IV.ÚS 3589/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3589/13 ze dne 3. 3. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl o návrhu Pavla Černoty, proti usnesení Nejvyššího správního soudu vydanému pod sp. zn. 8 As 75/13, resp. 8 As 76/13, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 27. 11. 2013 se navrhovatel domáhal zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 8 As 75/13, resp. 8 As 76/13. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru zjistil, že navrhovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu přes čtyři sta podání navrhovatele, z nichž většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl navrhovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad. Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech navrhovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. března 2014 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru zjistil, že navrhovatel podal ústavní stížnost v rozporu s § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Z evidence podaných ústavních stížností je zřejmé, že od roku 2007 došlo Ústavnímu soudu přes čtyři sta podání navrhovatele, z nichž většina trpěla stejnými vadami. K jejich odstraňování byl navrhovatel mnohokrát vyzýván s patřičným poučením o náležitostech ústavní stížnosti (včetně nutnosti být v řízení zastoupen advokátem) i o případných následcích neodstranění vytčených vad. Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech navrhovatele, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích. Za dané situace, kdy se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. března 2014 JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj