IV.ÚS 362/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 362/19 ze dne 4. 6. 2020 N 120/100 SbNU 333 Extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, se sídlem v Kolíně, Politických vězňů 98, proti usnesením Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 931/2018-24 ze dne 26. září 2018 a Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 105/2018-455 ze dne 19. dubna 2018 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně č. j. 3 T 116/2017-436 ze dne 14. prosince 2017, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kolíně jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství Kolíně jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 931/2018-24 ze dne 26. září 2018, usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 105/2018-455 ze dne 19. dubna 2018 a rozsudkem Okresního soudu v Kolíně č. j. 3 T 116/2017-436 ze dne 14. prosince 2017 byla porušena práva stěžovatele zaručená v čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 931/2018-24 ze dne 26. září 2018, usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 11 To 105/2018-455 ze dne 19. dubna 2018 a rozsudek Okresního soudu v Kolíně č. j. 3 T 116/2017-436 ze dne 14. prosince 2017 se ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Okresní soud v Kolíně (dále též jen "nalézací soud") uznal stěžovatele vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v trvání deset měsíců podmíněně odloženému na zkušební dobu třiceti měsíců. Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") odvolání stěžovatele zamítl. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako zjevně neopodstatněné. II. Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníků 2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") uvádí, že byl uznán vinným pro skutek spočívající v tom, že nechal vyměnit sklo okénka obráběcího stroje za nevhodné bezpečnostní vrstvené sklo, neodpovídající bezpečnostním normám a dokumentaci výrobce. Dne 9. července 2015 pak při práci na uvedeném stroji utrpěl poškozený smrtelné zranění; k úrazu došlo v příčinné souvislosti s jednáním poškozeného, který, ač řádně obeznámen, nerespektoval bezpečnostní předpisy a nedodržel bezpečnou vzdálenost. 3. Podle stěžovatele není patrné, jakou technickou normu měl porušit, neboť obžaloba uváděla normy ČSN EN 12415 (zrušená k 1. lednu 2011) a ČSN EN ISO 23125 (účinná od 1. září 2015); v době nehody tedy ani jedna neplatila a on je nemohl porušit. Odvolací soud se touto opakovaně vznesenou námitkou nezabýval vůbec, Nejvyšší soud ji nepovažoval za důvodnou. Podle stěžovatele tvrzená protiprávnost jeho jednání spočívající v porušení norem (části právního řádu České republiky) nemůže obstát. Vedle porušení technických norem mělo pochybení spočívat v porušení manuálů a dokumentace výrobce obráběcího stroje, které se však vztahují k obsluze stroje a nevyplývá z nich zákaz nahrazení bezpečnostního skla jiným (nestejným) bezpečnostním sklem. Provedená výměna (náhrada) není porušením ani obecné prevenční povinnosti (§ 2900 občanského zákoníku), ani porušením právní povinnosti podle § 265 odst. 1 a 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel coby neodborník poptával bezpečnostní sklo po specialistovi, který jej na (možný) rozdíl specifických vlastností skla neupozornil. Nejvyšší soud uvedené jednání posoudil jako nedostatečnou opatrnost při předvídání poruchy na zájmu chráněném trestním zákoníkem (lidském životě). Stěžovatel je přesvědčen, že jeho odpovědnost nelze zakládat jen na nedostatečné míře opatrnosti a dovodit z ní nevědomou nedbalost - takovou úvahu by totiž bylo možno provést vždy. 4. Za významné stěžovatel považuje, že v řízení nebylo zjišťováno, jak by se "chovalo" originální sklo, bylo-li by jím osazeno okénko obráběcího stroje, neboť dalším (podstatným) bezpečnostním prvkem je mřížka, která byla původní; soudy tak ani nezjišťovaly, došlo-li by k úrazu (s příslušnými následky) i v případě osazení okénka originálním sklem, a tedy nebylo-li jedinou příčinou nebezpečné (neopatrné) chování poškozeného. Z výslechu znalce je totiž patrné, že shodné tragické následky by mělo, byť jen dvoucentimetrové vychýlení bezpečnostní mřížky. Nalézací soud a odvolací soud pouze konstatovaly nemožnost zjištění, jak by za shodné situace reagovalo originální sklo. Stěžovatel si je vědom, že simulace takové situace je obtížná, ne však nemožná; podobné zjištění (jeho vyloučení) je zásadní pro posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním stěžovatele a důsledkem nehody - shodný následek i při použití originálního bezpečnostního skla totiž nebyl vyloučen. V řízení bylo jednoznačně prokázáno nezodpovědné chování poškozeného, nikoliv však příčinná souvislost s jednáním stěžovatele; jeho trestní odpovědnost byla "vytvořena" nesprávným posouzením subjektivní stránky trestného činu při současném porušení § 2 odst. 2 trestního řádu a pravidla in dubio pro reo. Přestože Nejvyšší soud tuto otázku jako otázku skutkovou nehodnotil, odkazuje stěžovatel na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1028/2014 ze dne 14. ledna 2015 a sp. zn. 7 Tdo 1225/2016 ze dne 19. října 2016 a rovněž na stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 ze dne 4. března 2014 (ST 38/72 SbNU 599; 40/2014 Sb.). Z uvedených důvodů je stěžovatel přesvědčen, že obecné soudy při rozhodování porušily jeho právo na spravedlivý proces, pravidlo in dubio pro reo, a proto navrhuje zrušit napadená rozhodnutí. 5. Vedle spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 116/2017 si Ústavní soud k věci vyžádal i vyjádření účastníků řízení, kteří stručně odkázali na odůvodnění napadených rozhodnutí, případně uvedli, že argumentace stěžovatele je jen opakováním jeho obhajoby. Vzhledem k tomu, že vyjádření účastníků neobsahovala nové informace ani důkazy, Ústavní soud je stěžovateli k případné replice ani nezasílal. III. Skutkový stav a napadená rozhodnutí 6. Ze spisu nalézacího soudu se podává, že v roce 2011 poškození vnitřní skleněné vrstvy okénka obráběcího stroje znemožnilo průhled a na stěžovateli jako vedoucím výroby bylo zajištění nápravy. Obrátil se nejprve na prodejce obráběcího stroje, který mu měl sdělit, že uvedené sklo nemají na skladě; proto stěžovatel oslovil alternativního dodavatele - sklenáře (doporučeného stěžovateli způsobem, jenž žádný ze svědků nepotvrdil), který vyměnil sklo během několika dní. Do okenního prostoru ale poté zatékala emulze, nebylo přes ně vidět, přetěsnění se neosvědčilo, a proto byl v roce 2013 opětovně osloven stejný sklenář, který provedl náhradu vnitřní části okénka za neoriginální vrstvené sklo. 7. Dne 9. července 2015 došlo při práci obráběcího stroje k nehodě, ulomila se část čelisti rotujícího vřetene držící více než 8 kg obrobek, uvolněné kusy se rozlétly a narazily i do pozorovacího okénka opatřeného neoriginálním sklem, o které se (podle zjištění znalce z oboru zdravotnictví) opíral pracovník obsluhující obráběcí stroj, nedbaje tak nejméně 20cm odstupu. Působením síly nezjištěné velikosti bylo rozbito sklo, prohnula se bezpečnostní mřížka za sklem o 6 cm a v důsledku tlaku hlavy na okénko (proti síle nárazu) nastalo fatální poranění lebečních kostí, jemuž poškozený dne 11. července 2015 podlehl. 8. Z napadených rozhodnutí a ze soudního spisu se podává, že nalézací soud zrekapituloval okolnosti provozu obráběcího stroje, nehody, znalecký posudek z oboru zdravotnictví a citoval uživatelskou příručku obráběcího stroje - poučení - na něž odkázal znalecký ústav i oblastní inspektorát práce: "Pracujte vždy v bezpečné vzdálenosti nejméně 20 cm od okénka. Nárazuvzdorné sklo okénka se může při nárazu vymrštěného nástroje výrazně deformovat nebo může při silném nárazu prasknout." Následně nalézací soud konstatoval nehodový děj: Vnitřní vada materiálu upínací hlavy vedla k uvolnění rotujícího obrobku, aniž by současně bylo možno jednoznačně určit chybu v technologickém postupu obsluhy. Především se ale nalézací soud podrobně zabýval okolnostmi stěžovatelem provedených změn okénka; rekapituloval znalecký posudek z oboru sklo, podle kterého byla stěžovatelem zadána nevhodná náhrada skla. Stěžovatel měl poptávat bezpečnostní sklo (což je široký pojem) a varianta, kterou zvolil, byla o řád levnější, než jaká by byla cena originálního skla; stěžovatele neospravedlňuje ani časová tíseň, neboť výměna provedená fakticky během týdne by nebyla (výrazně) kratší než