IV.ÚS 3572/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3572/14 ze dne 13. 10. 2015 N 185/79 SbNU 97 K aktivní legitimaci spolků na ochranu přírody a krajiny v řízení o zrušení opatření obecné povahy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Tomáše Lichovníka a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 13. října 2015 sp. zn. IV. ÚS 3572/14 ve věci ústavní stížnosti a) Okrašlovacího spolku Zdíkovska, se sídlem Zdíkov 235, s předsedkyní Dagmarou Kjučukovou, IČO 26602628, a b) JUDr. Růženy Eliášové, Jižní 1 787/13, Praha 4 - Záběhlice, obou zastoupených JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem společnosti AK Dohnal & Bernard, s. r. o., se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2014 č. j. 2 Aos 2/2013-69, kterým byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelů týkající se Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Aos 2/2013-69 ze dne 18. září 2014 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na soudní a jinou právní ochranu, garantované ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Aos 2/2013-69 ze dne 18. září 2014 se zrušuje. III. Návrh, aby Jihočeský kraj byl povinen nahradit stěžovatelům náklady řízení, a to do 30 dnů od právní moci nálezu, se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. 11. 2014, navrhli stěžovatelé zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jejich ústavně zaručených práv na soudní a jinou právní ochranu garantovaných ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v důsledku toho také práva na příznivé životní prostředí garantovaného ustanovením čl. 35 odst. 1 Listiny a práva na ochranu vlastnictví garantovaného čl. 11 Listiny. 2. Dne 13. 9. 2011 Zastupitelstvo Jihočeského kraje schválilo usnesením č. 293/201l/ZK-26 Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (dále jen "ZÚR"). Zásady byly vydány jako opatření obecné povahy, které nabylo účinnosti dne 1. 10. 2011 (dále jen "OOP"). 3. Stěžovatelé se návrhem podaným dne 19. 11. 2012 u Krajského soudu v Českých Budějovicích domáhali zrušení ZÚR v následujících částech: * lokalita Špičák (původně SR 16, následně SR/A), * silniční napojení Špičák (původně D60, následně D/Q), * železniční napojení Špičák (původně D 68, následně D/O), * propojení Klápa-Hraničník (původně záměr SR 17 - lyžařský areál Smrčina - Nová Pec, následně D83), * železniční napojení Nová Pec-Klápa (původně D 69, následně D/P), * Šumavská elektrická dráha (koridor D16), * silnice Nová Pec-Zadní Zvonková (D65), * nadregionální biokoridor Vltavská niva-Dívčí kámen (NRBK 174). 4. Rozsudkem č. j. 10A 113/2012-117 ze dne 18. 2. 2013 Krajský soud v Českých Budějovicích uvedený návrh v části návrhu stěžovatele a) odmítl z důvodu nedostatku aktivní žalobní legitimace a v části návrhu stěžovatelky b) zamítl (přičemž aktivní žalobní legitimaci stěžovatelce přiznal pouze vůči záměru Šumavské elektrické dráhy (Dl6), který je vymezen zčásti na pozemcích ve spoluvlastnictví stěžovatelky b). 5. Stěžovatelé podali dne 27. 3. 2013 proti rozsudku kasační stížnost, Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 2 Aos 2/2013 ze dne 18. 9. 2014 kasační stížnost zamítl (dále též jen "napadené rozhodnutí"). II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé mají za to, že napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jejich základních práv zakotvených v Listině, konkrétně práva na spravedlivý soudní proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), na ochranu vlastnictví (čl. 11 Listiny) a na příznivé životní prostředí (čl. 35 Listiny). Zásah do práva na spravedlivý soudní proces spatřují stěžovatelé v úplném odmítnutí aktivní žalobní legitimace. Stěžovatelce b) byla přiznána aktivní žalobní legitimace jen pro jeden záměr plánovaný v blízkosti pozemku v jejím spoluvlastnictví. Stěžovatelé dále tvrdili, že nepřiznáním aktivní žalobní legitimace, a tím odepřením spravedlivého soudního procesu, došlo k zásahu do jejich práva na ochranu vlastnictví, na přístup k soudu a na příznivé životní prostředí. V ústavní stížnosti namítali, že pochybení Nejvyššího správního soudu v projednávané věci bylo natolik intenzivní, že zasáhlo do jejich ústavně zaručených práv a ve svém důsledku vedlo k odepření spravedlnosti. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud si za účelem posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 10A 113/2012. Ústavní soud vyzval podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření ve věci. 8. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření ze dne 27. 3. 2015 opakoval argumentaci uvedenou v napadeném rozsudku ohledně odmítnutí aktivní žalobní legitimace a navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné. 9. Krajský soud v Českých Budějovicích se 13. 4. 2015 vyjádřil k obsahu ústavní stížnosti tak, že ji považuje za nesouhlas s rozhodnutím soudu a polemiku s odůvodněním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Nesdílí názor, že bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces a příznivé životní prostředí, proto vznesl návrh, že ústavní stížnost má být odmítnuta. 10. Jednotlivá vyjádření byla zaslána stěžovatelům, kteří využili své právo na ně reagovat, v replice ze dne 19. 5. 2015 setrvali na své argumentaci obsažené v podané ústavní stížnosti. 11. Ve smyslu § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud ve věci bez konání ústního jednání, neboť od něj nebylo lze očekávat další objasnění věci. IV. Vlastní posouzení 12. V posuzované věci jsou splněny podmínky věcného projednání návrhu. Jde o řízení o ústavní stížnosti podle § 72 a následujících zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a k jejímu podání došlo poté, co stěžovatelé vyčerpali všechny procesní prostředky poskytnuté zákonem k ochraně jejich práv (§ 75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu). Text ústavní stížnosti vykazuje náležitosti podle § 34 odst. 1 citovaného zákona, navrhuje se zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu a důvodem požadovaného petitu je zásah do základního práva na spravedlivý proces, resp. na přístup k soudu, jak plyne z obsahu ústavní stížnosti. Ústavní soud tedy přistoupil k jejímu věcnému posouzení, načež zjistil, že je důvodná. 13. Omezení aktivní legitimace občanského sdružení (dle věty první ustanovení § 3045 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se sdružení založená dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, považují za spolky, dále jen "spolek") na pouhé procesní otázky v řízení před orgány veřejné správy je neudržitelné jak z hlediska mezinárodních závazků České republiky, tak i z hlediska dikce příslušného vnitrostátního právního předpisu [§ 70 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o ochraně přírody a krajiny")]. Občanům sdruženým ve spolku nelze upírat právo na společnou účast při rozhodování o jejich životním prostředí jen proto, že založili spolek jako specifickou právnickou osobu, na kterou delegovali svá práva přímé účasti na ochraně přírody a krajiny. 14. Spolek má hlavní cíl podle stanov chránit přírodu a krajinu. Předmětem činnosti stěžovatele a) je ochrana životního prostředí, přírody a krajiny, přičemž tvrdí, že se zaměřil zejména na oblast Národního parku Šumava a chráněné krajinné oblasti Šumava (dále jen "NP a CHKO Šumava"), včetně účasti ve správních řízeních zahajovaných Správou NP a CHKO Šumava a stavebními úřady s působností na území NP a CHKO Šumava. Stěžovatelka b) je spoluvlastníkem přilehlých nemovitostí. V. Relevantní ustanovení 15. Podle čl. 11 odst. 1 Listiny má každý právo vlastnit majetek a vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Z tohoto ustanovení plyne povinnost veřejné moci jednat tak, aby do vlastnického práva jednotlivce sama nezasahovala, ale rovněž povinnost poskytnout vlastníkovi ochranu v případě, kdy je jeho vlastnické právo rušeno či omezováno ze strany třetích subjektů [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3481/10 ze dne 15. 3. 2011 (N 45/60 SbNU 513)]. 16. Každý má právo na příznivé životní prostředí, zakotvené v čl. 35 odst. 1 Listiny, které může realizovat i prostřednictvím spolku. 17. Dle čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") jsou k ochraně základních práv a svobod povolány především obecné soudy. Děje se tak především skrze ústavně konformní výklad podústavního práva. Obecné soudy tudíž mají povinnost interpret