IV.ÚS 3583/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3583/16 ze dne 18. 4. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Čačíka, zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 709/33, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 8. 2016 č. j. 4 As 150/2016-28 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2016 č. j. 36 Ad 18/2012-57, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. V ústavní stížnosti ze dne 31. 10. 2016, doplněné podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 3. 11. a 23. 11. 2016, se Petr Čačík (dále jen "žalobce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná ve věci služebního poměru - odvolání ze služebního místa [přičemž v petitu ústavní stížnosti stěžovatel evidentně nesprávně uvedl rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2013 č. j. 36 Ad 18/2012-37, namísto správného (jak plyne též z obsahu ústavní stížnosti) rozsudku téhož soudu ze dne 10. 5. 2016 č. j. 36 Ad 18/2012-57]. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Dne 12. 7. 2012 rozhodnutím č. j. HSBM-400-5/2012 ředitel kanceláře Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje odvolal žalobce ze služebního místa hasič - strojní služba ve služební hodnosti asistent na požární stanici Hustopeče - a dnem 13. 7. 2012 jej zařadil do zálohy pro přechodně nezařazené. Podkladem pro rozhodnutí byl lékařský posudek o jeho zdravotní způsobilosti příslušníka bezpečnostního sboru k výkonu služebního místa, č. j. ZZ-2-26/BN-2012 ze dne 26. 6. 2012, zpracovaný zdravotnickým zařízením Ministerstva vnitra. Dle tohoto posudku žalobce není zdravotně způsobilý pro výkon služby na služebním místě asistent - hasič - strojní služba a byla mu proto stanovena zdravotní klasifikace "D". Nebylo však shledáno, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon služby (což je jediným důvodem pro propuštění ze služebního poměru podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů). Dne 22. 10. 2012 rozhodnutím č. j. Ev. č.: HSBM-31-9-484/1-PR-2012 Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje (dále jen "žalovaný") změnil rozhodnutí ředitele kanceláře Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje ze dne 12. 7. 2012 č. j. HSBM-400-5/2012 tak, že ve výrokové části tohoto rozhodnutí slova "§ 28 odst. 1 písm. d)" nahradil slovy "§ 25 odst. 1 písm. c)", a v ostatních částech rozhodnutí zůstalo nezměněno. Dne 10. 12. 2013, v pořadí prvním rozsudkem č. j. 36 Ad 18/2012-37 Krajský soud v Brně (dále jen "správní soud") rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2012 č. j. Ev. č.: HSBM-31-9-484/1-PR-2012 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 13. 3. 2014 v pořadí prvním rozsudkem č. j. 4 As 14/2014-30 Nejvyšší správní soud (dále jen "kasační soud") o kasační stížnosti žalovaného rozhodl tak, že rozsudek správního soudu ze dne 10. 12. 2013 č. j. 36 Ad 18/2012-37 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 10. 5. 2016 v pořadí druhým rozsudkem č. j. 36 Ad 18/2012-57 správní soud žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2012 č. j. Ev. č.: HSBM-31-9-484/1-PR-2012 zamítl. Dne 3. 8. 2016 v pořadí druhým rozsudkem č. j. 4 As 150/2016-28 kasační soud kasační stížnost žalobce proti rozsudku správního soudu ze dne 10. 5. 2016 č. j. 36 Ad 18/2012-57 zamítl. Ústavní stížnost směřuje proti dvěma posledně uvedeným soudním rozhodnutím. III. V ústavní stížnosti stěžovatel podrobně popsal dosavadní průběh řízení a polemizoval s právním posouzením jeho věci kasačním soudem. V rámci argumentace ústavněprávní pouze tvrdil, že napadenými rozsudky bylo porušeno základní právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to zejména nesprávnou aplikací právních předpisů správním soudem i kasačním soudem, jejichž právní posouzení věci prý bylo v extrémním rozporu s vykonanými skutkovými zjištěními. IV. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatel tvrdil porušení požadavků spravedlivého procesu ve správním soudnictví zaručených čl. 36 a násl. Listiny, a to nesprávným právním posouzením důsledků plynoucích z lékařského posudku o jeho zdravotní způsobilosti jako příslušníka bezpečnostního sboru k výkonu služebního místa. Správní soud v napadeném rozsudku konstatoval, že závěr služebních funkcionářů vycházející z lékařského posudku ze dne 26. 6. 2012, v němž bylo konstatováno, že stěžovatel není zdravotně způsobilý pro výkon služby na služebním místě při stanovení zdravotní klasifikace "D", nebyl důvodem pro propuštění stěžovatele ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. h) služebního zákona, byl v souladu se zákonem. Kasační soud v napadeném rozsudku konstatoval, že žalovaný ani správní soud nepochybili, pokud v návaznosti na odborná zjištění učiněná v lékařském posudku ze dne 26. 6. 2012 a po jejich právním posouzení, dospěli k závěru o nesplnění podmínek pro propuštění stěžovatele ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. h) služebního zákona, a o zákonnosti rozhodnutí o jeho odvolání z dosavadního služebního místa za současného zařazení do zálohy pro přechodně nezařazené, neboť stěžovatele nebylo možné ustanovit na jiné místo. Ústavní soud konstatuje, že napadené rozhodnutí kasačního soudu, i jemu předcházející rozhodnutí správního soudu, jsou v dostatečném rozsahu a přezkoumatelným způsobem odůvodněna, a nepřípustné ústavněprávní konsekvence, jež stěžovatel vyvozuje, dle přesvědčení Ústavního soudu nezakládají. Z toho důvodu postačí na jejich obsah coby ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování nevykazující prvky svévole odkázat (čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky). Opakovat to, co již bylo správně těmito rozhodnutími řečeno, by Ústavní soud považoval za formalistické. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. dubna 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu Ústavního soudu