IV.ÚS 3596/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3596/11 ze dne 28. 12. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci stěžovatelky Bazcom, a. s., se sídlem náměstí Míru 820/9, Praha 2, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem náměstí Míru 820/9, Praha 2, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 37 EC 4436/2009-35 ze dne 12. 9. 2011, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 2. 12. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud"). Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem okresního soudu č. j. 37 EC 4436/2009-35 ze dne 12. 9. 2011 bylo vyhověno žalobě stěžovatelky, právní nástupkyně Dopravního podniku města Ústí nad Labem, o zaplacení částky 1.015,- Kč s příslušenstvím, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu (výrok I.). Přestože byla stěžovatelka zcela úspěšná, okresní soud jí přiznal na náhradě nákladů řízení toliko částku 300,- Kč (výrok II.), neboť dospěl k závěru, že z její strany došlo k zneužití institutu náhrady nákladů právního zastoupení, resp. že náklady na právní zastoupení nebyly v jejím případě vynaloženy účelně. Stěžovatelka měla, z důvodů v ústavní stížnosti podrobně rozvedených, za to, že okresní soud nedostál povinnostem plynoucím z čl. 90 a 95 Ústavy České republiky a nepřiznáním náhrady nákladů řízení v odpovídající výši porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právní pomoc ve smyslu čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i právo soutěžitele na podnikání ve smyslu čl. 26 Listiny základních práv a svobod. II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce zcela totožnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních sp. zn. IV. ÚS 3259/11 a IV. ÚS 3257/11 a nejnověji v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2777/11 (všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání části uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí, a to zejména na usnesení sp. zn. IV. ÚS 3259/11, pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. prosince 2011 Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu