IV.ÚS 367/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 367/21 ze dne 23. 2. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Libora Čejky, zastoupeného Mgr. Petrem Pařilem, advokátem, sídlem Škárova 809/16, Brno, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2020 č. j. 33 Cdo 416/2020-93 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. listopadu 2019 č. j. 72 Co 329/2019-67, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti ALBIXON, a. s., sídlem Zbraslavská 55/5a, Praha - Malá Chuchle, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a byly narušeny obecné principy definované v čl. 2 odst. 4 Ústavy a v čl. 2 odst. 3 Listiny. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") domáhal, aby vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit mu částku 39 077 Kč s příslušenstvím z titulu slevy z ceny díla. Obvodní soud rozsudkem ze dne 16. 5. 2019 č. j. 16 C 442/2018-45 žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že stěžovatel uzavřel (jako objednatel) s vedlejší účastnicí (jako zhotovitelkou) smlouvu o díle, v níž se vedlejší účastnice zavázala zhotovit ve smlouvě specifikovaný zápustný bazén a dodat a namontovat do žlábku bazénu i dva kusy LED pásků v hodnotě 33 980 Kč (bez DPH), které tvořily součást bazénu. Hotové dílo vedlejší účastnice předala stěžovateli dne 14. 9. 2015. V květnu 2016 stěžovatel reklamoval dodané LED osvětlení bazénu, vedlejší účastnice mu sdělila, že reklamované LED osvětlení bylo staženo z prodeje kvůli jeho nefunkčnosti a nabídla mu kompenzaci v podobě výběru jiného zboží z její nabídky v hodnotě reklamovaného osvětlení. Jelikož stěžovatel trval na vyřízení reklamace výměnou LED osvětlení, vedlejší účastnice mu vyhověla a ve dnech 15. 8. 2016 a 26. 8. 2016 vyměnila stávající LED osvětlení bazénu za nové LED osvětlení jiného typu. Další reklamaci LED osvětlení bazénu, kterou stěžovatel u vedlejší účastnice uplatnil dne 5. 6. 2018, vedlejší účastnice zamítla s tím, že byla uplatněna po uplynutí záruční doby. Dopisem ze dne 11. 10. 2018 se stěžovatel u vedlejší účastnice domáhal slevy z ceny díla ve výši 39 077 Kč, tj. v hodnotě nefunkčního LED osvětlení bazénu včetně DPH, tuto částku mu vedlejší účastnice neuhradila. Smlouvu, kterou účastníci uzavřeli, posoudil obvodní soud podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z."), jako smlouvu o díle, a na zjištěný skutkový stav aplikoval § 2107 odst. 1 a § 2165 o. z., neboť podle § 2615 odst. 2 o. z., o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Dovodil, že právo z vadného plnění (LED osvětlení) stěžovatel u vedlejší účastnice uplatnil včas (§ 2165 o. z.), přičemž podle § 2106 odst. 1 písm. a), odst. 2 o. z. požádal o odstranění vady dodáním nové součásti věci. Tím, že vedlejší účastnice v srpnu 2016 vadu odstranila tak, že vadné LED osvětlení vyměnila za nový typ LED osvětlení, začala dnem jeho dodání běžet nová 24 měsíční lhůta pro uplatnění práva z odpovědnosti za vady. Vytkl-li stěžovatel v červnu 2018 vadu LED osvětlení, reklamoval vadu včas, tj. ve lhůtě stanovené v § 2165 o. z. Z těchto důvodů obvodní soud shledal právo na slevu z ceny díla podle § 2107 o. z. opodstatněným. 3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") na základě odvolání vedlejší účastnice napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Převzal skutková zjištění obvodního soudu, po právní stránce kvitoval též aplikaci jím citovaných ustanovení, avšak nepřisvědčil tomu, jak obvodní soud vyložil § 2165 o. z. Městský soud akcentoval, že občanský zákoník č. 89/2012 Sb., nepřevzal právní úpravu podle § 627 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen "obč. zák."). Ustanovení § 2165 o. z. vyložil tak, že záruční doba dvaceti čtyř měsíců od převzetí se vztahuje výhradně k věci samé (předmětu smlouvy o díle), tedy k dílu jako takovému; případná vada některé jeho součásti nezakládá běh nové záruční doby k vyměněné součásti, nesjednají-li si smluvní strany jinak (tak tomu v posuzované věci nebylo). Bylo-li dílo dokončeno 14. 9. 2015, vytkl žalobce vadu na vyměněné součásti (osvětlení) dne 5. 6. 2018 již po uplynutí 24 měsíční záruční doby vztahující se na provedené dílo. Městský soud přihlédl současně k tomu, že záruční doba byla podle § 1922 o. z. prodloužena o dobu, která uplynula od okamžiku, kdy stěžovatel u vedlejší účastnice reklamoval první zjištěnou vadu díla, pro kterou nemohl dílo řádně užívat, do okamžiku, kdy vedlejší účastnice tuto vadu odstranila. Ve shodě s obvodním soudem konstatoval, že v řízení nebyla zjištěna žádná konkrétní skutečnost, z níž by bylo možné dovozovat vědomost vedlejší účastnice o vadě osvětlení v době předání díla, což by posléze umožnilo použít § 1921 odst. 3 větu druhou o. z., resp. nepřihlížet k námitce opožděného vytknutí vady díla. 4. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání, jehož přípustnost odůvodnil jednak otázkami hmotného práva dosud v rozhodovací praxi neřešenými a jednak otázkou rozhodovanou rozdílně. Do první skupiny zařadil tyto čtyři otázky: a) Vyhověl-li zhotovitel ve vztahu se spotřebitelem reklamaci a dodal novou věc, aplikuje se i na tuto nově dodanou věc záruční doba dle § 2165 odst. 1 o. z., tedy začne u této nově dodané věci běžet nová záruční doba v délce 24 měsíců? b) Má na posouzení první otázky vliv skutečnost, že byla vyměněna část věci (příslušenství) a skutečnost, že byla dodána stejná věc nebo stejná věc jiného typu? c) Upozorní-li zhotovitel při reklamaci spotřebitele, že nemůže věc opravit bez vad, přesto věc s vadami opraví, aniž by zde byl výslovný souhlas spotřebitele s tím, že věc opraví vadně, může to mít za následek ztrátu spotřebitelových práv z vadného plnění? d) Byla-li by odpověď na předchozí otázku kladná, může tento následek nastat i v případě nesprávného informování spotřebitele o jeho právech zhotovitelem, který tak jednal nepoctivě, a v důsledku toho by neměl těžit ze svého nepoctivého jednání dle § 6 o. z.? Podle stěžovatele mělo dílo skrytou vadu, a to nezpůsobilost dodaných svítidel, tudíž byly splněny podmínky § 2112 o. z. Obecné soudy se otázkou, jestli o vadě díla vedlejší účastnice "musela vědět" nezabývaly a pouze konstatovaly, že stěžovatel neprokázal, že by o vadě "věděla". Stěžovatel k tomu citoval ze dvou rozsudků Nejvyššího soudu: sp. zn. 32 Cdo 1040/2009 a sp. zn. 32 Cdo 2290/2014 s tím, že věc byla posouzena v rozporu s nimi, přičemž na této otázce je založeno rozhodnutí městského soudu. Nejvyšší soud shledal, že se doposud nezabýval výkladem § 2165 odst. 1 o. z., konkrétně neřešil právní otázku, zda lhůta zde stanovená k uplatnění práva z vady součásti předmětu díla běží od převzetí předmětu díla jako celku, resp. zda nezačíná běžet znovu od zjednání nápravy formou výměny součásti, tudíž vyhodnotil dovolání pro její řešení přípustným. Po podrobné analýze úpravy práv z vadného plnění a jejího vývoje v posledních dvou desetiletích (včetně připomenutí komunitárního práva) uzavřel, že podle občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 neplatí, že výměnou věci začne běžet nová záruční doba, jak tomu bylo v § 627 odst. 2 obč. zák., a to z toho důvodu, že zákonná povinnost z vadného plnění se váže k závazku prodávajícího zajistit, aby mohl kupující po určitou dobu (dvaceti čtyř měsíců) věc bezvadně užívat, a neváže se tedy na věc jako takovou (na věc samotnou), čímž však není dotčen § 2161 odst. 2 o. z. Zamýšlel-li by zákonodárce spojit se zjednáním nápravy výměnou věci či její součástky běh nové záruční doby, jistě by to v občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014 výslovně stanovil (tak tomu bylo v občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013). Z tohoto pohledu vyhodnotil, že městský soud nepochybil, vztáhl-li počátek běhu lhůty pro uplatnění práva vyplývajícího ze zákonné povinnosti z vadného plnění k okamžiku převzetí předmětu díla, a vytkl-li stěžovatel podruhé vadu LED osvětlení, učinil tak zjevně až po uplynutí dvacetičtyřměsíční lhůty od převzetí předmětu díla. K aplikaci § 2112 o. z. Nejvyšší soud uvedl, že městský soud vyšel ze zjištění, že vedlejší účastnice o vadě, resp. o nevhodnosti osvětlení, prokazatelně věděla až v době jeho následné výměny, takže vytvářením právní konstrukce n