IV.ÚS 3543/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3543/12 ze dne 27. 2. 2013 N 33/68 SbNU 351 Ústavně konformní výklad § 138 odst. 1 o.s.ř. (osvobození podnikatelského subjektu od soudních poplatků)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného - ze dne 27. února 2013 sp. zn. IV. ÚS 3543/12 ve věci ústavní stížnosti BA MU EXPORT, a. s., se sídlem v Praze 10, Na Výsluní 201/13, zastoupené JUDr. Tomášem Holubem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem v Praze 5, Štefánikova 29, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 426/2011-678 ze dne 1. srpna 2012 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 49 Cm 23/2009-667 ze dne 24. října 2011 o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, za účasti České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze, Letenská 15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 426/2011-678 ze dne 1. srpna 2012 a usnesením Městského soudu v Praze č. j. 49 Cm 23/2009-667 ze dne 24. října 2011 bylo zasaženo do práva stěžovatelky na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 426/2011-678 ze dne 1. srpna 2012 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 49 Cm 23/2009-667 ze dne 24. října 2011 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. 2. Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 49 Cm 23/2009 Ústavní soud zjistil, že v řízení, ve kterém se stěžovatelka domáhala na vedlejší účastnici zaplacení částky 226 569 108 Kč s příslušenstvím proti vydání specifikovaných akcií společnosti PA EXPORT, a. s., Městský soud v Praze usnesením č. j. 49 Cm 23/2009-667 ze dne 24. října 2011 nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudního poplatku za odvolání, které podala proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla její žaloba zamítnuta. K odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil. II. 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, dle kterého, je-li účastníkem řízení obchodní společnost založená za účelem podnikání, je odpovědná za to, že si dokáže vytvořit přiměřené finanční rezervy pro případ nutnosti vést soudní spor. Tím soud prvního stupně podle stěžovatelky vyloučil z okruhu osob oprávněných žádat o osvobození od soudního poplatku obchodní společnosti založené za účelem podnikání. Uvedený závěr považuje stěžovatelka za svévolný a rozporný nejen s § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném ode dne 1. září 2011, (dále též jen "o. s. ř."), ale i se zásadou rovnosti stran zakotvenou v čl. 37 odst. 3 Listiny a s judikaturou Ústavního soudu. V této souvislosti stěžovatelka cituje z nálezů sp. zn. I. ÚS 13/98 ze dne 11. května 1999 (N 71/14 SbNU 107) a sp. zn. IV. ÚS 289/03 ze dne 31. srpna 2004 (N 125/34 SbNU 281). 4. Za rozporný s § 138 odst. 1 o. s. ř. považuje stěžovatelka rovněž závěr soudu prvního stupně o tom, že měla dostatečný časový prostor vytvořit si finanční rezervu pro případ nutnosti podání opravného prostředku za situace, kdy řízení před soudem prvního stupně trvalo téměř tři roky. Tento závěr je podle stěžovatelky též v příkrém rozporu s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 289/03 ze dne 31. srpna 2004. 5. Konečně i závěr soudu prvního stupně o tom, že stěžovatelka má možnost opatřit si prostředky na zaplacení soudního poplatku ve formě úvěru či půjčky například od jediného akcionáře, nemůže podle stěžovatelky obstát, neboť se podle ní soud prvního stupně před vydáním napadeného rozhodnutí nijak nezabýval otázkou možností jediného akcionáře stěžovatelky stěžovatelce takové prostředky poskytnout. Tento závěr tak nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. 6. Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, dle kterého, je-li účastníkem řízení podnikatel a spor vznikl z jeho podnikatelské činnosti, lze jej osvobodit od soudního poplatku pouze v případě, je-li jeho tíživá finanční situace důsledkem vyšší moci, tedy skutečností, jejichž vznik nemohl účastník ovlivnit, nikoli však, je-li důsledkem jeho podnikatelské činnosti. Takový závěr je dle názoru stěžovatelky svévolným výkladem § 138 odst. 1 o. s. ř. Považovat za zvlášť závažné důvody ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. pouze skutečnosti, jejichž vznik nemohl účastník ovlivnit, je podle stěžovatelky příliš restriktivním výkladem tohoto ustanovení s ohledem na následky, které mohou být účastníkovi tímto postupem soudu způsobeny. 7. Navíc žádný ze soudů podle stěžovatelky nedospěl k závěru, že by vědomě uspořádala svoji činnost tak, aby dlouhodobě setrvávala bez finančních prostředků, přičemž bez zodpovězení v soudním řízení meritorně projednávané otázky, tedy zda byla stěžovatelka při uzavírání smlouvy o koupi akcií společnosti ŠKODAEXPORT, a. s., uvedena v omyl a zda mohla při uzavírání této smlouvy tento omyl rozpoznat či nikoli, k takovému závěru ani není možno dojít. Skutečnost, že nepříznivá finanční situace neumožňuje stěžovatelce soudní poplatek za podané odvolání zaplatit, pak měly podle stěžovatelky oba soudy za prokázanou (když pouze soud prvního stupně uvedl, že stěžovatelka má možnost obstarat si prostředky k zaplacení soudního poplatku úvěrem či půjčkou od jiného subjektu, například jediného akcionáře). 8. Stěžovatelka konečně také namítá, že i kdyby skutečně zvlášť závažné důvody ve smyslu § 138 odst. 1 o. s. ř. neexistovaly, neopravňovala tato skutečnost soudy k nepřiznání osvobození od soudního poplatku, neboť uvedené ustanovení existenci zvlášť závažných důvodů vztahuje toliko na rozhodování soudu o úplném osvobození od soudního poplatku. Pokud jde o částečné osvobození od soudního poplatku, nebyla zákonná úprava v občanském soudním řádu nijak dotčena novelou provedenou zákonem č. 218/2011 Sb. (jíž bylo jeho ustanovení § 138 odst. 1 změněno tak, že v první větě byla zrušena slova "zcela nebo" a nakonec textu této věty byla doplněna slova "přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno"), a není podle stěžovatelky pochyb, že judikatura, kterou na podporu svých závěrů uvádí, je, pokud jde o částečné osvobození od soudního poplatku, zcela použitelná i po uvedené novele. Dospěl-li tedy podle stěžovatelky odvolací soud k závěru, že pokud nejsou na její straně ony zvlášť závažné důvody shledány (respektive netvrdí-li stěžovatelka jejich existenci), nelze její žádosti o osvobození od soudního poplatku vyhovět, je takový závěr důsledkem svévolného výkladu § 138 odst. 1 o. s. ř. III. 9. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Vrchního soudu v Praze, Městského soudu v Praze a vedlejší účastnice řízení. 10. Za Vrchní soud v Praze zaslala vyjádření k ústavní stížnosti předsedkyně senátu 9 Cmo JUDr. Daniela Menclová. Uvedla, že odvolací soud posoudil argumenty žalobce uváděné v žádosti o osvobození od soudního poplatku a v odvolání a s těmi se vypořádal v odůvodnění usnesení ze dne 24. října 2011. Až poté dovodil, že nejsou splněny zákonné předpoklady pro přiznání požadovaného osvobození postupem dle § 138 o. s. ř. 11. Podle Vrchního soudu v Praze proto nelze souhlasit s výhradou stěžovatelky, že jako podnikatelský subjekt ve formě kapitálové společnosti byla postupem obecných soudů vyloučena z okruhu osob oprávněných žádat o osvobození od soudního poplatku, ani s tezí, že bylo porušeno její právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u soudu ve smyslu čl. 36 Listiny. 12. Za Městský soud v Praze se k ústavní stížnosti vyjádřila předsedkyně senátu 49 Cm JUDr. Kateřina Doležalová. Městský soud v Praze podle vyjádření považuje ústavní stížnost stěžovatelky za nedůvodnou a napadená rozhodnutí za ústavně zcela konformní. Dle názoru Městského soudu v Praze není porušením práva na spravedlivý proces a zásady rovnosti účastníků řízení výklad ustanovení § 138 o. s. ř., který pro osvobození podnikající právnické osoby požaduje splnění zvláštních podmínek, které ve svém usnesení č. j. 9 Cmo 426/2011-678 ze dne 1. srpna 2012 uvedl Vrchní soud v Praze. 13. Podnikání je podle vyjádření Městského soudu v Praze činností, které je imanentní riziko neúspěchu. S tímto rizikem podnikající subjekt musí kalkulovat a v případě jeho dostavení se nést jeho nepříznivé důsledky. Tyto pak nelze přenášet na stát a potažmo další podnikatele - daňové poplatníky, kteří ve