IV.ÚS 3616/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3616/17 ze dne 27. 11. 2018 N 191/91 SbNU 379 Nesprávné posouzení podmínek pro snížení bolestného   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy - ze dne 27. listopadu 2018 sp. zn. IV. ÚS 3616/17 ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupené JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem, se sídlem Rooseveltova 564/6, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2017 č. j. 5 To 245/2017-414, kterým byla stěžovatelce snížena náhrada nemajetkové újmy v podobě bolestného, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a J. K., zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem, se sídlem Příkop 4, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2017 č. j. 5 To 245/2017-414 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. srpna 2017 č. j. 5 To 245/2017-414 se proto - v části, jíž byl zrušen rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. května 2017 č. j. 2 T 17/2017-392 ve výroku o náhradě škody stran J. K. a znovu bylo rozhodnuto, že obžalovanému J. K. se ukládá podle § 228 odst. 1 tr. řádu zaplatit J. K. na náhradu nemajetkové újmy 153 670,80 Kč a J. K. se podle § 229 odst. 2 tr. řádu se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních - ruší. Odůvodnění I. Stěžovatelkou namítané zásahy do základních práv 1. Ústavní soud obdržel návrh podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kterým se J. K. (dále jen "stěžovatelka" nebo "poškozená") domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo zasaženo do jejích základních práv garantovaných článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a článkem 31 Listiny. 2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Krajský soud v Brně (dále také jen "krajský soud") rozhodl v trestní věci jejího manžela J. K. (dále též jen "vedlejší účastník" nebo "obviněný"), kde vystupovala v pozici poškozené, tak, že snížil Okresním soudem ve Vyškově (dále také jen "okresní soud") jí přiznané právo na náhradu nemajetkové újmy v podobě bolestného, aniž ve věci v tomto směru provedl jakékoliv dokazování. Takový postup, jakož i související argumentaci krajského soudu považuje za nesprávné. Dle stěžovatelky totiž krajský soud přistoupil ke snížení přiznaného bolestného s tím, že její nezletilý syn, který při autonehodě nedbalostně zaviněné jejím manželem zemřel, nebyl připoután bezpečnostním pásem, z čehož krajský soud dovodil, že poškozená, která vedle něj v dobu nehody seděla, jeho úmrtí částečně zavinila. Míru jejího zavinění pak určil krajský soud jako třicetiprocentní, pročež přiměřeně snížil přiznanou náhradu bolestného stěžovatelky. Stěžovatelka je přesvědčena, že napadené rozhodnutí krajského soudu je ryze formalistické a nedostatečně odůvodněné, pokud spojuje dvě zcela nesouvisející věci - úmrtí nezletilého a bolestné, které stěžovatelka žádala v důsledku těžkého ublížení na zdraví, které při autonehodě utrpěla. 3. Z těchto důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že krajský soud svým rozhodnutím zasáhl do jejích ústavně zaručených základních práv, především do práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces, ale v konečném důsledku i do práva na ochranu zdraví, neboť jeho závěr o spoluzavinění stěžovatelky se může odrazit i na posouzení jejích dalších nároků, které v souvislosti s autonehodou z titulu povinného smluvního pojištění odpovědnosti z provozu vozidla uplatňuje vůči pojišťovně. Ústavní soud proto stěžovatelka žádá, aby napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil. II. Řízení předcházející podání ústavní stížnosti 4. Z obsahu ústavní stížnosti, z napadeného rozhodnutí a ze spisu vedeného u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 17/2017 Ústavní soud zjistil: 5. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. května 2017 č. j. 2 T 17/2017-392 byl obviněný uznán vinným ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 a 2 tr. zákoníku. Za tyto sbíhající se trestné činy mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon okresní soud podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Dále okresní soud obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání tří let a rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. 6. Uvedených přečinů se obviněný dopustil (stručně řečeno) tím, že dne 22. srpna 2015 v 6:30 hod řídil své osobní motorové vozidlo ve směru od obce Podlehnik směrem k hraničnímu přechodu Gruškovje (na území Slovinské republiky), kdy po projetí levotočivé zatáčky z nezjištěných příčin přejel vlevo do protisměru přes dvojitou nepřerušovanou čáru, kde se čelně střetl s protijedoucím obytným vozem. V důsledku tohoto jednání obviněného došlo ke smrtelnému zranění nezletilého spolujezdce (syna obviněného a poškozené), k těžkému zranění vzadu sedící poškozené a k lehkým zraněním dalších dvou nezletilých dětí, které se nacházely ve voze řízeném obviněným, jakož i k lehkým zraněním osádky protijedoucího vozu. 7. Z hlediska dalšího posouzení ústavní stížnosti je třeba poukázat na argumentaci okresního soudu stran přiznané náhrady škody. Tu měl okresní soud za prokázanou na základě doložených listinných důkazů, pročež uložil obviněnému zaplatit ji poškozeným v plné výši odpovídající jim uplatněným nárokům. Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky tak byl obviněný zavázán zaplatit částku 1 318 685 Kč z titulu náhrady škody odpovídající nákladům na léčbu poškozených, včetně léčby stěžovatelky. Poškozené stěžovatelce pak byl obviněný zavázán zaplatit částku 311 971 Kč, neboť poškozená na základě znaleckého posudku vypracovaného znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, MUDr. Petrem Špirochem, Ph.D., prokázala, že jí vznikla nemajetková újma v podobě bolestného (pozn. znalec konstatoval celkem 14 diagnóz zranění s celkovým oceněním 1310 bodů a čtyři operativní zákroky s celkovým oceněním 395 bodů, přičemž znalec následně celkové bodové ohodnocení pro závažnost zranění způsobených poškozené navýšil o 20 %). Celková částka bolestného byla stanovena ve výši 505 244 Kč, přičemž poškozená požadovala přiznání náhrady bolestného ve výši 311 971 Kč, čemuž okresní soud vyhověl. 8. Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání. V jeho stručném odůvodnění (č. l. 399 verte) mimo jiné uvedl, že jeho výhrady směřují proti výroku o náhradě škody, k čemuž doplnil, že "[c]o se týče výše finančních hotovosti, kterou bych měl uhradit dle rozsudku, rovněž nemám zcela zásadních připomínek". Konečně obviněný dodal, že požaduje, "aby soud přezkoumal finanční částky, které (je) povinen uhradit, a zda jejich výše, i když byly přesně spočítány, není pro (jeho) osobu příliš tvrdým trestem". Odvolání obviněného následně okresní soud zaslal poškozené, která v rámci svého vyjádření (č. l. 405) uvedla, že rozdíl mezi částkou bolestného stanovenou ve znaleckém posudku a částkou, kterou požadovala v trestním řízení, jí byl vyplacen obchodní společností Kooperativa pojišťovna, a. s., pročež se domáhala na obviněném úhrady toliko částky 311 971 Kč. Dále poškozená dodala, že za obviněného by i tuto částku, v souladu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), měla hradit příslušná pojišťovna a je věcí obviněného, aby tuto částku uplatnil u svého smluvního pojistitele. Závěrem poškozená navrhla, aby výrok o náhradě bolestného byl potvrzen. 9. Rozsudkem ze dne 9. srpna 2017 č. j. 5 To 245/2017-414 Krajský soud v Brně zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě škody stran stěžovatelky a nově rozhodl tak, že obžalovanému uložil podle § 228 odst. 1 tr. řádu zaplatit poškozené na náhradu nemajetkové újmy 153 670,80 Kč a poškozenou podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal se zbytkem jejího nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Své rozhodnutí přitom krajský soud odůvodnil tím, že z rozsudku okresního soudu se podává, že zesnulý nezletilý syn obviněného a poškozené nebyl v době autonehody připoután, přestože poškozená seděla vedle něj. Z uvedeného krajský soud dovodil, že poškozená v kritické situaci (při autonehodě, resp. před ní) nezajistila jejich zesnulého syna před případnými následky autonehody, pročež určil její míru zavinění na