IV.ÚS 3508/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3508/22 ze dne 31. 1. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele D. B., zastoupeného JUDr. Martinem Skalickým, advokátem, sídlem Dlouhá 138, Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2022 č. j. 101 Co 208/2022-388, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a nezletilých I. a S. B. a V. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel (dále též "otec") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 26. 5. 2022 č. j. 0 Nc 6072/2021-316 svěřil nezletilé pro dobu do rozvodu i po rozvodu manželství rodičů do střídavé péče rodičů tak, že každý lichý týden vždy od neděle od 17.00 hodin předcházejícího sudého týdne do neděle do 17.00 hodin budou v péči otce a každý sudý týden vždy od neděle od 17.00 hodin předcházejícího lichého týdne do neděle do 17.00 hodin budou v péči vedlejší účastnice, tj. matky (výrok I). Dále rozhodl o speciální úpravě v době prázdnin a svátků (výroky II až VII). Rozhodl, že k předání a převzetí nezletilých bude docházet vždy v místě bydliště toho rodiče, jehož péče končí. Zvláštní úprava ve výrocích II až VII má přednost před úpravou ve výroku I (výrok VIII). Dále upravil výživné u obou rodičů na nezletilé (výroky IX až XIV) a upravil též jejich styk s nezletilými prostřednictvím aplikace WhatsApp (výroky XV a XVI). Zamítl návrh otce na předběžnou vykonatelnost rozsudku (výrok XVII) a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok XVIII). 3. K odvolání matky Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích I a VIII tak, že nezletilí se pro dobu do rozvodu a pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřují do péče rodičů tak, že v každém lichém týdnu kalendářního roku budou nezletilí od čtvrtka od 7.45 hodin do pondělí sudého týdne do 7.45 hodin v péči otce a v každém sudém týdnu od pondělí od 7.45 hodin do čtvrtka lichého týdne do 7.45 hodin v péči matky; k předání nezletilých dojde vždy v příslušném předškolním či školském zařízení, navštěvovaném nezletilými. Nebudou-li nezletilí v pondělí či ve čtvrtek v předškolním či školském zařízení, dojde k jejich předání v místě bydliště toho rodiče, jehož péče končí (výrok I). Úprava péče o letních, velikonočních a vánočních prázdninách má přednost před úpravou běžné péče uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku (výrok II). Výrokem III výroky III, V, XV a XVI rozsudku okresního soudu vypustil. Rozsudek okresního soudu se ve výroku XI změnil tak, že s účinností od právní moci tohoto rozsudku pro dobu do rozvodu manželství činí výše výživného hrazeného matkou pro nezletilého S. částku 500 Kč měsíčně a pro nezletilou I. částku 400 Kč měsíčně. Ve zbylém rozsahu rozsudek okresního soudu ve výroku XI s účinností od 16. 8. 2021 do právní moci tohoto rozsudku potvrdil. Určil, že výživné je splatné do 15. dne v měsíci k rukám otce (výrok IV). Rozsudek okresního soudu se ve výroku XII změnil tak, že výše výživného hrazeného matkou činí pro nezletilého S. částku 500 Kč měsíčně a pro nezletilou I. částku 400 Kč měsíčně; ve zbylém rozsahu jej ve výroku XII potvrdil (výrok V) a ve výroku XIII změnil tak, že nedoplatek na výživném za období od 16. 8. 2021 do 31. 10. 2022 matce nevznikl (výrok VI). Rozsudek okresního soudu se ve výroku XIV změnil tak, že nedoplatek na výživném za období od 16. 8. 2021 do 31. 10. 2022 otci nevznikl (výrok VII). Konečně rozsudek okresního soudu ve výrocích II, IV, VI, VII, IX, X a XVII potvrdil (výrok VIII) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IX). 4. Krajský soud shledal, že je namístě ponechat nezletilé nadále ve střídavé péči obou rodičů, avšak v asymetrickém poměru. Uvedl, že je nepochybné, že nezletilí se nacházejí ve střídavé péči obou rodičů od srpna 2021, zpočátku se střídáním po 5 dnech, od května 2022 se střídáním po týdnu. V průběhu opatrovnického řízení se nezletilý S. podrobil vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, kde bylo zjištěno, že pozornost nezletilého při vyšetření kolísala a výrazně se u něj projevoval psychomotorický neklid. Na otázky reagoval impulsivně, otázku bylo třeba několikrát opakovat a motivovat ho k plnění úkolů. Nezletilý nevydrží sedět na židli, neustále prozkoumává okolí a jeho pozornost upoutává vše kolem. Schopnost koncentrace pozornosti je výrazně oslabena, projevuje se impulzivita a psychomotorický neklid. Verbální produkce je mírně oslabena, občas nesprávně skloňuje, v řeči se objevuje špatná výslovnost. Rozumové předpoklady se rozvíjejí přiměřeně k věku, výkony jsou nepříznivě ovlivněny rozkolísanou pozorností. Nezletilému by prospěla dlouhodobější individuální či skupinová péče, např. podpůrná dětská skupina, arteterapeutické aktivity, sportovní aktivity, nácviky relaxací apod. U nezletilého tedy byl prokázán velmi výrazný syndrom ADHD, posílený probíhajícím rozvodem a střídáním prostředí, včetně mateřských škol. Bylo doporučeno výchovné vedení pro tento syndrom, zajišťovat co nejklidnější a stálé prostředí, zařazování do sportovních aktivit, stimulaci grafomotoriky a verbálního projevu. Prospěšné by bylo zařazení do nultého ročníku, ideálně s dopomocí asistenta, zvažovat i odklad školní docházky. Vzhledem ke specifickým potřebám nezletilého je nutné zajistit mu stálé výchovné prostředí a jednu mateřskou školu, popřípadě jednu základní školu, neboť je zřejmé, že střídání prostředí v mateřských školách nezletilému neprospívá, je třeba, aby nezletilému byl nastaven režim, který bude třeba dodržovat jak u matky, tak i u otce. Oba rodiče se musejí zapojit do výchovného vedení nezletilého, aby ho připravili na co nejlepší vstup do základní školy. Sám nezletilý přejíždění mezi rodiči vnímá jako "nudu", že přejíždí sem tam, tam a sem. Při pohovoru byl na něm viditelný neklid, nepozornost, otázky se musely opakovat. Nebyl schopen sdělit, jak dlouho je nyní u otce, kolik nocí u něj spal. Z obsahu soudního spisu se podává, že mezi rodiči přetrvává vzájemná animozita způsobená jejich problémy v průběhu manželského soužití a nedůvěrou posílenou nevhodným chováním obou rodičů. Proto je v nejlepším zájmu nezletilého S. právě nastavení asymetrického poměru střídavé péče. II. Stěžovatelova argumentace 5. Stěžovatel namítá zejména to, že s nezletilými v místě svého bydliště vykonává řadu volnočasových aktivit, včetně fotbalu se S., což odpovídá doporučením pro jeho zdravotní stav. Navíc nezletilí právě v domě stěžovatele mají zajištěno stálé, fungující a komfortní prostředí, a jak patrno z jejich výpovědí při jednání u krajského soudu, rádi chodí do mateřské školy v místě bydliště stěžovatele. Stěžovatel proto nerozumí tomu, proč to byl právě on, jehož práva byla krajským soudem zásadním způsobem omezena. To považuje za jejich porušení, neboť v této části je argumentace krajského soudu nepřiléhavá a v podstatě nepřezkoumatelná, protože dovedená ad absurdum by mohla znamenat, že děti se syndromem ADHD a s nimi jejich sourozenci budou "automaticky" vyloučeny z režimu symetrické střídavé péče. V tomto směru považuje stěžovatel rozhodnutí krajského soudu v souvislosti s lékařskými zprávami předloženými matkou za přinejmenším unáhlené a zjevně nesprávné. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné