IV.ÚS 3522/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3522/10 ze dne 28. 6. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 - Nové Město, územní pracoviště Brno, Orlí 27, 601 70 Brno, zastoupené na základě pověření Mgr. Radimem Smékalem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, č. j. 59 Co 577/2007-145 ze dne 11. 6. 2008 a proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 4149/2008-197 ze dne 22. 9. 2010, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a 1) V. O., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Rumplíkem, advokátem, se sídlem Osvobození 51, 763 21 Slavičín, pobočka Masarykovo nám. 105, 766 01 Valašské Klobouky, a 2) Z. D., zastoupené JUDr. Janem Arnoštem, advokátem, se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1071/17, 110 00, pobočka Havlíčkova 1239, 686 01 Uherské Hradiště, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Náhrada nákladů řízení se vedlejším účastníkům nepřiznává. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatelka včas zaslaným a jinak formálně bezvadným návrhem zahájila u Ústavního soudu řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížností brojila proti shora označeným rozhodnutím Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu, kterými mělo být zasaženo do jejího základního práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože obecné soudy zhodnotily část "smlouvy o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu občanu(ům) - stavebníkovi(ům) a omezení převodu nemovitosti", uzavřené mezi stěžovatelkou a vedlejšími účastníky, za neplatnou, v důsledku čehož podléhala některá majetková práva obecné promlčecí době, jejíhož uplynutí se pak vedlejší účastníci s úspěchem dovolali. Stěžovatelka má za to, že soudy nerespektovaly dosavadní judikaturu, neboť v obdobných případech - jedná se o tzv. smlouvu formulářového typu, bylo rozhodováno v její prospěch. Navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. 2. Ústavní soud vyzval stěžovatelku, aby rozvedla svá skutková tvrzení a poukázala na konkrétní rozhodnutí ustálené judikatury, které nebylo v rozhodování respektováno; stěžovatelka v odpovědi poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu v řízení sp. zn. 33 Odo 477/2004. II. 3. Ústavní soud si vyžádal soudní spis. Podává se z něj, že právní předchůdce stěžovatelky - Okresní národní výbor ve Zlíně - uzavřel dne 11. 1. 1990 s vedlejšími účastníky smlouvu o poskytnutí státního příspěvku na individuální bytovou výstavbu občanům - stavebníkům a o omezení převodu nemovitosti. 4. Na základě uvedené smlouvy byl vedlejším účastníkům poskytnut státní příspěvek ve výši 145 000,- Kč na výstavbu "novostavby SŘV - Vlachovice", a to podle stavebního povolení ze dne 8. 9. 1989 číslo 61/89 vydaného Městským národním výborem ve Valašských Kloboukách. Podle odst. 4 uvedené smlouvy "[se] občané zavázali výstavbu provést v souladu s platným stavebním povolením tak, aby byly splněny podmínky ustanovení § 16 písm. b) vyhlášky, a dokončit ji tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do deseti let ode dne uzavření této smlouvy; dále se zavazují rodinný domek (byt v osobním vlastnictví) po dobu deseti let od uzavření smlouvy o poskytnutí státního příspěvku, nejméně však 8 let od kolaudace, nepřevádět na jiného bez souhlasu národního výboru a do uplynutí této doby jej užívat k trvalému bydlení." Podle odst. 5 této smlouvy "[p]ro případ vzniku povinnosti vrátit státní příspěvek při nedodržení některé z podmínek uvedených v odst. 3 a 4 této smlouvy občané V. a Z. O. berou na sebe s právními účinky i pro dědice povinnost podle § 58 a násl. obč. zák., že nepřevedou svou (své) nemovitosti k.ú. Vlachovice čp. X bez souhlasu národního výboru na jiného, dokud státní příspěvek nevrátí. 5. Obecné soudy shledaly, že pro omezení převodu nemovitosti označená nemovitost představovala číselné označení pozemku, na němž měla být stavba realizována, nikoliv budoucí stavbu samotnou. Pozemek v době uzavření smlouvy o státním příspěvku sdílel právní režim osobního užívání, což bylo právo samostatně smluvně nepřevoditelné, proto se nemohli vedlejší účastníci smluvně zavázat k zajištění pohledávky tímto pozemkem. Ze smlouvy pak nebylo zřejmé, co jí mělo být pro případ vzniku peněžního závazku zajištěno. Při neplatně sjednaném omezení převodu nemovitosti a tříleté promlčecí době bylo právo stěžovatelkou uplatněno po uplynutí uvedené lhůty; naopak v důsledku perfektního uzavření smlouvy o zajištění závazku omezením převodu nemovitosti podle ustanovení § 58 odst. 1 občanského zákoníku, pokud jde o promlčení, by se podle § 109 věty prvé občanského zákoníku právo takto zajištěné promlčovalo nikoliv v obecné tříleté promlčecí době, nýbrž době desetileté, počítané ode dne, kdy by jej bylo možno uplatnit poprvé. 6. Stěžovatelka namítla, že jde o formulářový typ smlouvy, a Nejvyšší soud v řízení sp. zn. 33 Odo 477/2004 dovodil, že smlouva o zajištění závazku omezením převodu nemovitosti vznikla již shodou na odst. 4 takové smlouvy; potud neměly soudy přihlížet jen k odst. 5 smlouvy, a naopak měly shledat, že vznesené právo bylo stěžovatelkou uplatněno včas. 7. Ústavní soud si vyžádal spisový materiál k řízení před Nejvyšším soudem sp. zn. 33 Odo 477/2004. Z něj se na č. l. 9 podává, že předmětem řízení byly práva a povinnosti vzešlé ze stejného formuláře (formulářové smlouvy) s tím, že označení nemovitosti v odst. 5 bylo beze vší pochybnosti určité a srozumitelné ("nadstavba rod. domu č. p. XX v k. ú. Radějov na parc.č. Y"). Zbývající text odst. 4 formulářové smlouvy je jak v souzeném případu, tak v řízení sp. zn. 33 Odo 477/2004 shodný. Ústavní soud se rovněž seznámil s plným textem rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 33 Odo 477/2004-57 ze dne 18. 5. 2005, který nabyl právní moci dne 9. 6. 2005, jehož doslovný a pro souzený případ rozhodný text zní: "Ujednání bodu 4. smlouvy, v němž se žalovaní zavázali, že po dohodnutou dobu nepřevedou rodinný domek, na jehož nadstavbu byl státní příspěvek poskytnut, bez souhlasu národního výboru na jiného, totiž není ničím jiným než smlouvou o zajištění závazku omezením převodu nemovitosti uzavřenou podle § 58 odst. 1 ObčZ. Smlouva byla registrována Státním notářstvím v Hodoníně a okamžikem registrace vzniklo omezení převodu nemovitosti, jehož důsledkem, pokud jde o promlčení, je skutečnost, že podle § 109 věty prvé ObčZ se právo takto zajištěné promlčuje nikoli v obecné tříleté promlčecí době, nýbrž v době desetileté, počítané rovněž ode dne, kdy bylo možno právo uplatnit poprvé." 8. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Krajský soud v Brně zcela odkázal na své rozhodnutí. Nejvyšší soud se nevyjádřil. Vedlejší účastníci poukázali na fakt, že byť bylo ve stěžovatelkou uváděných případech Nejvyšším soudem ve sporech z těchto formulářových smluv vyhověno, byly v těchto případech nemovitosti označeny řádně; to činí tato rozhodnutí odlišná a vzhledem k jiným skutkovým okolnostem na posuzovaný případ neaplikovatelná. Závěrem navrhli, aby jim byla přiznána náhrada nákladů řízení. III. 9. Ústavní soud představuje podle čl. 83 Ústavy České republiky soudní orgán ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Není proto součástí obecných soudů, není jim instančně nadřazen. Ústavní soud tedy neposuzuje rozhodovací činnost obecných soudů v každém případě, kdy došlo k porušení běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva, ale až tehdy, když takové porušení představuje zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 3, č. 5). 10. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (resp. v napadených rozhodnutích v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jinak interpretace podústavního práva je svěřena soudům obecným a k případnému sjednocování jejich rozhodování je povolán Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud. 11. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva provedeného soudy (jakož i správními orgány), lze je hodnotit za protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje