IV.ÚS 3555/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3555/19 ze dne 28. 7. 2020 N 156/101 SbNU 89 Rozhodování o právu poškozeného na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s přibráním zmocněnce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jany Z., 2) Evy B., 3) Jiřího Z., 4) Jana B., 5) Anny C., 6) nezletilého Tomáše Z., 7) nezletilé Jitky Z., zastoupených zákonnými zástupci [stěžovatelem 3) a stěžovatelkou 8)], 8) Petry Z., 9) Jana Z., 10) Pavla Z., 11) Jiřiny H. a 12) Radka Z. (jedná se o pseudonymy), všech zastoupených JUDr. Petrem Šaštinským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Gogolova 228/8, proti usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 244/2019-705, č. j. 5 To 245/2019-709, č. j. 5 To 246/2019-713, č. j. 5 To 247/2019-717, č. j. 5 To 248/2019-721, č. j. 5 To 249/2019-725, č. j. 5 To 250/2019-729, č. j. 5 To 251/2019-733, č. j. 5 To 252/2019-737, č. j. 5 To 253/2019-741, č. j. 5 To 254/2019-745 a č. j. 5 To 255/2019-749 ze dne 7. 8. 2019, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto: I. Usneseními Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 244/2019-705, č. j. 5 To 245/2019-709, č. j. 5 To 246/2019-713, č. j. 5 To 247/2019-717, č. j. 5 To 248/2019-721, č. j. 5 To 249/2019-725, č. j. 5 To 250/2019-729, č. j. 5 To 251/2019-733, č. j. 5 To 252/2019-737, č. j. 5 To 253/2019-741, č. j. 5 To 254/2019-745 a č. j. 5 To 255/2019-749 ze dne 7. 8. 2019 bylo porušeno právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 5 To 244/2019-705, č. j. 5 To 245/2019-709, č. j. 5 To 246/2019-713, č. j. 5 To 247/2019-717, č. j. 5 To 248/2019-721, č. j. 5 To 249/2019-725, č. j. 5 To 250/2019-729, č. j. 5 To 251/2019-733, č. j. 5 To 252/2019-737, č. j. 5 To 253/2019-741, č. j. 5 To 254/2019-745 a č. j. 5 To 255/2019-749 ze dne 7. 8. 2019 se zrušují. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení před Ústavním soudem 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), neboť jsou přesvědčeni, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), ve spojení s právem na ochranu majetku garantovaným v čl. 11 Listiny a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Stěžovatelé rovněž namítají porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny. II. Rekapitulace procesního vývoje a obsahu napadených rozhodnutí 2. Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") č. j. 1 T 51/2016-551 ze dne 31. 10. 2017 byl pachatel D. H. (dále jen "pachatel") uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Pachatel dne 14. 7. 2015 jako řidič osobního automobilu jel nepřiměřenou a nepovolenou rychlostí 135 km/h, přičemž i přes prudké brzdění a úhybný manévr narazil do levého boku osobního automobilu s přívěsným vozíkem vyjíždějícího z polní cesty. Řidič nabouraného auta, Roman Z. (jedná se o pseudonym), utrpěl polytrauma, na jehož následky na místě zemřel; spolujezdec utrpěl otřes mozku a mnohočetné zlomeniny. Okresní soud uložil pachateli za uvedený skutek úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců; dále okresní soud uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 5 roků. 3. Stěžovatelé jako poškození příbuzní zemřelého Romana Z. uplatnili v rámci trestního řízení nároky na náhradu způsobené újmy. Okresní soud (mimo jiné) uložil podle § 228 odst. 1 trestního řádu pachateli povinnost nahradit poškozené stěžovatelce 2) škodu ve výši 22 620, 80 Kč; stěžovatelka 2) byla se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 trestního řádu. Zbylí poškození stěžovatelé byli odkázáni se svými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 trestního řádu. Okresní soud v odůvodnění předmětného rozhodnutí uvedl, že nemajetková újma byla vyčíslena, aniž by bylo možno přezkoumat uplatněnou výši požadovaných částek, přičemž výše nároků podle okresního soudu neodpovídá současné judikatuře. Okresní soud dospěl k závěru, že rychlosti trestního řízení odporuje dlouhé důkazní řízení ohledně náhrady škody; příslušná pojišťovna v adhezním řízení nadto nemůže mít postavení vedlejšího účastníka, a proto není adekvátní protistrany, která by nárokům uplatněným ve značné výši oponovala. Krajský soud odvolání pachatele a stěžovatelů zamítl usnesením č. j. 5 To 439/2017-575 ze dne 17. 1. 2018. 4. Všechny poškozené stěžovatele zastupoval v původním trestním řízení (i v řízení o odvolání) advokát JUDr. Petr Šaštinský. Okresní soud usneseními č. j. 1 T 51/2016-637, č. j. 1 T 51/2016- 639, č. j. 1 T 51/2016-641, č. j. 1 T 51/2016-643, č. j. 1 T 51/2016-645, č. j. 1 T 51/2016-647, č. j. 1 T 51/2016-649, č. j. 1 T 51/2016-651, č. j. 1 T 51/2016-653, č. j. 1 T 51/2016-655, č. j. 1 T 51/2016-657, č. j. 1 T 51/2016-659 ze dne 23. 5. 2019 uložil k návrhu poškozených stěžovatelů pachateli nahradit stěžovatelům náklady vzniklé přibráním zmocněnce v předmětné trestní věci podle § 154 odst. 2 a § 155 odst. 4 trestního řádu. Stěžovatelce 1) a stěžovateli 3) - každému jednotlivě - přiznal okresní soud náklady ve výši 32 673 Kč (za celkem 17 úkonů právní služby); stěžovatelce 2) ve výši 40 478 Kč (za celkem 17 úkonů právní služby) a zbylým stěžovatelům (každému jednotlivě) náklady ve výši 26 204 Kč (za celkem 14 úkonů právní služby). Okresní soud přitom ve všech usneseních při stanovení výše odměny za jeden úkon právní pomoci postupoval podle § 7 a § 10 odst. 5 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif); okresní soud rovněž aplikoval § 12 odst. 4 advokátního tarifu a redukoval odměnu za právní úkon o 20 %, neboť se jednalo o společné úkony při zastupování více osob. 5. Ke stížnosti pachatele krajský soud v záhlaví citovanými usneseními předmětná usnesení okresního soudu zrušil a nově rozhodl podle § 154 a § 155 odst. 4 trestního řádu o náhradě nákladů poškozených stěžovatelů, které jim vznikly přibráním zmocněnce. Stěžovatelce 2) přiznal krajský soud náklady ve výši 9 273 Kč (za celkem čtyři úkony právní služby); zbylým stěžovatelům - každému jednotlivě - náklady ve výši 1 815 Kč (za celkem jeden úkon právní služby). Krajský soud vycházel při výpočtu výše odměny za jednotlivé úkony právní služby ze stejných částek jako okresní soud. 6. V odůvodnění napadeného usnesení týkajícího se stěžovatelky 2) krajský soud uvedl, že se s okresním soudem ztotožňuje "pouze v tom, že zmocněnci náleží za jeden úkon právní služby v souladu s ustanovením § 10 odst. 5 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu částka 1 616 Kč". Dále kromě popisu závěrů okresního soudu toliko uvedl, že "nemajetková újma byla vyčíslená tak, že nebylo možné přezkoumat uplatněnou výši požadovaných částek" a že "k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody, resp. nemajetkové újmy byly ze strany zmocněnce potřebné úkony právní služby ze dne 27. 7. 2015 převzetí a příprava zastoupení poškozené včetně právní porady s poškozenou, dále ze dne 29. 3. 2016 prostudování spisu při skončení vyšetřování, odměna za písemné podání návrhu poškozených na přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy a škody a odměna za odůvodnění odvolání". 7. Podobně v odůvodnění napadených usnesení týkajících se ostatních stěžovatelů krajský soud ohledně výše přiznané náhrady nákladů konstatoval: "Nelze samozřejmě zpochybnit právo poškozené (resp. poškozeného) na přibrání zmocněnce. Proto soud přiznal poškozené [resp. poškozenému] (...) nárok na náhradu nákladů vzniklých přibráním zmocněnce za jeden úkon právní služby - převzetí a příprava zastoupení, včetně právní porady s klientem. Na další náhradu nákladů poškozená nárok nemá." Podle krajského soudu zmocněnec poškozených stěžovatelů vykonával v trestním řízení výhradně úkony právní služby směřující k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy. Dále krajský soud uvedl, že "[ú]kony právní služby zmocněnce však k rozhodnutí o náhradě nemajetkové újmy nevedly, neboť nároky poškozené (resp. poškozených) nebyly dostatečně prokázány. Vyúčtované úkony právní služby nebyly tedy potřebné k účelnému uplatnění nároku poškozené". Krajský soud konečně v odůvodnění dospěl k závěru, že příslušná pojišťovna se z důvodu odpovědnosti za škodu v rámci zákonného pojištění nároky poškozených zabývala, a rovněž odkázal na skutečnost, že zmocněnec zas