IV.ÚS 359/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 359/21 ze dne 13. 4. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného Mgr. Danielem Milićem, advokátem, sídlem Horní 10, Havlíčkův Brod, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Jihlavě ze dne 12. ledna 2021 sp. zn. 33 Nt 1140/2020, za účasti Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníka řízení, a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, sídlem Vrchlického 2627/46, Jihlava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 12 odst. 1, odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že napadeným příkazem k domovní prohlídce (dále jen "napadený příkaz") vydaným Okresním soudem v Jihlavě (dále jen "okresní soud") na návrh Krajského státního zastupitelství v Brně byla nařízena domovní prohlídka rodinného domu a k němu přilehlých a náležejících prostor (zahrada, garáž, sklep), včetně příslušenství, nacházejících se na adrese X, okres J., ve vlastnictví M. S., kdy v uvedeném domě jsou trvale hlášeni stěžovatel, J. S. ml. a M. S., a současným uživatelem je stěžovatel. 3. Podle odůvodnění napadeného příkazu vedlejší účastnice zahájila dne 3. 6. 2020 pod č. j. KRPJ-133346-177/TČ-2019-160080 podle § 158 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), úkony trestního řízení ve věci podezření ze spáchání přečinu zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), kterého se měl dopustit stěžovatel spolu s podezřelým J. K. V průběhu prověřování došlo k postupnému upřesnění skutkových okolností, což vedlo k podezření, že podezřelé osoby se dopustily jednání, které naplňuje zákonné znaky přečinu zneužití informace v obchodním styku podle § 255 odst. 2 trestního zákoníku, které mělo zkráceně uvedeno spočívat v tom, že bývalý jednatel a zaměstnanec obchodní společnosti A, J. K. měl v časovém období 2014 až 2018 zvýhodňovat obchodní společnost B, v níž je stěžovatel společníkem i jednatelem. J. K. měl bránit v nákupu zboží svého zaměstnavatele u jiných obchodních společností, než je obchodní společnost stěžovatele, měl neoprávněně v roce 2014 zařadit obchodní společnost stěžovatele do interního systému - seznamu dodavatelů obchodní společnosti A, dále měl ukončit spolupráci s dosavadním dodavatelem obchodní společností KSB, konstrukce, stroje, brusy, s. r. o., měl zatajit výhodnější nabídku právě od KSB, čímž měla být obchodní společnosti A, způsobena škoda ve výši 951 043,- Kč, kterou měl J. K. pro sebe i pro stěžovatele získat majetkový prospěch ze zisků obchodní společnosti B. U věcí konkrétně uvedených v napadeném příkazu je odůvodněn předpoklad, že by mohly usvědčit podezřelého z popsaného protiprávního jednání, přičemž tyto věci, které mohou sloužit jako důkazy v trestním řízení, zároveň není možno zajistit jiným způsobem než provedením domovní prohlídky. Nutnost neodkladného provedení domovní prohlídky podle napadeného příkazu vyplývá ze skutečnosti, že dosavadní poznatky neodůvodňují postup podle § 160 odst. 1 trestního řádu a jde o úkon podle § 160 odst. 4 trestního řádu, neboť jinak by stěžovatel mohl tyto věci přemístit na jiné místo, případně je i zničit. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti odmítá, že by se dopustil vytýkaného jednání. Je přesvědčen, že pro jeho obvinění neexistují potřebné důkazy. Popisuje, jak vedlejší účastnice postupovala při provádění domovní prohlídky a co si z domovní prohlídky odvezla. Má za to, že postup orgánů činných v trestním řízení byl nezákonný a že pro přikázanou domovní prohlídku neexistoval zákonný předpoklad podle příslušných ustanovení trestního řádu. Podle něj by postačovalo, kdyby ho vedlejší účastnice vyzvala k vydání účetnictví či jeho části, a on by toto bez jakýchkoliv obtíží vydal. Obava, že by důkazy mohl zničit, nebyla soudem zdůvodněna. Za absurdní označuje představu, že by jako majitel firmy B, při mnohamilionovém obratu, kterého dosahuje, pálil své účetnictví. Napadený příkaz podle něj pouze formálně opakuje zjištění orgánu činných v trestním řízení a věc řádně nezdůvodňuje. Stěžovatel poukazuje na to, že okresní soud se sice v odůvodnění svého rozhodnutí zmiňuje o nahrávce ze dne 19. 4. 2021 pořízené obchodní společností A, ale k tomuto materiálu nelze přihlížet, neboť nikdy nedal souhlas s tím, aby ho někdo nahrával při obchodním jednání. Tvrdí, že o žádné nahrávce neví a rozporuje její pravost. Je přesvědčen, že z odůvodnění příkazu k domovní prohlídce nelze dovodit možné spáchání prověřovaného přečinu. 5. V další části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že prohlídka byla provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, což podle něj neodpovídá realitě. Domnívá se, že jde o nezákonný postup porušující Ústavou a Listinou zaručená práva. Podotýká, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán až po podání vysvětlení, tedy po prvním kontaktu s podezřelými, proto o neodkladnosti a neopakovatelnosti nemůže být řeč. Odůvodnění okresního soudu podle něj nemá oporu ve skutkovém stavu věci a je s ním v rozporu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17), všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 8. Ústavní soud je zdrženlivý v zasahování do činnosti orgánů veřejné moci a činit tak výjimečně pouze v případech, kdy jsou porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit dosažení účelu celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13). 9. Ústavní soud opakovaně judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o provedení nezbytnosti domovní prohlídky musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. K porušení ústavních práv dojde v této fázi zejména tehdy, nebudou-li všechny odpovědné orgány trvat na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, podporujících nebo vyvracejících původní podezření [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)]. Při vydávání příkazu musí pak soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost (nenahraditelnost) ve vztahu k cíli trestního řízení. Musí přitom jednoznačně vymezit prohledávaný prostor, a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hl