IV.ÚS 3523/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3523/13 ze dne 7. 5. 2014 N 84/73 SbNU 437 Dobrovolné plnění povinného před vynuceným provedením exekuce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 7. května 2014 sp. zn. IV. ÚS 3523/13 ve věci ústavní stížnosti Elišky Štorkánové, zastoupené Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Husova 242/9, proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., č. j. 067 EX 229699/11-69 dne 18. 7. 2013 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 46 EXE 1068/2011-149 ze dne 27. 9. 2013, kterým nebylo vyhověno stěžovatelčiným námitkám proti uvedenému příkazu soudního exekutora, a ve věci návrhu, aby byla soudu a soudnímu exekutorovi uložena povinnost k náhradě nákladů stěžovatelky. I. Příkazem k úhradě nákladů exekuce vydaným soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., č. j. 067 EX 229699/11-69 dne 18. 7. 2013 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 46 EXE 1068/2011-149 ze dne 27. 9. 2013 byla porušena základní práva stěžovatelky garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. III. Návrh na náhradu nákladů řízení se odmítá. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 4 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného příkazu k úhradě nákladů exekuce (dále též jen "příkaz"), vydaného v řízení o exekuci na majetek stěžovatelky nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 46 EXE 1068/2011 ze dne 21. 9. 2011, a rovněž uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, kterým nebylo vyhověno jejím námitkám proti příkazu a rozhodnutí bylo potvrzeno. Dále požaduje, aby soudu a soudnímu exekutorovi bylo podle ustanovení § 62 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") uloženo společně a nerozdílně nahradit stěžovatelce její náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 8 228 Kč. 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že ve svých námitkách, jakož i v dalších písemných podáních činěných vůči exekutorovi a soudu uváděla, že celá pohledávka oprávněného, pro jejíž vymožení byla exekuce nařízena (jistina a náklady nalézacího řízení), byla stěžovatelkou jakožto povinnou zaplacena již dne 4. 7. 2012, tedy ještě předtím, než bylo vůbec stěžovatelce doručeno usnesení o nařízení exekuce. Až poté, kdy předmětná pohledávka zanikla a stěžovatelka navrhla zastavení řízení, jí bylo (prostřednictvím její právní zástupkyně) dne 16. 7. 2012 doručeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 o nařízení exekuce č. j. 46 EXE 1068/2011 ze dne 21. 9. 2011. 3. K částečnému zastavení exekuce v rozsahu zaplacené pohledávky došlo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 46 EXE 1068/2011-99 ze dne 4. 1. 2013. Ohledně nákladů exekuce a nákladů oprávněného v exekučním řízení soud exekuci nezastavil ani o těchto nákladech nerozhodl. 4. Dne 18. 7. 2013, tedy více než rok poté, co stěžovatelka vymáhanou pohledávku uhradila, vydal exekutor příkaz, ve kterém vyčíslil náklady exekuce, tj. odměna exekutora 3 000 Kč; hotové výdaje 3 500 Kč; náhrada podle vyhlášky 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, (doručení písemností) 100 Kč; DPH 1 386 Kč; náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení podle § 7, § 11 odst. 2 písm. e) a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, 2 541 Kč. Celkem tedy exekutor stanovil náklady exekuce a náklady oprávněného na 10 527 Kč. 5. Podle stěžovatelky je naprosto zřejmé, že v daném případě exekutor vůbec neprováděl exekuci ani žádné kroky směřující k vymožení pohledávky oprávněného, neboť stěžovatelka celou pohledávku oprávněnému uhradila mimo rámec exekuce ještě předtím, než jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce. 6. Pokud jde o náklady oprávněného v exekučním řízení, je v této části příkaz naprosto nepřezkoumatelný, neboť z jeho odůvodnění není vůbec zřejmé, jakým způsobem exekutor dospěl ke stanovení částky 2 541 Kč. Náklady právního zastoupení oprávněného, pokud vůbec vznikly, nelze ani považovat za náklady účelně vynaložené k vymáhání nároku, neboť oprávněný je velkou organizací s vlastním právním oddělením, vlastněnou veřejnoprávním subjektem a financovanou z veřejných zdrojů. Nadto se jedná o typický formulářový návrh, kdy je vzhledem k principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů spravedlivé určit výši odměny za zastupování oprávněného advokátem maximálně jako ekvivalent jednonásobku vymáhané jistiny, tedy ve výši 808 Kč [nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 (N 68/64 SbNU 767)]. Hotové výdaje oprávněnému ani jeho právnímu zástupci žádné nevznikly, resp. v příkazu nejsou hotové výdaje nijak specifikovány. 7. Rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 je podle stěžovatelky nepřezkoumatelné, neboť soud se s jejími argumenty vůbec nijak nevypořádal a prakticky je ignoroval. Stejně tak ani nijak neodůvodnil, proč se odchýlil od konstantní judikatury Ústavního soudu. Z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že soud považuje příkaz k úhradě nákladů exekuce jen za jakési formální vyčíslení nákladů, jejichž podstatou a opodstatněností není třeba se nijak blíže zabývat. Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu vážící se k obdobným věcem. II. 8. Obvodní soud pro Prahu 2 ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 18. 2. 1014 zcela odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. 9. Soudní exekutor ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 13. 2. 2014 zejména uvedl, že povinná sice pohledávku částečně uhradila ještě před doručením usnesení o nařízení exekuce, avšak hradila pod tíhou exekučního řízení, které proti ní již bylo zahájeno a o němž věděla (podala návrh na odklad exekuce, návrh na zastavení exekuce a návrh na sloučení exekučních řízení; dne 8. 6. 2012 nahlížel do exekučního spisu zmocněnec povinné). Stěžovatelka tak jednala účelově, když pohledávku uhradila před doručením usnesení o nařízení exekuce, a touto cestou se snaží vyhnout hrazení nákladů soudního exekutora, včetně jeho odměny, na které má nárok. 10. Dopravní podnik hl. m. Prahy, akciová společnost, dne 11. 2. 2014 Ústavnímu soudu sdělila, že se vzdává svého postavení podle § 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud s ní proto dále jako s vedlejším účastníkem řízení nejednal. 11. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržené vyjádření stěžovatelce k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci. Nadto z materiálního hlediska nelze přehlížet tu skutečnost, že Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl. III. 12. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], seznámil se s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, zda tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 13. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by to nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatele a účastníků řízení. Nekonání ústního jednání odůvodňuje také skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval ani za potřebné provádět dokazování. IV. 14. Z obsahu připojeného spisu Ústavní soud ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 21. 9. 2011 č. j. 46 EXE 1068/2011-9a nařídil na majetek povinné exekuci podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. 3. 2006 sp. zn. 26 C 31/2006 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 808 Kč, jakož i pro náklady předcházejícího řízení ve výši 4 437,75 Kč, pro náklady této exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny. Dne 6. 6. 2012 podala právní zástupkyně povinné návrh na odklad exekuce, návrh na zastavení exekuce a návrh na sloučení exekučních řízení. V návrhu mj. uvedla, že o existenci exekučního titulu se poprvé dozvěděla až dne 5. 6. 2012 z vlastní iniciativy s tím, že exekuční titul jí nebyl nikdy doručen. Dne 4. 7. 2012 stěžovatelka uhradila částku 5 245 Kč. Dne 16. 7. 2012 bylo stěžovatelce doručeno usnesení o nařízení exekuce spolu s výzvou k dobrovolnému plnění a spolu s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 6. 2012, kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatelky na odklad exekuce. U