případ ojedinělého a dočasného střetu zájmů v určité přechodné právní situaci, nýbrž o hluboký střet zájmů vyvolaný jednáním samotné stěžovatelky a umocněným probíhajícími soudními řízeními. Objektivně vzato tak přetrvávala významná pochybnost, zda stěžovatelka nezneužila nepříznivý duševní stav své matky k převodu majetku, čemuž nasvědčují podrobně odůvodněné závěry znaleckého posudku (vycházející nejen z vyšetření matky v průběhu řízení, ale též z lékařských zpráv předcházejících uzavření sporných darovacích smluv). Není rozhodné, že stěžovatelka se závěry znaleckého posudku nesouhlasí. Podle judikatury jde o střet zájmů, jestliže má být opatrovníkem osoba, u níž přetrvává byť jen pochybnost, zda nezneužila nepříznivého stavu opatrovance ke svému obohacení. V další části dovolání stěžovatelka jen polemizovala se zjištěným skutkovým stavem a nevymezila žádnou kvalifikovanou právní otázku způsobilou odůvodnit přípustnost dovolání. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí se závěry napadených rozhodnutí o střetu zájmů. Krajský soud bez jakéhokoli důkazu či rozhodnutí vyšel z toho, že zneužila slabosti matky k převodu majetku. Své rozhodnutí odůvodnil způsobem významně poškozujícím stěžovatelčino dobré jméno a pověst. Rozhodnutí je poskytováno třetím stranám včetně ošetřujících lékařů, se kterými stěžovatelka jedná. Je nepřijatelné, aby krajský soud v řízení o svéprávnosti předjímal výsledek sporných civilních řízení o určení vlastnictví. Obě soudní řízení jménem matky zahájila sestra stěžovatelky, aniž situaci s matkou konzultovala. Poté, co se matka o řízeních dozvěděla, usilovala o jejich zastavení. Fakticky jde o spor mezi stěžovatelkou a její sestrou. Stěžovatelka v obou řízeních podala návrh na jmenování kolizního opatrovníka tak, aby řízení proběhla bez ohledu na zájmy obou sester. Je-li přesto vzhledem k soudním řízením jako opatrovnice nezpůsobilá, musí být nezpůsobilá také její sestra, která zahájila soudní spory i řízení o omezení svéprávnosti jen s ohledem na vlastní majetkové zájmy. 6. Stěžovatelka trvá na tom, že v době převodu nemovitostí nebyl k omezení svéprávnosti důvod, kognitivní schopnosti matky se zhoršily až v souvislosti s komplikacemi po prodělání nemoci Covid-19 v roce 2022. Krajský soud vyšel z odlišných závěrů, opřených o dílčí hodnocení ve znaleckém posudku o svéprávnosti matky, proti kterému stěžovatelka přednesla v řízení před okresním soudem řadu výhrad (vzhledem k následnému zhoršení zdravotního stavu matky však považovala stěžovatelka rozhodnutí o omezení svéprávnosti matky v době jeho vydání - v červnu 2023 za správné, a proto znalecký posudek odvoláním nenapadla). Považoval-li krajský soud znalecký posudek za důvod ke změně opatrovníka, měl rozhodnutí okresního soudu v této části zrušit a vrátit mu věc k dalšímu řízení, v němž by se okresní soud vypořádal s výtkami stěžovatelky proti znaleckému posudku. 7. Krajský soud nevzal v potaz ani skutečné uspořádání péče a faktické dopady jeho rozhodnutí, zejména pokud jde o právo stěžovatelky na soukromí a nedotknutelnost obydlí. Stěžovatelka od roku 2018 sdílí s matkou společnou domácnost a osobně o matku pečuje. Vztahy mezi sestrami se od zahájení soudních řízení zhoršily, jmenování sestry do funkce opatrovnice je v takovém případě komplikované. Sestra zneužívá oprávnění opatrovnice pro vstup do domácnosti stěžovatelky. Funkce jí přitom nepřináší žádnou praktickou povinnost, pouze znesnadňuje situaci stěžovatelce ohledně zajištění lékařské péče. Krajský soud nerespektoval ani hlediska v § 62 a § 471 odst. 2 občanského zákoníku, podle nichž má soud přihlédnout k přání opatrovance a opatrovníkem jmenovat osobu, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem. Sestra stěžovatelky se o matčiny potřeby nezajímala, navštěvovala ji jen společensky maximálně pětkrát do roka. Její zájem o opatrovnictví je veden jen touhou zvrátit rozhodnutí matky ohledně svého majetku. Krajský soud ani nezkoumal, zda je sestra vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a osobní situaci péče o matku vůbec schopná. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud připomíná, že není další přezkumnou instancí a zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci. Jeho pravomoc je podle čl. 83 Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. Tak tomu v posuzované věci nebylo. 10. Obecné soudy v napadených rozhodnutích přesvědčivě vysvětlily, proč byla vhodnější opatrovnicí sestra stěžovatelky. V posuzované věci totiž přetrvávaly významné pochybnosti o tom, zda stěžovatelka nezneužila nepříznivý duševní stav m