IV.ÚS 349/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 349/24 ze dne 22. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky K. Š., t. č. ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, zastoupené Mgr. Michaelou Vepřkovou, advokátkou, sídlem Kopečná 987/11, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2023 č. j. 4 To 163/2023-303 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. října 2023 č. j. 0 Dt 13/2021-285, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základných práv a svobod (dále jen "Listina"), a dále čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na osobní svobodu zaručenou v čl. 8 odst. 1 a odst. 2 Listiny, a dále v čl. 5 odst. 1 Úmluvy. 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a Ústavním soudem vyžádaného spisu vyplývá, že se stěžovatelkou bylo vedeno trestní řízení pro podezření z přečinu nebezpečného pronásledování. Z následného vyšetření duševního stavu stěžovatelky vyplynulo, že v době, kdy mělo dojít ke spáchání trestného činu, byly schopnosti stěžovatelky rozpoznat protiprávnost svého jednání a jednání ovládnout vymizelé. V návaznosti na rozhodnutí o odložení věci bylo na návrh státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 stěžovatelce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2020 č. j. 43 Nt 3813/2019-141 uloženo ochranné léčení psychiatrické ústavní. K uložení ochranného léčení bylo přistoupeno zejména s odkazem na závěry znalkyně o zdravotním stavu stěžovatelky, která trpí paranoidní schizofrenií a její pobyt na svobodě je nebezpečný. Následně Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 17. 5. 2021 č. j. 4 Nt 26013/2021-93 rozhodl o přeměně ochranného léčení na zabezpečovací detenci. Obvodní soud dospěl k závěru, že ochranné léčení v důsledku osoby stěžovatelky neplní a nemůže plnit svůj účel. Stěžovatelka nezískala ani základní náhled na to, že trpí nějakým psychickým onemocněním a odmítá jakoukoliv léčbu. Všechny možnosti a způsoby léčby byly vyčerpány. Stěžovatelka výrazně narušuje i léčení ostatních pacientek a z psychiatrického hlediska je nadále nebezpečná pro své okolí. Stížnost stěžovatelky proti usnesení obvodního soudu zamítl Městský soud v Praze jako nedůvodnou usnesením ze dne 1. 7. 2021 č. j. 61 To 333/2021-211. 3. Dne 3. 2. 2023 byla Městskému soudu v Brně (dále jen "městský soud") doručena žádost stěžovatelky o propuštění ze zabezpečovací detence. Městský soud usnesením ze dne 18. 7. 2023 č. j. 0 Dt 13/2021-233 rozhodl, že stěžovatelce uložená zabezpečovací detence dále trvá a zároveň zamítl návrh na dodatečnou změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") usnesením následně zrušil usnesení č. j. 0 Dt 13/2021-233 a městskému soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. 4. Městský soud v návaznosti na zrušující rozhodnutí provedl výslech znalkyně. Z protokolu ze dne 11. 10. 2023 o veřejném zasedání, při němž bylo městským soudem vydáno napadené usnesení, vyplývá, že znalkyně při svém výslechu mj. poukázala (v souvislosti s možností přeměny zabezpečovací detence na ochrannou léčbu psychiatrickou ústavní) na stupňující se agresi stěžovatelky a nemožnost jejího ponechání v zařízení, které není na její chování zařízeno. Následně městský soud dospěl k závěru, že postoj a chování stěžovatelky nijak nenasvědčuje, že v případě přemístění k výkonu ústavního ochranného léčení by se aktivně a vědomě podílela na své léčbě a toto léčení by plnilo svůj účel. Náhled osoby je přitom pro účinnost ochranného léčení klíčový. Započetí užívání předepsané medikace stěžovatelkou, považoval městský soud za účelové s cílem vyvolat dojem zdánlivého zájmu o léčbu a připravit podmínky pro propuštění ze zabezpečovací detence. Odkázal dále na závěry znalkyně, která upozornila na riziko stupňující se agresivity stěžovatelky, když stěžovatelka byla zpočátku pouze pasivně agresivní, nyní se projevuje i verbální agresivita. Neshledal žádné okolnosti svědčící o zaujatém postoji znalkyně nebo neobjektivním vyhotovení znaleckého posudku, a nevyhověl tak návrhu stěžovatelky na vyhotovení revizního znaleckého posudku. Napadeným usnesením městský soud rozhodl o dalším trvání uložené zabezpečovací detence a návrh stěžovatelky na dodatečnou změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení zamítl. 5. Stížnost stěžovatelky krajský soud napadeným usnesením zamítl. Závěry znalkyně vzhledem k jejímu výslechu u veřejného zasedání, její reakce na výpověď stěžovatelky, jakož i aktualizovanou zprávu ze zabezpečovací detence nepovažoval za nepřezkoumatelné, nekonkrétní či pouze obecného charakteru. Totožně se závěrem městského soudu považoval za nadbytečné vypracování revizního znaleckého posudku. Na tomto závěru nic nezmění ani skutečnost, že stěžovatelka v době rozhodování sdílí dobrovolně pokoj s další osobou. Provedené dokazování naopak podle krajského soudu svědčí o nedostatku vnitřní motivace stěžovatelky se léčit a nedostatečného náhledu na předchozí činnost. Městský soud tak nepochybil, když rozhodl o dalším trvání zabezpečovací detence a zároveň zamítl návrh na dodatečnou změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení. II. Argumentace stěžovatelky 6. Podle stěžovatelky obecné soudy nezohlednily argumenty na podporu žádosti o přeměnu zabezpečovací detence na mírnější formu - ochranné léčení. Nesouhlasí, aby v řízení bylo rozhodováno na základě zpráv Ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, ve kterém je zabezpečovací detence vykonávána, což je činí neobjektivními. 7. Stěžovatelka dále upozornila, že zabezpečovací detence je primárně určena pro vysoce nebezpečné pachatele, kteří se dopustili závažných skutků. Přečin nebezpečného pronásledování, pro který byla trestně stíhána, nenaplňuje dostatečnou společenskou nebezpečnost odůvodňující několik let trvající omezení osobní svobody. 8. Neobstojí ani názor soudů, že stěžovatelka trpí psychickým onemocněním (psychózou), které odmítá léčit. Stěžovatelka se podrobuje předepsané medikaci a pravidelně bere léky. Soudy nerozlišují léčbu v medicínském smyslu (braní předepsané medikace) a léčbu v širším smyslu, za kterou považují i přístup stěžovatelky k provoznímu režimu zabezpečovací detence (chod zařízení, povinné komunitní aktivity chovanců, úklid, osobní hygiena). Stěžovatelce nevyhovují vybrané kolektivní aktivity a její pasivita v tomto ohledu nemůže být považována za odmítání léčby. Nesouhlasí s názorem soudu, podle kterého předepsané léky začala užívat pouze za účelem vyvolání dojmu zájmu o léčbu a připravení si podmínek pro propuštění ze zabezpečovací detence. Z provedeného dokazování pro tento závěr nevyplynula žádná zjištění. 9. Stěžovatelka nesouhlasí i se závěry soudní znalkyně, která ji vyšetřila během přibližně 20 minut dne 29. 5. 2023 a do konání veřejného zasedání dne 11. 10. 2023 s ní dále nehovořila. Znalkyně tak nemůže objektivně posoudit její psychický stav. V rámci své výpovědi před soudem navíc nemohla reflektovat posun stěžovatelky spočívající např. ve sdílení pokoje s jinou chovankyní. V závěru stěžovatelka odkázala na nález ze dne 11. 4. 2017 sp. zn. III. ÚS 3675/16 (N 58/85 SbNU 81), přičemž má za to, že obecné soudy svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily a nebylo řádně přezkoumáno, zda její chování v budoucnu může vykazovat znaky nebezpečnosti pro společnost. Požádala zároveň, aby o ústavní stížnosti bylo rozhodováno při veřejném zasedání. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravo