IV.ÚS 3493/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3493/21 ze dne 22. 2. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech obchodní společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s., sídlem Klimentská 1216/46, Praha 1 - Nové Město, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. října 2021 č. j. 23 Co 180/2021-90 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 26. května 2021 č. j. 12 C 27/2021-65, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. října 2021 č. j. 17 Co 101/2021-95 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 18. května 2021 č. j. 63 C 2/2021-64 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 21. října. 2021 č. j. 23 Co 187/2021-97 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 4. května 2021 č. j. 306 C 1/2021-55, za účasti Krajského soudu v Praze, Krajského soudu v Hradci Králové, Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, Okresního soudu v Příbrami, Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se třemi samostatnými ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud usnesením ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3493/21, III. ÚS 3494/21, II. ÚS 3495/21 její ústavní stížnosti spojil ke společnému řízení, vedenému nadále pod sp. zn. IV. ÚS 3493/21. 2. Z ústavních stížností a jejich příloh se podává, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen "OS Ústí") pověřením ze dne 28. 4. 2014 č. j. 34 EXE 913/2014-13, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "OS Rychnov") pověřením ze dne 12. 1. 2015 č. j. 18 EXE 49/2015-14 a Okresní soud v Příbrami (dále jen "OS Příbram") pověřením ze dne 17. 8. 2015 č. j. 23 EXE 2279/2015-28 k návrhu stěžovatelky jako oprávněné pověřily JUDr. Zdeňka Zítku, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň-město (dále jen "soudní exekutor"), a nařídily provedení tří samostatných exekucí k vymožení peněžitých pohledávek stěžovatelky z úvěrových smluv podle vykonatelných rozhodčích nálezů. 3. OS Příbram usnesením ze dne 21. 2. 2019 č. j. 23 EXE 2279/2015-95 k návrhu povinného zastavil jím nařízenou exekuci a uložil stěžovatelce uhradit povinnému náklady exekuce. OS Příbram shledal, že úvěrová smlouva, jakož i rozhodčí doložka v ní obsažená, odporuje dobrým mravům, a proto nebyla dána pravomoc k jejímu vydání jako exekučního titulu. Obdobně rozhodly (zastavily exekuci a uložily stěžovatelce nahradit povinnému náklady exekuce) OS Ústí usnesením ze dne 28. 4. 2019 č. j. 34 EXE 913/2014-13 a OS Rychnov usnesením ze dne 14. 9. 2021 č. j. 18 EXE 49/2015-40 s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 16. 7. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2401/2014, ze dne 1. 3. 2016 sp. zn. 26 Cdo 3631/2015 či ze dne 16. 10. 2017 sp. zn. 20 Cdo 2897/2017). 4. Stěžovatelka se proto žalobami domáhala po vedlejší účastnici zaplacení 17 750,80 Kč u OS Ústí, 38 219,30 Kč u OS Rychnov a 34 100,50 Kč u OS Příbram jako náhrady škody odpovídající výši nákladů, k jejichž úhradě byla stěžovatelka zavázána, za nesprávný úřední postup jmenovaných soudů spočívající v pověření k provedení uvedených exekucí. Stěžovatelka tvrdila, že jmenované soudy pochybily, pověřily-li soudního exekutora provedením exekucí, které později za nezměněných skutkových okolností zastavily. O vadách exekučního titulu měly jmenované soudy vědět již při pověření soudního exekutora podle zásady iura novit curia. Jmenované soudy zamítly žaloby stěžovatelky napadenými rozsudky. 5. Podle OS Ústí nešlo o nesprávný úřední postup, neboť soud ve fázi pověření a nařízení exekuce nezkoumá všechny obsahové aspekty exekučního titulu. K tomu je oprávněn až k návrhu povinného a podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018 sp. zn. 20 Cdo 4022/2017 jde u posouzení souladu úvěrové smlouvy a rozhodčí doložky s dobrými mravy o podrobné zhodnocení skutkových okolností každé věci, a je třeba provádět dokazování; k tomu v této procesní fázi prostor není. OS Ústí dále zdůraznil, že stěžovatelka si měla být vědoma judikatury Nejvyššího soudu, ze které vyšel při zastavení exekuce. Přesto sama neučinila žádný krok, který by k zastavení exekuce vedl. 6. Podle OS Rychnov nemohlo jít o nesprávný úřední postup, jelikož k závěru o nezpůsobilosti exekučního titulu pro neplatnost úvěrové smlouvy soud může dospět toliko po podrobném dokazování k návrhu povinného; z dosavadních skutkových okolností nešlo obdobný závěr učinit. Zkoumal-li by soud dané okolnosti ve fázi, kdy není soudní exekutor provedením exekuce pověřen, byl by odkázán na součinnost povinného a hrozilo by zmaření exekuce; návrh na zastavení exekuce směřuje právě k tomu, aby měl povinný možnost brojit proti exekuci, aniž by ohrozil její provedení. 7. Podle OS Příbram při pověření soudního exekutora soud zkoumá pouze formální náležitosti návrhu a nezkoumá například, kdy povinný splnil dluh, zda vymáhané právo zaniklo, ani zda je vedení exekuce v souladu s dobrými mravy; jde o hmotněprávní institut, jehož uplatnění lze zkoumat až k námitce povinného. Soud neprovádí ani věcný přezkum správnosti rozhodčího nálezu a soustředí se toliko na pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2897/2017). Soud proto postupoval v souladu se zákonem a nešlo o nesprávný úřední postup. Kromě toho je nutné vznik nákladů stěžovatelky přičítat jí samotné, neboť se účastnila řízení, ve kterém bylo vydáno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2018 sp. zn. 20 Cdo 3844/2018, které se týkalo skutkově obdobné věci a které bylo vydáno předtím, než OS Ústí zastavil exekuci. 8. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "KS Hradec"), Krajský soud v Praze (dále jen "KS Praha") a Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích (dále jen "KS Pardubice") potvrdily uvedené rozsudky k odvolání stěžovatelky napadenými rozsudky. Podle KS Hradec stěžovatelka sice v odvolání tvrdila, že odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci má objektivní povahu; to však znamená, že se nezkoumá zavinění. Neznamená to ale, že exekuční soud (veřejná moc) odpovídá za újmu oprávněného, pověřil-li soudního exekutora k provedení exekuce a tatáž exekuce byla později zastavena. Rozhodné je, že OS Ústí nepostupoval v rozporu s právními předpisy, neboť okolnosti, pro kterou exekuci zastavil, vyšly najevo až po provedení dokazování k návrhu povinného. KS Hradec vyšel z právního názoru obsaženého v judikatuře Nejvyššího soudu, podle kterého se při dodatečném zjištění nesprávně vyznačené doložky právní moci předpokládá, že nesprávného úředního postupu se dopustil ten subjekt, který doložku vyznačil, nikoli exekuční soud (srov. např. usnesení ze dne 21. 10. 2010 sp. zn. 25 Cdo 3618/2008 či rozsudek ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. 30 Cdo 633/2017). 9. Podle KS Praha je správný závěr, že exekuční soud při pověření soudního exekutora k provedení exekuce zkoumá toliko procesní předpoklady exekučního řízení, což odpovídá i zákonné patnáctidenní lhůtě k pověření a nařízení exekuce. Daná fáze exekučního řízení je spíše "formálním procesem", vychází se toliko z exekučního návrhu a dalších listin poskytnutých oprávněným. Jde-li o zkoumání tzv. materiální vykonatelnosti exekučního titulu, zkoumá se, zda exekuční titul obsahuje adekvátní označení povinného a oprávněného a obsahu vymáhané povinnosti. Exekuční soud však nezkoumá možnou existenci důvodů pro zastavení exekuce, ani například pravomoc nalézacího subjektu, správnost údajů na rozhodčí doložce apod. K těmto skutečnostem je totiž třeba provádět dokazování a nelze k závěrům o nich dospět v 15denní lhůtě. OS Příbram proto při pověření soudního exekutora postupoval podle zákona a nemohlo jít o nesprávný úřední postup. Bylo proto nadbytečné zkoumat další předpoklady náhrady škody. Konečně KS Praha poučil účastníky řízení, že proti napadenému rozsudku je přípustné dovolání. 10. Podle KS Pardubice nese stěžovatelka újmu spočívající v povinnosti nahradit náklady exekuce ze svého, neboť exekuci nezastavila a tím škodě nezbránila; to se podává z jejího procesního postoje, poněvadž přes znalost judikatury trvala na probíhající exekuci. Stěžovatelka jako profesionálka v oboru "poskytování úvěrů a jejich následného vymáhání" měla znát vývoj judikatury a sama buď iniciovat zastavení exekuce či souhlasit s jejím zasta