IV.ÚS 3737/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3737/16 ze dne 25. 10. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti P. P., zastoupené Mgr. Janem Kutějem, advokátem, sídlem Lípová 474/14, 120 00 Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 44 L 248/2016-5 ze dne 13. 4. 2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 44 L 248/2016-4 ze dne 13. 4 2016, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), dále práv F. P. (otce stěžovatelky, dále také "pacient" či "umístěná osoba") garantovaných čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 7 odst. 2, čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 10 odst. 1 Listiny a konečně práv S. P. (matky stěžovatelky, manželky pacienta) garantovaných čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 5 Listiny. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených dokumentů ze zdravotnické dokumentace, vyžádaného vyjádření a spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 (sp. zn. 44 L 248/2016) a vyžádaného vyšetřovacího spisu Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 2, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality sp. zn. KRP 180994 TČ/2016, který obsahuje i znalecký posudek (vycházející z lékařské a ošetřovatelské dokumentace), ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 44 L 248/2016-4 ze dne 13. 4 2016 bylo výrokem I. rozhodnuto o zahájení řízení o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného F. P. do zdravotního ústavu. Výrokem II. pak byl umístěnému F. P. pro řízení o přípustnosti převzetí ustanoven opatrovník JUDr. Josef Bělohlávek. Ústavní stížností napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 44 L 248/2016-5 ze dne 13. 4 2016 bylo rozhodnuto, že soud souhlasí s převzetím umístěného F. P. do zdravotního ústavu - Fakultní nemocnice v Motole (výrok I.) a bylo upuštěno od doručení rozhodnutí umístěnému pacientovi (výrok II.). Dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výroky III., IV. a V.). Otec stěžovatelky F. P. se dle ústavní stížnosti dlouhodobě léčil s cukrovkou (dle znaleckého posudku také se zhoršenou funkcí ledvin, vysokým tlakem a onemocněním srdce). Byl nicméně dle ústavní stížnosti schopen sám chodit po bytě, provádět osobní hygienu, stravovat se či se dívat na televizi a číst noviny. Dva dny poté, co dne 9. 4. 2016 upadl v koupelně a začal si stěžovat na bolest nohy, jej Nemocnice na Homolce telefonicky informovala, že s ohledem na výsledky provedených krevních testů by měl navštívit obvodního lékaře. Ten následně sdělil rodině, že F. P. je v akutním ohrožení života (pro podezření na embolii, resp. trombózu) a musí neprodleně odjet na vyšetření do nemocnice. Na oddělení urgentního příjmu Fakultní nemocnice Motol nebyla při samotném vyšetření přítomna manželka pacienta (zůstala za dveřmi), přičemž pacient sám dle záznamu o ošetření na urgentním příjmu nevěděl, proč se v nemocnici nachází (což stěžovatelka interpretuje tak, že se pacient cítil dobře, a proto neviděl důvod k pobytu v nemocnici). Pacient podle záznamů z dokumentace nebyl orientován v místě a čase. V nemocnici byla zjištěna dekompenzace cukrovky a konstatováno podezření na infekční komplikaci (erysipel), pacient byl proto uložen na interní kliniku. Pacient dle ústavní stížnosti s hospitalizací nesouhlasil, rodina však byla ráda, že přes noc v nemocnici zůstane. Nemocnice dne 12. 4. 2016 oznámila Obvodnímu soudu pro Prahu 5 převzetí pacienta bez jeho písemného souhlasu. O den později obvodní soud vydal ústavní stížností napadená rozhodnutí, jimiž mimo jiné udělil souhlas s převzetím pacienta dle § 83 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních. Z vyjádření vyšetřujícího lékaře bylo dle rozhodnutí zjištěno, že další hospitalizace pacienta je nezbytná, pacient je nesoběstačný, vyžaduje ošetřovatelskou a lékařskou péči a není schopen vzhledem ke zdravotnímu stavu právně jednat (byl přijat ve stavu vylučujícím udělení souhlasu s hospitalizací). Dle ústavní stížnosti byl mezitím pacient při vědomí a komunikoval, v nemocnici byl ale nespokojený a chtěl domů. Dle znaleckého posudku došlo záhy po přijetí do péče ke zhoršení mentálních funkcí a dne 13. 4. 2016 byla sepsána rozvaha o dalším řešení. Vzhledem ke zhoršení chůze nebylo možné propuštění do domácí péče, pacient se nacházel v predialyzační fázi renální insuficience (selhání ledvin). Dne 17. 4. 2016 pak došlo ke zhoršení kognitivních funkcí, pacient bil personál, nespolupracoval. Dne 21. 4. 2016 hovořila lékařka s manželkou pacienta o převzetí do domácí péče, což manželka odmítla. Pacient byl indikován k překladu na Centrum následné péče, k čemuž ale bylo potřeba vyřešit aplikaci výživy. Plného příjmu ústy se totiž nepodařilo dosáhnout a zavedení PEG (perkutánní endoskopické gastrostomie) rodina pacienta razantně odmítala, a tak od něj bylo dočasně upuštěno. Rodina následně přes upozornění na rizika pacienta opakovaně krmila a dne 27. 4. 2016 došlo k vyzvracení žaludečního obsahu, pročež byl perorální příjem ukončen. Byla diagnostikována aspirační bronchopneumonie (akutní zánět plic způsobený vdechnutím žaludečního obsahu; v návaznosti na krmení pacienta rodinou), u pacienta se navíc nadále zhoršoval stav vědomí a dne 9. 5. 2016 byl popsán jako sopor (druhý stupeň poruchy vědomí - reakce až na bolest). Téhož dne došlo s ohledem na pokračující problém nedostatečného perorálního příjmu k zavedení PEG. V noci z 11. 5. na 12. 5. 2016 pacient umírá, jako příčina uvedena bronchopneumonie. Dne 11. 5. 2016 podala stěžovatelka trestní oznámení na lékaře Fakultní nemocnice Motol. Dne 7. 6. 2016 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci tohoto oznámení, a to pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. Dne 7. 10. 2016 byl vypracován znalecký posudek, který na straně nemocnice neshledal žádné pochybení, naopak mimo jiné konstatoval, že rodinní příslušníci neakceptovali závažnost stavu F. P., vstupovali do léčebného procesu a nebyli ochotni nabídnout případné řešení. Podle posudku stav, při kterém dochází ke stížnostem, slovnímu napadání lékařů i ošetřovatelského personálu a nahrávání personálu na záznamová zařízení, je pro jakoukoli péči o pacienta velmi obtížný a nevede ke zlepšení kvality péče, ale k volení nekonfliktních rozhodnutí. Zasahování do zdravotnické péče a zpochybňování lékařských postupů a nerespektování řádu nemocnice bylo dle znalce naprosto kontraproduktivní. Dne 19. 8. 2016 podala stěžovatelka žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu (dle § 157a odst. 1 trestního řádu), v němž nesouhlasila s přibráním znalce. Dne 22. 9. 2016 byla tato žádost Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 5 posouzena jako nedůvodná. Usnesením Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha 2, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení obecné kriminality č. j. KRPA-180994-25/TČ/2016-001271 ze dne 24. 10. 2016 byla předmětná trestní věc odložena s tím, že je zřejmé, že se podezřelý lékař žádného trestného činu na osobě F. P. nedopustil. Dne 11. 11. 2016 podala stěžovatelka ústavní stížnost, a to z důvodu porušení ústavně zaručených práv jejího otce, matky i jí samotné. Pokud jde o práva F. P., ta měla být porušena tím, že byl po dobu jednoho měsíce držen bez svého souhlasu ve zdravotním ústavu, kde byl proti své vůli podrobován lékařským zásahům do tělesné a duševní integrity, kterým nakonec podlehl. Napadená usnesení obvodního soudu nebyla F. P. (ani jeho rodině) nikdy doručena, tudíž se nikdy nedozvěděl ani o důvodech svého zadržení, ani o tom, že byl soudní cestou osobní svobody zbaven. Nemohl se tudíž údajně proti detenci bránit. Porušení práva na spravedlivý proces svého otce spatřuje stěžovatelka právě v nedoručení rozhodnutí o detenci, ale i v tom, že toto rozhodnutí postrádá podrobnější odůvodnění. Porušení práva na spravedlivý proces i práva na osobní svobodu vedlo k porušení dalších práv - práva nebýt podroben krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení a práva na zachování lidské důstojnosti. Práva stěžovatelky a její matky pak byla porušena tím, že byly zcela vyloučeny z možnosti chránit práva a zájmy F. P. v detenčním řízení, např. v pozici opatrovníka v řízení nebo jej zastupovat při podání odvolání či v dalším řízení o přípustnosti držení v nemocnici. Tím, že soud i nemocnice zcela vyloučily rodinné příslušníky z řízení a nikdy jim nesdělily, že F. P. byl zbaven svobody či že bylo zahájeno detenční řízení, bylo údajně porušeno i jejich právo dle čl. 5 Listiny. Porušeno mělo být i jejich právo na rodinný život, jelikož jejich otec, resp. manžel byl bezdůvodně omezen na svobodě a nemohl se vrátit domů. Stěžovatelka v napadených rozhodnutích spatřuje pět základních otázek s ústavněprávní relevancí. Prvně