IV.ÚS 358/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 358/23 ze dne 21. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti FINPEN a. s., sídlem Dvořákova 819/21b, Přerov, zastoupené JUDr. Alexanderem Királym, Ph.D., advokátem, sídlem Ludvíka Podéště 1883/5, Ostrava, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 1. prosince 2022 sp. zn. 70 Nt 63/2022 a proti postupu Městského státního zastupitelství v Brně, za účasti Městského soudu v Brně a Městského státního zastupitelství v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci, napadené rozhodnutí a napadený postup účastníka řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená základní práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka se dále domáhá vyslovení zákazu, aby Městské státní zastupitelství v Brně pokračovalo v porušování jejích ústavně zaručených základních práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policií České republiky, Městským ředitelstvím Policie Brno, 1. oddělením hospodářské kriminality (dále jen "policejní orgán") je pod sp. zn. KRPB-74221/TČ-2021-060281 vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b) a odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), jehož se měly dopustit doposud neztotožněné osoby zastupující stěžovatelku. 3. Usnesením policejního orgánu ze dne 22. 9. 2022 č. j. KRPB-74221-88/TČ-2021-060281-HOL po předběžném souhlasu státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství") bylo podle § 79a odst. 1 trestního řádu rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na stěžovatelčině bankovním účtu ve výši 2 591 581,52 Kč včetně peněžních prostředků dodatečně došlých. Stěžovatelka je v předmětné trestní věci v procesním postavení zúčastněné osoby. 4. Stěžovatelka napadla usnesení policejního orgánu stížností, o níž rozhodl Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") tak, že z důvodu nedostatečného odůvodnění napadené usnesení policejního orgánu podle § 149 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), zrušil a nově rozhodl, že podle § 79a odst. 1 trestního řádu se zajišťují peněžní prostředky ve výši 2 591 581,52 Kč na stěžovatelčině bankovním účtu, a to včetně finančních prostředků dodatečně došlých. 5. Stěžovatelka v předmětné trestní věci, která se nachází ve stadiu přípravného řízení, žádala o nahlédnutí do spisu, což jí bylo policejním orgánem odepřeno. Proti postupu policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, která byla přezkoumána městským státním zastupitelstvím podle § 157a odst. 1 trestního řádu, nicméně byla vyhodnocena jako nedůvodná. O výsledku přezkumu policejního orgánu bylo vydáno rozhodnutí ze dne 30. 12. 2022 pod č. j. 4 ZN 1252/2022-69. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka namítá, že neveřejné zasedání týkající se rozhodování o stížnosti proti usnesení policejního orgánu trvalo městskému soudu celkem pět minut, což stěžovatelka považuje za nepřijatelné, neboť v průběhu této krátké doby se nemohl předseda senátu seznámit s obsahem spisu a nemohl s ním seznámit ani přísedící. 7. Stěžovatelka dále uvádí, že senát byl navíc nesprávně obsazen, tj. byl obsazen v rozporu s rozvrhem práce. Rozvrh práce městského soudu neobsahuje žádná pravidla pro jmenování přísedících k senátu 70 Nt a nevyplývá z něj, že by přísedícími měly být stejné osoby jako v senátu 9 T, k čemuž ve skutečnosti došlo. Svévolným obsazením senátu tak došlo k porušení práva stěžovatelky na zákonného soudce. 8. Stěžovatelka taktéž namítá, že jí bylo odepřeno právo seznámit se se spisem, čímž bylo porušeno její právo vyjádřit se k prováděným důkazům. Stěžovatelka měla do spisu nahlédnout dne 28. 11. 2022 v budově městského soudu, k čemuž nakonec nedošlo, neboť obdržela telefonát městského soudu, v němž jí bylo sděleno, že státní zástupce si nepřeje, aby do spisu nahlížela v budově soudu. Policejní orgán následně stěžovatelce neumožnil do spisu nahlédnout ani v místě svého sídla, proti čemuž stěžovatelka brojila stížností, která byla vyhodnocena jako nedůvodná. 9. Stěžovatelka dále brojí proti napadenému usnesení městského soudu, jehož odůvodnění stojí na jediném závěru, a to na tvrzení uvedeném v rozsudku Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 2 T 63/2018, v němž je ve výroku uvedeno, že "poskytl fiktivní úvěr a následně si uplatnil fiktivní pohledávku za dlužníkem, společností Domy Start". Dané tvrzení tedy implikuje, že se stěžovatelka dopustila trestného činu podle § 222 odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Takové tvrzení je však nepravdivé a nepřijatelné. Stěžovatelka v předmětném řízení před okresním soudem neměla žádná procesní práva. Okresní soud tímto tvrzením porušil základní právo stěžovatelky na presumpci neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. Rozsudek okresního soudu má pro stěžovatelku nepříjemné důsledky, neboť orgány činné v trestním řízení citované tvrzení okresního soudu neustále opakují s tím, že jsou výrokem vázány. 10. Stěžovatelka považuje napadené usnesení za nepřezkoumatelné, neboť městský soud sice usnesení postavil na vybraných důkazech, avšak neučinil žádná skutková zjištění. Stěžovatelka zpochybňuje použitelnost závěrů převzatých z rozsudku okresního soudu, neboť se předmětného hlavního líčení neměla jakkoliv možnost účastnit. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla v části směřující proti usnesení městského soudu podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření městského soudu 12. Ústavní soud zaslal městskému soudu ústavní stížnost k vyjádření ohledně namítaného nesprávného obsazení senátu 70 Nt. 13. Městský soud se podrobně vymezil proti tvrzení stěžovatelky, že senát 70 Nt byl obsazen nesprávně. Uvádí, že z rozvrhu práce, z části II. - rozdělení nápadu na trestním úseku, bod 3, vyplývá, že senát 9 T je obsazen soudcem Mgr. P. Hornou. Dále pak v části II, bod 9, je uvedeno, že přípravné řízení bude zapisováno do oddělení 70 Nt Mgr. P. Hornovi. V části II., bod 14b, oddíl a), je uvedeno, že soudcům přípravného řízení, tj. i Mgr. P. Hornovi, jsou zapisovány věci mimo jiné oddíl a) čísla 1 - 200 (v posuzované věci jde o sp. zn. 70 Nt 63/2022). V části II., bod 20, je dále uvedeno, že oddělení 9 T (Mgr. P. Horna) má své přísedící v počtu deseti osob, přičemž u neveřejného zasedání dne 1. 12. 2022 byli přísedícími Mgr. H. Petlachová a J. Šnajdrová, které jsou v seznamu pod pořadovými čísly 8 a 9. U přípravného řízení 70 Nt sice není uveden seznam přísedících, avšak je zřejmé, že každý soudce na trestním úseku má své přísedící, tudíž i Mgr. P. Horna má svůj seznam přísedících, který je totožný i pro senát 9 T, jehož je Mgr. P. Horna předsedou. 14. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat stěžovatelce vyjádření městského soudu na vědomí a k případné replice, neboť informace v něm uvedené odpovídají informacím obsaženým v rozvrhu práce městského soudu pro příslušné období, jehož obsahem stěžovatelka argumentuje. 15. Stěžovatelka dále svou ústavní stížností brojí proti postupu městského státního zastupitelství, které jí odepřelo nahlédnutí do spisu. Stěžovatelka v této části nesprávně pojímá svou ústavní stížnost jako brojící proti jinému zásahu než je rozhodnutí, ačkoliv má zjevně k dispozici rozhodnutí státního zastupitelství, které ve věci rozhodlo, a které i přikládá k ústavní stížnosti. Ústavní soud podotýká, že rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení o odepření nahlédnout straně trestního řízení do spisu podle § 65 odst. 2 trestního řádu se vždy vztahuje ke konkrétnímu okamžiku. Stěžovatelka jako zúčastněná osoba má možnost opakovaně žádat o přístup do spisu. 16. Ústavní stížnost v části proti postupu městského státního zastupitelství není přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po pro