IV.ÚS 3583/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3583/15 ze dne 13. 12. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Sládečka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jana Fajkise, zastoupeného Mgr. Bohdanou Novákovou, advokátkou se sídlem Čáslavská 1750/8, 130 00 Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2015, č. j. 56 Co 266/2015-1592, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 12. 2015, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí (byť stěžovatel ve své ústavní stížnosti nesprávně uvedl číslo jednací, kdy místo správného čísla jednacího, uvedeného výše, zaměnil pořadí dvou číslovek v čísle listu, což ovšem Ústavní soud považoval za zjevnou písařskou chybu a neměl pochybnosti o tom, jaké rozhodnutí stěžovatel chtěl napadnout, ostatně ani další účastníci řízení proti nesprávnému označení nebrojili), a to s tím odůvodněním, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Byť stěžovatel neidentifikuje své porušené základní právo přímo odkazem na příslušné ustanovení právního řádu, z obsahu jeho ústavní stížnosti je zcela zřejmé, že tvrdí porušení svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Stěžovatel byl jako soudní znalec v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady (lesních pozemků, lesních porostů, škody na lesních porostech) ustanoven usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 7. 2014, sp. zn. 13 C 294/92, k vypracování znaleckého posudku, jehož podstatou mělo být ocenění lesních pozemků a lesních porostů v civilním sporném soudním řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Stěžovatel nejprve svým podáním ze dne 14. 10. 2016, doručeným Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne 16. 10. 2014, požádal o prodloužení lhůty k odevzdání znaleckého posudku do 30. 11. 2014, což odůvodnil zejména tím, že spisový materiál obdržel až dne 16. 10. 2014 a tím, že ve věci bude třeba přibrat nového konzultanta. Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 13 C 294/92, stěžovateli vyhověl, a tento znalecký posudek odevzdal soudu spolu s vyúčtováním znalečného a náhrady hotových výdajů na částku 20.566,- Kč dne 2. 12. 2014. Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 13. 5. 2015, č. j. 13 C 294/92-1569, bylo stěžovateli přiznáno znalečné a náhrada hotových výdajů v plné jím požadované výši. Proti tomuto usnesení si podal dne 29. 5. 2015 odvolání žalovaný Ing. Bořivoj Špaček, neboť měl za to, že odměna znalci by měla být snížena proto, že znalecký posudek nebyl přinejmenším z části proveden řádně, a to pro vady, které byly v odvolání specifikovány. Na podkladě tohoto odvolání Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 8. 2015, č. j. 56 Co 266/2015-1592, jež napadl stěžovatel svou ústavní stížností, změnil původní usnesení tak, že stěžovateli přiznal znalečné ve výši toliko 16.391,- Kč, přičemž toto odůvodnil tím, že předmětný znalecký posudek byl dodán po lhůtě. 3. Ústavní soud si z důvodu potřeby zjištění dalších informací vyžádal spis, vyjádření účastníka řízení, tj. Krajského soudu v Ostravě a vyjádření vedlejších účastníků řízení, tj. účastníků původního soudního řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil zejména to, že v předkládací zprávě Okresního soudu ve Frýdku-Místku, jež byla doručena Krajskému soudu v Ostravě dne 12. 8. 2015, je uvedeno, že odvolání nebylo doručováno ostatním účastníkům řízení a ani k němu nebyla podána žádná vyjádření. S tím koresponduje i zbytek spisového materiálu. III. Argumentace stěžovatele a další vyjádření účastníků 4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že postupem Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť mu byla odňata možnost se k odvolání žalovaného Ing. Špačka vyjádřit, a tedy mu bylo znemožněno poskytnout tomuto soudu skutečnosti potřebné pro objektivní posouzení podaného odvolání i původního usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku o znalečném a náhradě hotových výdajů soudního znalce. Stěžovatel tvrdí, že nebyl o podání předmětného odvolání vyrozuměn, a tedy se nemohl vypořádat s námitkami v něm uvedenými. Dále stěžovatel argumentuje, že důvod pro snížení přiznaného znalečného pro nedodržení lhůty k odevzdání znaleckého posudku nebyl dán, neboť včas požádal o prodloužení této lhůty a Okresní soud ve Frýdku-Místku mu vyhověl, překročení lhůty o dva dny pak bylo zapříčiněno tím, že vhledem k hmotnosti spisu, zřejmě jej činící nevhodným k poštovní přepravě, tento spolu s posudkem odevzdal přímo na podatelně soudu. Stěžovatel má rovněž za to, že napadené rozhodnutí vychází neobjektivně toliko z tvrzení uváděných odvolatelem. Stěžovatel rovněž konstatoval, že o znalečném a náhradě hotových výdajů nebylo soudem rozhodnuto v řádné lhůtě, ale až poté, co předseda soudu vyhověl jím v této věci podané stížnosti. Závěrem stěžovatel uvádí informace ke své předchozí znalecké činnosti. 5. Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení ve svém vyjádření uvedl, že o snížení znalečného rozhodl pro nedodržení 40-ti denní lhůty k vypracování znaleckého posudku znalcem a pro částečné nedodržení zadání, přičemž odkázal na relevantní pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí. Proti argumentaci stěžovatele se Krajský soud v Ostravě vymezil tak, že rozhodnutí o znalecké odměně je rozhodnutím, u nějž neplatí vázanost soudu návrhem, neboť způsob odměňování znalce vyplývá přímo z právního předpisu, zde konkrétně § 210 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. Dle názoru Krajského soudu v Ostravě je proto vyjádření znalce k odvolání proti usnesení o přiznání odměny znalce a náhradě jeho hotových výdajů úkonem vhodným, nikoliv však nutným, neboť soud musí stejně celou věc posoudit podle příslušného právního předpisu na základě skutečností, které zjistí ze spisu a ze samotného znaleckého posudku. Stanovisko znalce navíc soud znal, neboť znalec svůj postoj vyjádřil ve vyúčtování své odměny a náhrady hotových výdajů. Krajský soud v Ostravě rovněž uvedl, že je mu znám obsah nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 2670/12, při vydání napadeného rozhodnutí měl však na zřeteli hospodárnost řízení a skutečnost, že toto se vede od roku 1992. Ve zbytku Krajský soud v Ostravě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. 6. Ing. Bořivoj Špaček, vedlejší účastník v řízení před Ústavním soudem a žalovaný v původním soudním řízení, který podal předmětné odvolání, se vyjádřil k podané ústavní stížnosti tak, že dle jeho názoru byl předmětný znalecký posudek, vyhotovený stěžovatelem, pro řadu vad v řízení nepoužitelný. Ačkoliv tak Krajský soud v Ostravě odměnu stěžovatele snížil z jiných důvodů, než pro jaké vedlejší účastník podával odvolání, jeho rozhodnutí bylo v zásadě správné. O tom, zda jeho odvolání bylo stěžovateli před vydáním napadeného rozhodnutí zasláno, nemá vedlejší účastník žádné informace. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost zamítl. 7. Milana Kyselá, vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem a žalobkyně v původním soudním řízení, Ústavnímu soudu sdělila, že se ve věci nemůže nijak relevantně vyjádřit, neboť jí není známo nic o doručování mezi stěžovatelem a soudy, jakož ani o datu odevzdání znaleckého posudku. Danica Münch, vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem a žalovaná v původním řízení, se svého postavení vedlejšího účastníka vzdala. Ostatní vedlejší účastníci se ve lhůtě, kterou jim k tomu Ústavní soud stanovil, nevyjádřili, ani nijak jinak na ústavní stížnost či řízení o ní probíhající nereagovali. 8. Z vyžádaného spisového materiálu, z vyjádření účastníka i z vyjádření vedlejšího účastníka Ústavní soud uzavřel, že skutková tvrzení stěžovatele, uvedená v ústavní stížnosti, se zakládají na pravdě. Není sporu o tom, že Krajský soud v Ostravě napadené rozhodnutí vydal a že tak učinil bez toho, aby stěžovateli či vedlejším účastníkům umožnil se k podanému odvolání vyjádřit. Sporné je tak pouze to, zda bylo napadené rozhodnutí důvodné a zda byl postup Krajského soudu v Ostravě secundum et intra legem. Jelikož účastník ani vedlejší účastníci neuvedli ve svých vyjádřeních nic podstatně nového, kdy Krajský soud v Ostravě v zásadě setrval na tom, co uvedl již v odůvodnění napadeného rozhodnutí, a Ing. Bořivoj Špaček v podstatě zopakoval svou argumentaci, jíž odůvodnil výše specifikované