IV.ÚS 352/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 352/16 ze dne 19. 4. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 19. dubna 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Knepra, právně zastoupeného Mgr. Petrem Galiou, advokátem, se sídlem Litoměřice, Sovova 709/5, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. prosince 2015 č. j. 4 To 398/2015-47 a proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. října 2015 č. j. 0 Nt 811/2015-33, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Chomutově, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Včas a řádně podaným návrhem ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 S., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhal kasace shora označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž mělo podle jeho názoru dojít k porušení jeho práva na osobní svobodu dle článku 8 odst. 1, 2, a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny a zásady presumpce neviny dle článku 40 odst. 2 Listiny. II. Z odůvodnění ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí vyplývá, že proti stěžovateli (dále také "obviněný") bylo usnesením policejního orgánu Policie České republiky, KŘP Ústeckého kraje, SKPV, Územní odbor Chomutov (dále jen "policejní orgán") ze dne 14. dubna 2015 sp. zn. KRPU-61753-108/TČ-2015-040371 zahájeno trestní stíhání pro skutky kvalifikované jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku a zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku, jichž se měl dopustit dne 20. listopadu 2014 a 15. března 2015 jednak sám, jednak spolu s dalšími osobami, vůči poškozenému Horvátovi, tak, že od něj vyžadoval částku 100.000,- Kč a způsobil mu škodu přesahující 200.000,- Kč. Dne 22. června 2015 došlo u skutku ze dne 20. listopadu 2014 ke změně právní kvalifikace, přičemž je nyní jednání obviněného posuzováno jako zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Na základě usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 15. dubna 2015 č. j. KRPU-61753-149/TČ-2015-040371 je dále obviněný stíhán pro skutek kvalifikovaný jako zločin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, jehož se měl dopouštět od přesně nezjištěné doby nejdéle do 14. dubna 2015 tím, že si bez povolení opatřoval, hromadil a přechovával v nákupním středisku Bohemia v Chomutově střelné zbraně s příslušenstvím a střelivo. Na základě usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání ze dne 24. června 2015 je proti němu dále vedeno trestní stíhání pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, jehož se měl dopouštět nejdéle do 14. dubna 2015 tím, že vyrobil a pro jiného přechovával nejméně 304,04 gramu metamfetaminu. Obviněný byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 16. dubna 2015 sp. zn. 0 Nt 126/2015 z důvodu uvedeného v § 67 písm. a), c) trestního řádu s účinností od 13. dubna 2015. Usnesením soudce Okresního soudu v Chomutově ze dne 13. července 2015 sp. zn. 0 Nt 807/2015, jež nabylo právní moci dne 3. srpna 2015, bylo rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) trestního řádu a o nepřijetí navržených opatření nahrazujících vazbu. Dne 26. října 2015 soudkyně Okresního soudu v Chomutově rozhodla napadeným usnesením č. j. 0 Nt 811/2015-33 o dalším ponechání stěžovatele ve vazbě z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Žádost o propuštění obviněného z vazby byla tímto usnesením zamítnuta a nebyly přijaty záruky za chování obviněného nabízené Libuší Elznicovou a Mgr. Jarmilou Novákovou a Ladislavem Novákem, nebyly přijaty ani nabídky peněžitých záruk učiněné těmito osobami, nebyly přijaty záruky za další chování obviněného nabízené oddílem juda při TJ VTŽ Chomutov a společností Ecoselect s. r. o., nebyl přijat písemný slib obviněného a byl zamítnut jeho návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Proti rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel stížnost, o které Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 7. prosince 2015 č. j. 4 To 398/2015-47 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. III. Ústavní stížností stěžovatel brojí proti shora uvedeným rozhodnutím, neboť se domnívá, že v jeho případě nejsou naplněny důvody vazby předstižné, ani útěkové. Obecné soudy podle něj svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily, nevypořádaly se řádně s argumenty, kterými zpochybnil trvání vazebních důvodů, a rovněž nevěnovaly dostatečnou pozornost možnému přijetí opatření nahrazujících vazbu. Své závěry o naplnění vazebních důvodů prý soudy neopřely o konkrétní skutečnosti, které by zakládaly opodstatněnou obavu z toho, že stěžovatel bude trestnou činnost, kladenou mu za vinu, opakovat, nebo z toho, že uprchne, nebo se bude skrývat. K důvodům vazby útěkové stěžovatel uvádí, že před vzetím do vazby provozoval jako živnostník truhlářskou dílnu, která představovala výraznou vazbu k místu jeho pobytu. Skutečnost, že stěžovatel nebyl před vzetím do vazby v zaměstnaneckém poměru, nemůže bez dalšího odůvodňovat útěkovou vazbu. Soud navíc nedostatečně vysvětlil, z jakých poznatků vyplývá obava, že by obviněný mohl vycestovat mimo území ČR. Samotná skutečnost, že si obviněný dříve sháněl letenky do zahraničí, o tomto podle něj nevypovídá. Stejně tak pro opodstatnění útěkové vazby nepostačuje pouhá výše trestní sazby, kterou je stěžovatel ohrožen. Stěžovatel dále zdůrazňuje svoji silnou vazbu k regionu, k blízkým osobám i zájmovým sdružením. Jde-li o vazbu předstižnou, také tu podle stěžovatele obecné soudy nedostatečně odůvodnily. Stěžovatel zdůrazňuje, že je stíhán toliko pro jeden případ intenzivního násilí na poškozeném, nikoliv pro násilí opakované. Nesouhlasí tedy s konstatováním krajského soudu, že je stíhán pro pokračující trestný čin loupeže, když je přitom stíhán pouze pro jeden skutek, kterým měla být naplněna tato skutková podstata. Z okolností věci je podle něj zřejmé, že šlo o záležitost jednorázovou a stěží opakovatelnou, a to i s ohledem na to, že poškozený se má v současné době pohybovat v zahraničí a ani orgány činné v trestním řízení jej nemohou sehnat. Stěžovatel má za to, že měly být přijaty nabízené záruky nahrazující vazbu. Nesouhlasí s tím, že nabízená záruka ze strany jemu blízkých třetích osob byla soudy odmítnuta s odůvodněním, že tyto osoby žily se stěžovatelem již v době, kdy se měl dopustit trestné činnosti a ani to mu nezabránilo v jednání, za které je stíhán. IV. Ústavní soud si pro své rozhodnutí vyžádal spis vedený u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 0 Nt 811/2015. V souladu s § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu si pak vyžádal vyjádření Okresního soudu v Chomutově a Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení. Oba jmenované soudy pouze stručně odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí, proto Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat jejich vyjádření stěžovateli k eventuální replice. V. Poté, co se Ústavní soud seznámil s námitkami uplatněnými v ústavní stížnosti a obsahem napadených soudních rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, nejde-li otázky ústavněprávního významu. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé (viz např. usnesení ze dne 26. ledna 2016 sp. zn. III. ÚS 3624/15; všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná v internetové databázi NALUS - http://nalus.usoud.cz). Vazba patří mezi nejzávažnější procesní zásahy do práv obviněného (viz např. usnesení ze dne 24. února 2004 sp. zn. I. ÚS 40/04, nález ze dne 20. dubna 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/10). Obsah právního institutu vazby představuje vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazbu je třeba považovat za výjimečné opatření, které nastupuje tehdy, není-li možné jejího účelu dosáhnout jiným šetrnějším způsobem. Trvání vazby je odůvodněno, jen když konkrétní okolnosti ukazují n