IV.ÚS 3500/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3500/18 ze dne 10. 12. 2019 N 208/97 SbNU 238 Posouzení temporálních účinků rozhodnutí Nejvyššího soudu, jímž se mění ustálená judikatura ohledně promlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. R. K. a 2. J. K., zastoupených JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4545/2017-314 ze dne 24. července 2018 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Co 75/2016-286 ze dne 22. února 2017, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci jako účastníků řízení a Fakultní nemocnice Brno, se sídlem v Brně, Jihlavská 340/20, zastoupené JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou, se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4545/2017-314 ze dne 24. července 2018 a rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Co 75/2016-286 ze dne 22. února 2017 bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 4545/2017-314 ze dne 24. července 2018 a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Co 75/2016-286 ze dne 22. února 2017 se zrušují. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci 1. V návaznosti na ambulantní vyšetření ze dne 2. 12. 2003 byla dne 4. 12. 2003 matka stěžovatelů J. K. hospitalizována na gynekologicko-porodnické klinice vedlejší účastnice s podezřením na zánětlivé onemocnění vaječníků. Následujícího dne jí po diagnostice antinomykózy byla nasazena léčba antibiotiky. Následovaly pravidelné kontroly včetně vyšetření nálezu na břiše a v malé pánvi ve dnech 8., 12., 16. a 19. 12. 2003; dne 15. 12. 2003 bylo ultrazvukem zjištěno zlepšení zánětu. Dne 19. 12. 2003 se matka stěžovatelů již měla cítit lépe, avšak večer téhož dne jí stoupla tělesná teplota. Dne 20. 12. 2003 byla provedena vyšetření CRP a krevního obrazu, která indikovala pozvolné zlepšování zdravotního stavu. Dne 22. 12. 2003, kdy byla u matky stěžovatelů konána poslední vizita, měla referovat otci stěžovatelů (manželovi) o uspokojivých výsledcích odběru krve, současně však trpěla horečkami, ke kterým se přidalo zvracení; manžel byl poté odmítnut službu konající lékařkou s žádostí o provedení dalších vyšetření. 2. Dne 23. 12. 2003 se zdravotní stav matky stěžovatelů zhoršil, což vedlo k jejímu bezvědomí a přeložení na jednotku intenzivní péče vedlejší účastnice, následně na ARO a poté na urgentní příjem vedlejší účastnice. Téhož dne byla matka stěžovatelů operována - nebyl zjištěn zánět, ale její zdravotní stav se nezlepšil. Při druhé operaci bylo zjištěno masivní krvácení vnitřních orgánů do břišní dutiny, v důsledku kterého matka stěžovatelů dne 24. 12. 2003 zemřela. V době úmrtí jejich matky bylo stěžovatelům 8 a 11 let. II. Řízení před obecnými soudy a podstata napadených rozhodnutí 3. Podání ústavní stížnosti předcházelo několik souvisejících řízení. Ústavní soud pro přehlednost shrnuje průběh trestního řízení (bod 4), v němž byl obžalován vedoucí lékař oddělení, na kterém byla matka stěžovatelů hospitalizována, průběh řízení o náhradu škody na zdraví (bod 5) a řízení o náhradu nemajetkové újmy (body 6 až 9), na něž podání ústavní stížnosti bezprostředně navazuje. 4. V trestním řízení vedeném u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") proti ošetřujícímu lékaři, který byl vedoucím oddělení, bylo provedeno rozsáhlé dokazování včetně tří znaleckých posudků. Podle prvního posudku z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie a porodnictví, zpracovaného prof. MUDr. Jaromírem Boudou, CSc., probíhala léčba do 19. 12. 2003 lege artis, 20. až 23. 12. 2003 (dále jen "kritické období") vitium artis (tj. s lehkým pochybením) - léčba měla být razantnější, nebyla však non lege artis, neboť lékaři byli v obtížné situaci a výsledky dalších vyšetření by vzhledem k délce jejich vyhotovení nemohly zvrátit následné události. Zpracovatelé druhého posudku, doc. MUDr. Helena Kvapilová, CSc., znalkyně v odvětví soudního lékařství, a doc. MUDr. Eduard Kasal, CSc., znalec v odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, se ve svých odborných závěrech rozešli. Podle doc. Kvapilové byla léčba v kritickém období non lege artis, zatímco podle doc. Kasala lze celý průběh léčby označit za lege artis. Městský soud následně zadal Fakultní nemocnici v Motole vypracovat revizní posudek; podle zpracovatele revizního posudku, za něhož byl vyslechnut přednosta tamní gynekologicko-porodnické kliniky, doc. MUDr. Lukáš Rob, CSc., proběhla celá léčba matky stěžovatelů, i přes nedostatky ve vedení zdravotnické dokumentace, lege artis. Rozsudkem městského soudu č. j. 91 T 120/2005-424 ze dne 22. 5. 2008 byl ošetřující lékař zproštěn obžaloby a poškození byli s nárokem na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Dne 22. 12. 2006 podali stěžovatelé proti vedlejší účastnici k městskému soudu žalobu o jednorázové odškodnění pozůstalých podle § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění, (dále jen "občanský zákoník"); vedlejší účastnice v řízení vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného práva. Městský soud provedl důkaz ústavním znaleckým posudkem zpracovaným 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy (za ústav byli vyslechnuti lékaři MUDr. Jan Zmrhal, CSc., a prof. MUDr. Jiří Štefan, DrSc.), z něhož zjistil, že tvrzené pochybení ošetřujících lékařů nenastalo, jejich postup byl lege artis, a ani stěžovateli namítané včasné mikrobiologické vyšetření by vzhledem k rychlému průběhu nemoci nemuselo přinést dostatečně včasné informace pro změnu léčby a následnou reakci organismu. Podle městského soudu nebylo prokázáno zavinění ani příčinná souvislost mezi postupem nemocnice a smrtí matky stěžovatelů, právo navíc bylo vzhledem k uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby promlčeno; žalobu tudíž městský soud zamítl rozsudkem č. j. 16 C 344/2006-368 ze dne 25. 3. 2014. Následné opravné prostředky nebyly pro stěžovatele úspěšné a ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením sp. zn. I. ÚS 3760/16 ze dne 20. 12. 2016 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 6. Dne 17. 2. 2010 stěžovatelé, ještě v průběhu řízení o jednorázové odškodnění pozůstalých, podali u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud" či "nalézací soud") proti vedlejší účastnici žalobu o náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku utrpěného psychického traumatu ze smrti matky. Vedlejší účastnice vznesla dne 26. 1. 2011 s odkazem na (změněnou) judikaturu Nejvyššího soudu námitku promlčení žalobou uplatněného práva na ochranu osobnosti. Krajský soud ustanovil znalcem z odvětví anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny prof. MUDr. Vladimíra Černého, Ph.D., FCCM, podle něhož byla léčba matky stěžovatelů do 21. 12. 2003 adekvátní, od večera tohoto dne a následující den však znalec shledal v postupu ošetřujících lékařů závažné pochybení. Podle znalce měla být z důvodu zhoršení zdravotního stavu matky stěžovatelů nasazena širokospektrá antibiotika (tzv. léčba "naslepo"); včasnost hrála klíčovou roli právě proto, že vyhotovení výsledků dalších vyšetření (jak bylo zmiňováno i předchozími znalci) mohlo trvat i 48 hodin. Navíc ošetřující lékaři podcenili možnost nozokomiální ("nemocniční") infekce. 7. Krajský soud dospěl k závěru, že ošetřující lékaři nepodnikli dostatečné kroky ke zjištění příčiny a k následné adekvátní léčbě zhoršujícího se zdravotního stavu matky stěžovatelů a podle § 4 odst. 3 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 19/1988 Sb., o postupu při úmrtí a o pohřebnictví, v rozhodném znění, bylo povinností vedlejší účastnice provést včasnou pitvu. Provedla-li vedlejší účastnice pitvu zemřelé až dva a půl dne po smrti a nezachytila-li v dokumentaci o pitvě všechny relevantní informace, zmařila možnost provedení klíčového důkazu k prokázání odpovědnosti vedlejší účastnice za smrt matky stěžovatelů, k čemuž by podle skutkové domněnky neměla důvod, kdyby výsledky řádně provedené a zaznamenané pitvy neměly pro vedlejší účastnici vyznět nepříznivě. Krajský soud uzavřel, že nedostatky při provedení pitvy nepřímo prokazují správnost tvrzení stěžovatelů. Pro příčinnou souvislost mezi lékařskou péčí a smrtí matky stěžovatelů, i pro zhodnocení vývoje judikatury ohledně promlčitelnosti práva na náhradu nemajetkové újmy, shledal krajský soud námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a rozsudkem č. j. 24 C 13/2010-235 ze dne 26. 5. 2016 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit každému stěžovateli na odčinění imateriální újmy vzniklé v souvislosti s úmrtím jejich matky finanční náhradu ve výši 1 000 000 Kč. 8. Proti rozsudku krajského soudu podala vedlejší účastnice odvolání, v