IV.ÚS 371/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 371/18 ze dne 13. 2. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti K. J., zastoupené JUDr. Simonou Corradiniovou, advokátkou se sídlem Huťská 1383, 272 01 Kladno, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. října 2017 č. j. 32 Co 660/2016-428 a proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 30. června 2016 č. j. 22 Nc 714/2014-271, za účasti A. Krajského soudu v Praze a B. Okresního soudu v Kolíně, jako účastníků řízení a 1) Městského úřadu Český Brod, 2) F. J. a 3) I. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění: I. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 29. 1. 2018, napadá stěžovatelka (dále rovněž "matka") oba v záhlaví usnesení označené rozsudky, které podle jejího názoru porušily její ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dál jen "Listina"), který každému zaručuje právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, čl. 32 odst. 4 Listiny (právo rodičů na péči a výchovu dětí a právo dětí na rodičovskou péči; právo rodičů mohou být omezena a nezletilé dětí mohou být odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona), čl. 38 odst. 2 Listiny (právo každého na veřejné projednání jeho věci bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti, možnost každého z účastníků řízení vyjádřit se ke všem prováděným důkazům), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zakotvující právo na spravedlivý proces a čl. 8 Úmluvy (právo na respektování rodinného a soukromého života). II. Jak se zjišťuje z napadených rozhodnutí, Okresní soud v Kolíně ve věci péče o nezletilou V. (dále jen "nezletilá", resp. "nezletilá V."), nacházející se v péči babičky ze strany otce I. K. (dále jen "babička"), zamítl návrh matky, aby nezletilá byla svěřena do její péče, a otci stanoveno výživné ve výši 2 000,- Kč měsíčně. Soud prvního stupně po zopakování obsahu opatrovnického spisu konstatoval, že nezletilá V. byla rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 16. 9. 2009 č. j. Nc 277/2009-27 svěřena do péče otce J. J. a matce bylo stanoveno výživné. Manželství rodičů nezletilé bylo v roce 2011 rozvedeno. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 9. 11. 2012 č. j. 5 P 124/2012-64 byla nezletilá svěřena do péče babičky a rodičům bylo stanoveno přispívat na její výživu každý částkou 2 000,- Kč měsíčně. Návrhem došlým soudu dne 13. 6. 2016 požádala matka o svěření nezletilé do své péče s tím, aby otci bylo na nezletilou stanoveno výživné. Otec i babička s návrhem matky nesouhlasili. Po obsáhle provedeném dokazování (včetně vypracování dvou znaleckých posudků i zprávy Centra psychologicko-sociálního poradenství Středočeského kraje) vyplynulo, že nezletilá žije v prostředí své babičky od roku 2007, babička se o ni fakticky výhradně stará od jejích dvou let, kdy otec nezletilé nastoupil do výkonu trestu za neplacení alimentů. S matkou se nezletilá stýká pravidelně, i když zpočátku probíhal styk problematicky. Soud provedl pohovor s nezletilou, ten však musel být vzhledem ke značnému psychickému stresu nezletilé přerušen. Oba znalci vyjádřili přesvědčení, že výchovné předpoklady obou - matky i babičky - jsou dobré. Nezletilá V. je ve stávajícím výchovném prostředí spokojená, nepřeje si ho změnit, její vztah s babičkou je pevný, přičemž zásadní změna výchovného prostředí, včetně změny bydliště i školy, by pro nezletilou V. byly náročné. Soud proto dospěl k závěru, že s ohledem ke všem okolnostem projednávané věci není v zájmu nezletilé měnit stávající výchovné prostředí. Babička podle jeho zjištění pro nezletilou představuje ústřední osobu, k níž je silně citově připoutána, matku nezletilá bere jako svoji kamarádku. V případě svěření nezletilé do péče matky by nezletilá byla vystavena zásadním změnám, které by pro ni představovaly zvýšenou zátěž a riziko spojené s dalším psychickým vývojem (změny školy, bydliště, ztráta kamarádů). Matka sama při posledním jednání uváděla, že si nezletilou během prázdnin nemůže vzít v širším rozsahu k sobě, protože pracuje na směny, o nezletilou by se tak staral její přítel s rodinou. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a pod bodem II schválil dohodu matky a babičky ohledně úpravy styku matky s nezletilou V. Po doplnění dokazování, mimo jiné i aktuálním znaleckým posudkem, konstatoval, že nezletilá V. je nadprůměrně inteligentní, vyhýbá se konfliktům, je u ní zesílená potřeba jistoty a bezpečí, přehledného a předvídatelného prostředí s jednoduchými pravidly. V řízení bylo zjištěno, že základním vztahem nezletilé jako dítěte je vztah k babičce, v jejím prožívání má dominantní význam. Tato pevná preferenční vazba se rozvinula, neboť babička byla prakticky od jejího narození ve funkci hlavního pečovatele a vychovatele a zajišťovala všechny každodenní potřeby nezletilé již od velmi útlého věku. Odvolací soud zdůraznil, že si je vědom obsahu ustanovení § 959 občanského zákoníku, které lze, podle ustanovení § 10 odst. 1 občanského zákoníku, použít na danou věc. Zdůraznil však, že na projednávanou věc (vzhledem ke skutkovým zjištěním) aplikoval ustanovení § 959 odst. 2 větu druhou občanského zákoníku. Návrhu matky nelze (prozatím) vyhovět, neboť takové rozhodnutí není v zájmu nezletilé V. Skutečnost, že se matčiny poměry od posledního rozhodování o péči o nezletilou výrazně zlepšily a hlavně stabilizovaly, není sama o sobě způsobilá přivodit změnu stávajícího rozhodnutí a novou úpravu poměrů. Předpoklady pro změnu původního rozhodnutí o péči stanovené v § 909 občanského zákoníku nebyly splněny. Odvolací soud připomenul, že změna stávajícího rozhodnutí se bude do budoucna nepochybně odvíjet i od vývoje vztahů nezletilé k její matce. III. V ústavní stížnosti stěžovatelka ve vztahu k napadeným rozhodnutím namítá údajné porušení svých rodičovských práv. K rozsudku odvolacího soudu uvádí, že soudem navrženou dohodu o úpravě styku s nezletilou akceptovala jen proto, aby se rozšířil její, jinak do této doby poměrně úzký rozsah styku s nezletilou V. To však neznamená, že se své role matky, s výsadním právem rodiče pečovat o své nezletilé dítě, vzdala. Ke skutkovým zjištěním obou soudů stěžovatelka uvádí, že v roce 2012, kdy bylo ve věci péče o nezletilou V. rozhodováno, neměla pro péči o nezletilou vhodné podmínky; neměla materiální zázemí, splácela dluhy i exekuce, neměla dostatek finančních prostředků ani pro sebe, natož na péči o nezletilou. Rovněž bylo u ní tehdy diagnostikováno onkologické onemocnění, se kterým se vyrovnávala až do roku 2014. Po překonání svých problémů v roce 2014 jí údajně babička začala klást překážky v jejím úsilí získat nezletilou V. zpět do své péče. Podle názoru stěžovatelky další ponechání nezletilé V. v péči babičky poškodí vztah k nezletilé k ní jako k matce. Stěžovatelka zdůrazňuje stěžejní roli rodičů pro výchovu a péči o své děti, kterému odpovídá i právo dětí na tuto péči. V další části odůvodnění stěžovatelka srovnává vhodnost své osoby jako vychovatelky nezletilé s osobou babičky (věk, zdraví, finanční možnosti, četnost zájmových aktivit) a z toho dovozuje údajně jednoznačné lepší výchovné předpoklady své osoby jako matky v péči o nezletilou V. Stěžovatelka se dále kriticky vyjadřuje o závěrech znaleckého posudku znalkyně Strakové, které jsou podle jejího názoru v rozporu se závěry dalších znaleckých posudků v otázce možnosti nezletilé V. přejít do nového výchovného prostředí u matky a jejího partnera. Stěžovatelka zdůrazňuje význam svých rodičovských práv k nezletilé V., které podle jejího názoru musí převážit práva ostatních, zejména pak práva babičky jako "pěstouna". Poté, co matka zlepšila své podmínky a stabilizovala i své partnerské zázemí pro výchovu nezletilé, jsou její rodičovská práva ve vztahu k výchově nezletilé V. podle jejího názoru "prioritní". Stěžovatelka rovněž poukazuje na nepřiměřenou délku opatrovnického řízení, které jí prý tak znemožnilo dále rozvíjet vztah s nezletilou V. Závěrem stěžovatelka žádá, aby vzhledem k tomu, že "již několikátým rokem prochází insolvenčním řízením, jí byly přiznány náhrady nákladů tohoto řízení". IV. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní st