IV.ÚS 3627/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3627/12 ze dne 27. 11. 2012   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti P. D., zastoupeného JUDr. Filipem Svobodou, advokátem, AK se sídlem U Demartinky 1, 150 00 Praha 5, proti usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-14 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 6. 2012 č. j. 6 To 287/2012-176, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 26 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: Stěžovatel se domáhá, aby Ústavní soud konstatoval porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článku 2 odst. 3 Ústavy, článku 8 odst. 2 a 5 Listiny, článku 36 odst. 1 Listiny a článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"), článku 38 odst. 1 Listiny, článku 1 odst. 1 Ústavy, článku 4 Ústavy, článku 90 Ústavy, článku 95 odst. 1 Ústavy a z tohoto důvodu zrušil v záhlaví označená usnesení obecných soudů v jeho trestní věci. Dále navrhuje zrušení ustanovení § 26 trestního řádu pro rozpor s článkem 36 odst. 1 Listiny a článkem 6 odst. 1 Úmluvy, článkem 38 odst. 1 Listiny a článkem 1 odst. 1 Ústavy. Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 5. 2012 č. j. 40 Nt 638/2012-14 rozhodl o vzetí stěžovatele do vazby z důvodu dle ustanovení § 67 písm. b) a c) trestního řádu. Odůvodnil jej důvodným podezřením, že by stěžovatel mohl působit na spoluobviněné a dosud nevyslechnuté svědky, jmenovitě zaměstnance Středočeského kraje, nemocnic v tomto kraji, a osoby, které rozhodovaly o proplácení finančních prostředků z regionálního operačního programu NUTS II Střední Čechy, s nimiž stěžovatel jednal. Obava z pokračování v trestné činnosti pak byla dána její systematičností, dlouhodobostí, vysokým stupněm plánovanosti a nevyplacením celé odměny za ovlivňování dosud probíhajících výběrových řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 6. 2012 č. j. 6 To 287/2012-176 zamítl stěžovatelovu stížnost jako nedůvodnou. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně o existenci vazebních důvodů, přičemž okruh svědků, jež bude třeba vyslechnout, rozšířil o představitele a zaměstnance obchodních společností zainteresovaných na zadávání veřejných zakázek. Námitce místní nepříslušnosti soudu nepřisvědčil, neboť trestná činnost mohla být rovněž páchána ve spolupráci s dosud nezjištěným zpracovatelem projektu rekonstrukce zámku Buštěhrad se sídlem v Ústí nad Labem, který měl účelově navýšit rozpočet rekonstrukce, přičemž v průběhu prověřování bylo zjištěno, že tímto zpracovatelem měla být společnost Provod, inženýrská společnost, s. r. o., se sídlem v Ústí nad Labem, která spolupracovala se společností ML Compet, a. s., za kterou jednala obviněná L. N. K námitce nemožnosti obhájce stěžovatele účastnit se souběžně vedených vazebních zasedání ostatních obviněných uvedl, že v případě sedmi návrhů na vzetí do vazby nebylo postupné rozhodování o jednotlivých návrzích během 24 hodin časově možné, přičemž účast obhajoby na ostatních vazebních jednáních si mohl stěžovatelův obhájce zajistit substitucí; nadto všichni obvinění využili svého práva nevypovídat, a tak stěžovateli nemohla být způsoben žádná újma. Stěžovatel namítá, že při rozhodování o vazbě byl odňat svému zákonnému soudci, neboť v důsledku manipulace se založením místní příslušnosti dozorujícího státního zástupce byla nesprávně dovozena místní příslušnost soudu. Z trestního oznámení, úředního záznamu policejního orgánu vymezujícího okruh podezřelých, ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, žádosti o povolení sledování osob a kladném rozhodnutí o ní, návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a kladného rozhodnutí o něm nevyplývá žádná skutečnost svědčící pro závěr o místní příslušnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, naopak okruh podezřelých i lokace jejich působení zakládá jednoznačný závěr o místní příslušnosti Krajského státního zastupitelství v Praze, popřípadě Městského státního zastupitelství v Praze. Stěžovatel je přesvědčen, že místní příslušnost Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem byla založena na vágních a neověřených informacím o projekční kanceláři, která nadto odmítla "podepsat" nadhodnocený rozpočet rekonstrukce, přičemž stěžovatel má za to, že se tak stalo účelově, a to i proto, že nebyla zahrnuta do popisu skutku a "vypadla z děje". Závěr o nedostatku místní příslušnosti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem dle názoru stěžovatele podporuje i skutečnost, že soudci rozhodující o vazbě přijeli za obviněnými do Prahy a že věc od počátku řešilo ÚOKFK Praha a nikoli jeho expozitura v Ústí nad Labem. Vzhledem k tomu, že v průběhu prověřování docházelo opakovaně k dočasnému odložení zahájení trestního stíhání, mělo místně nepříslušné státní zastupitelství dostatek času k postoupení věci, což však učinilo, až po vzetí obviněných do vazby místně nepříslušným Okresním soudem v Ústí nad Labem. K podpoře svého názoru o nezbytnosti zachování procesní čistoty trestního řízení stěžovatel poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 10/02 a nález sp. zn. I. ÚS 144/2000, dle kterého případná delegace místní příslušnosti soudu je výjimkou, kterou je nutno vykládat restriktivně. Stěžovatel se také odvolává na právní závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozhodnutích sp. zn. 4 Tz 69/2009 a sp. zn. 3 Tz 33/2011, dle kterých je pouze místně příslušný státní zástupce oprávněný k podání návrhu na vzetí do vazby, přičemž je na místě zachování příslušnosti téhož státního zástupce jak pro stádium před podáním obžaloby, tak pro zastupování obžaloby před soudem. Stěžovatel odkazuje též na řadu nálezů Ústavního soudu zabývajících se právem na zákonného soudce, které zamezuje libovolnému a účelovému obsazení soudu ad hoc, z čehož stěžovatel dovozuje princip obecnosti jako klíčový požadavek při stanovení příslušnosti soudu, přičemž pod rámec ochrany poskytované tímto právem zahrnuje i požadavek dodržení zákonných podmínek vymezujících příslušnost státních zástupců. Stěžovatel míní, že dodržení formální stránky trestního řízení je pojistkou proti zneužití moci; jinak vznikají preferované soudy, resp. někteří soudci těchto soudů, u nichž bude státními zástupci kalkulováno s větší pravděpodobností vyhovění návrhu na vzetí obviněného do vazby. Jedná se o nevítaný jev forum shopping kritizovaný nejen komunitárním právem, ale i Radou Evropy. Stěžovatel dodává, že Okresní soud v Ústí nad Labem s se jeho námitkou nedostatku místní příslušnosti vůbec nevypořádal, přičemž úkolem stížnostního soudu je toliko rozhodnout o podané stížnosti a správnosti odůvodnění soudu prvního stupně a nikoli nahrazovat nebo doplňovat jeho argumentaci o informaci o společnosti PROVOD - inženýrská společnost, s. r. o., jež byla vytvořena krajským soudem ex post, neboť společnost nebyla zmiňována v žádném z předchozích dokumentů a nebylo jí argumentováno při zakládání místní příslušnosti, přičemž bylo prokázáno, že tato společnost neměla "nic společného" s veřejnou zakázkou. Opíraje se o usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 16/2010 a sp. zn. 11 Td 61/2011 hodnotí stěžovatel nedůvěru oznamovatele trestné činnosti vůči místně příslušným orgánům činným v trestním řízení jako pouhou obecně projevenou nedůvěru bez jakýchkoli konkrétních poznatků; tou není ani údajná účast spoluobviněného D. R. na narozeninové oslavě ředitele středočeské policie. Dále stěžovatel okresnímu soudu vytýká, že vazební zasedání všech obviněných se vzájemně kryla, v důsledku čehož se jich stěžovatelův obhájce nemohl zúčastnit, ačkoli zejména výpověď dalších obviněných může být použita jako důkaz v soudním řízení. Rovněž namítá, že mu při vazebním zasedání nebyly poskytnuty k nahlédnutí záznamy o odposleších, přepis důkazního záznamu akce Důvěra ani úřední záznamy, přičemž stěžovatel odmítá, že by svým podpisem na protokolu z vazebního zasedání potvrdil seznámení se s těmito důkazy; to vyvrací délka 20 minut vazebního zasedání i případný zvukový záznam. Vycházeje z nálezů Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 232/95, sp. zn. III. ÚS 200/98 a III. ÚS 29/01 stěžovatel taktéž namítá, že z veřejně dostupného rozvrhu práce Okresního soudu v Ústí nad Labem není zřejmé, zda ve stěžovatelově věci rozhodující soudce je stěžovatelovým zákonným soudcem. Stěžovatel dále navrhl zrušení ustanovení § 26 trestního řádu, neboť jeho formulace zakládá zcela odůvodněnou obavu ze svévolného, popř. účelového zakládání místní příslušnosti soudu k provádění úkonů v přípravném řízení. Uvádí, že v ústavní ani zákonné rovině není upraven princip zákonného státního zástupce. Příslušnost s