IV.ÚS 3697/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3697/19 ze dne 26. 5. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Jaromíra Jirsy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Z. M. N. a nezletilého M. V. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2019 č. j. 51 Co 309/2019-2628, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. srpna 2019 č. j. 32 P 17/2019-2610, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. června 2019 č. j. 32 P 17/2019-2590 a proti zásahu orgánu veřejné moci spočívající v postupu Obvodního soudu pro Prahu 1 a v postupu orgánu sociálně-právní ochrany dětí Městské části Praha 1, spojenou s návrhem na zrušení § 945 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, takto: Ústavní stížnost a s ní spojený návrh se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka je matkou nezletilého stěžovatele, přičemž od roku 2016 byl veden opatrovnický spor týkající se nezletilého. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále "obvodní soud") ze dne 8. 2. 2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 20. 3. 2019 byl nezletilý svěřen do střídavé péče stěžovatelky a otce nezletilého. Ústavní stížnost směřující vůči tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 1631/19 ze dne 17. 9. 2019 2. Stěžovatelka i otec nezletilého podali návrhy na nahrazení souhlasu druhého z rodičů s přihlášením nezletilého do konkrétního školského zařízení. Rozhodnutím obvodního soudu ze dne 17. 5. 2018 ve spojení s rozhodnutím městského soudu ze dne 2. 10 2018 byl udělen souhlas za stěžovatelku s přihlášením nezletilého do základní školy X. Návrh stěžovatelky na nahrazení souhlasu otce s přihlášením nezletilého do jiné základní školy byl zamítnut. 3. Dne 13. 11. 2018 podala stěžovatelka opětovně návrh na nahrazení projevu vůle otce týkající se sporu o základní školu, kterou by měl nezletilý navštěvovat. V rámci tohoto řízení byl nezletilému jmenován obvodním soudem opatrovník, a to Městská část Praha 1. 4. Dne 16. 5. 2019 podala stěžovatelka (i jménem nezletilého) návrh na změnu opatrovníka. V rámci řízení o změně opatrovníka byl usnesením obvodního soudu ze dne 6. 6. 2019 nezletilému jmenován jiný kolizní opatrovník - Městská část Praha 7. Toto usnesení stěžovatelé napadají ústavní stížností. 5. Samotný návrh na změnu kolizního opatrovníka byl usnesením obvodního soudu ze dne 12. 8. 2019 zamítnut. Usnesením městského soudu ze dne 10. 10. 2019 bylo usnesení obvodního soudu k odvolání stěžovatelky potvrzeno. Zmíněná usnesení obvodního soudu i městského soudu jsou taktéž napadena ústavní stížností. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelka (též jménem nezletilého stěžovatele) tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 2 a 3, čl. 10 odst. 2 a 3 čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 12, 13 a 16 Úmluvy o právech dítěte, jakož i čl. 3, 4, 5, 6, 7 a 10 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí. 7. Stěžovatelka rekapituluje průběh opatrovnického sporu, vymezuje se vůči předchozímu usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1631/19, kritizuje koncepci opatrovnického řízení v rámci České republiky obecně, upozorňuje na svévoli orgánu sociálně právní ochrany dětí, z čehož též dovozuje protiústavnost § 945 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") s tím, že nedostatečně specifikuje konkrétní práva opatrovníků. 8. Stěžovatelka zdůvodňuje podání stížnosti i jménem nezletilého, neboť má za to, že se "jako jediná snažila, a dodnes snaží, plně reflektovat jí sdělená přání nezletilého, v těchto jej podporovat, stejně tak jeho osobnost chránit. V daném případě nejde o střet jejích zájmů a zájmů dítěte (ve smyslu § 892 odst. 3 občanského zákoníku), naopak v uvedených věcech se dosud nenašel nikdo, kdo by práva nezletilého v řízení poctivě hájil". Dle stěžovatelky opatrovník vůli dítěte a jeho zájmy nerespektoval, jednal zřejmě v rámci svého osobního uvážení, což neodpovídá jeho úloze ani jeho právnímu postavení v daném řízení. Nezletilý neměl možnost se rozhodování o svých záležitostech účastnit, a to ani v míře odpovídající jeho věku, neměl možnost se k věci náležitě vyjádřit. Nutnost podání této ústavní stížnosti je sama o sobě důkazem, že jmenovaný opatrovník neplní svou funkci řádně. 9. V ústavní stížnosti jsou pak rozebírány jednotlivá tvrzená pochybení opatrovníka nezletilého, včetně pochybení, která již byla předmětem řízení ve věci III. ÚS 1631/19. 10. V petitu pak stěžovatelka kromě zrušení shora označených rozhodnutí požaduje, aby Ústavní soud vydal nález, "jímž konstatuje porušení ústavního práva dítěte 1) jednáním opatrovníka v řízení před soudem dne 24. 10. 2019, kdy opatrovník v závěrečném návrhu navrhoval jménem dítěte, aby chodilo do školy X, která je v přímém rozporu s vyjádřenou vůlí dítěte opatrovníkovi, kdy dítě opatrovníkovi jednoznačně sdělilo, že chce chodit do školy Y, a zakáže opatrovníkovi v takovém jednání nadále pokračovat s tím, že je opatrovník povinen učinit úkon např. podnět soudu, kterým přání dítěte podpoří, případně 2) jednáním Obvodního soudu pro Prahu 1, kdy dlouhodobě nevykonává řádný dozor nad výkonem opatrovníka a odmítá jmenovat opatrovníka jiného, a přikáže Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jmenovat opatrovníkem jinou městkou část či jinou osobu, případně 3) jednáním Obvodního soudu pro Prahu 1, kdy jsou v řízení dlouhodobě porušována základní práva stěžovatelů, a přikáže vedení tohoto opatrovnického spisu stěžovatele a tuto opatrovnickou věc k dalšímu řízení jinému soudu". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. 12. K ústavní stížnosti byla doložena plná moc udělená advokátce Mgr. Markétě Chudáčkové. Dne 14. 2. 2020 bylo Ústavnímu soudu doručeno sdělení Mgr. Chudáčkové o ukončení zastupování a doloženo odvolání plné moci. Téhož dne obdržel Ústavní soud novou plnou moc udělenou advokátu JUDr. Jaroslavu Večeřovi. Dne 20. 3. 2020 zaslala stěžovatelka Ústavnímu soudu sdělení, že zastoupení ze strany JUDr. Večeři zaniklo v důsledku pozastavení výkonu advokacie. Stěžovatelka uvádí, že je sama advokátkou a v důsledku stanoviska Pl. ÚS-st. 42/15 nemusí být v řízení zastoupena dalším advokátem; tím, že je zároveň zákonnou zástupkyní nezletilého stěžovatele, zůstává i nezletilý stěžovatel zastoupen v řízení advokátem. 13. Ve vztahu ke stěžovatelce samotné Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je sama advokátkou, tudíž její další zastoupení není ve smyslu stanoviska Pl. ÚS-st. 42/15 nutné. 14. U nezletilého stěžovatele zastoupeného stěžovatelkou jako zákonnou zástupkyní Ústavní soud připomíná, že k otázce procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z nich v řízení o ústavních stížnostech sice připustil možnost podat ústavní stížnost jménem nezletilého, resp. v jeho zastoupení jedním ze zákonných zástupců, ale pouze v případech, ve kterých nehrozí kolize zájmů rodiče s nezletilým dítětem. To však není případ rozhodování o úpravě výchovných poměrů rodičů k nezletilým dětem. V těchto případech dospěl Ústavní soud k závěru, že § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to i v případě, jde-li o nezletilého. V takovém případě Ústavní soud nahlíží na ústavní stížnost nezletilého (zastoupeného rodičem) jako na návrh podaný někým zjevně neoprávněným (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2224/14 ze dne 9. 12. 2014, usnesení sp. zn. II. ÚS 492/15 ze dne 10. 6. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1522/15 ze dne 13. 8. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 1950/15 ze dne 9. 9. 2015, usnesení sp. zn. IV. ÚS 626/16 ze dne 22. 3. 2016, usnesení sp. zn. II. ÚS 1724/18 ze dne 31. 8. 2018, usnesení sp. zn. III. ÚS 2955/18 ze dne 2. 10. 2018 a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz). 15. Ústavní soud připomíná, že po ustanovení kolizního opatrovníka nezletilému dítěti z důvodu střetu zájmů rodič již nadále nevykonává jeho zákonné zastoupení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 429/2014 či sp. zn. 25 Cdo 4562/2008), neboť kolizní opatrovník se stává svým ustanovením zástupcem nezletilého na základě zákona, jenž sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti jednat nemůže. 16. Ústavní soud tudíž ústavní stížnost nezletilého stěžovatele zastoupeného matkou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu. 17. Ústavní soud však zároveň upozorňuje, že se veškerou argumentací, která byla v ústavní stížnosti předestřena, zabýval, neboť jednotlivé argumenty svědčící právům stěžovatelky a právům nezletilého stěžovatele nelze zcela oddělit. Ústavní soud v těchto typech sporů, i když jde o ústavní stížnost rodiče, vždy zvažuje a zohledňuje nejlep