IV.ÚS 3764/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3764/19 ze dne 26. 11. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Markem Bukovským, advokátem, sídlem Na Příkopě 814, Vsetín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. října 2019 č. j. 14 Co 328/2019-227, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1. nezletilého L. K. a 2. nezletilého K. K., obou v soudním řízení zastoupených statutárním městem Ostrava, Úřadem městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, sídlem náměstí Dr. E. Beneše 555/6, Ostrava - Moravská Ostrava a Přívoz, a 3. K. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedeného soudního rozhodnutí, když tvrdí, že jím byla porušena jeho práva a práva 1. a 2. vedlejšího účastníka (dále též "nezletilí") podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle čl. 96 odst. 1 Ústavy, podle čl. 6 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a podle čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 7 odst. 1, čl. 8 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 2. Okresní soud ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 11. 9. 2019 č. j. 0 P 88/2019-139, 7 P a Nc 97/2019, rozhodl o návrhu otce na vydání předběžného opatření tak, že se určuje, že 1. vedlejší účastník bude po dobu trvání své školní docházky navštěvovat Základní školu X (výrok I), že se určuje, že 2. vedlejší účastník bude po dobu předškolního vzdělávání navštěvovat Mateřskou školu X (výrok II), že se určuje, že místem bydliště nezletilých je obec V. (výrok III) a že 3. vedlejší účastnice (dále jen "matka") je povinna se s nezletilými navrátit do obce V. do 3 dnů od vydání tohoto rozhodnutí (výrok IV). Okresní soud shledal, že má za to, že otec předloženými důkazy jednoznačně osvědčil skutečnost, že matka se na konci letních školních prázdnin spolu s nezletilými odstěhovala bez souhlasu otce z V. do O. a přehlásila jim do tohoto města trvalý pobyt. Dále bylo osvědčeno, že nezletilí nenastoupili docházku v základní a mateřské škole ve V., kam dosud docházeli. Je zjevné, že nezletilí žijí ve V. od narození, mají zde zájmovou činnost, prarodiče, s otcem dosud víceméně bydleli v jednom bytě a ten se o ně zajímal a byl s nimi v kontaktu. Zároveň je osvědčeno, že rodiče se v rámci rozvodových dohod dohodli na bydlišti dětí ve V., konkrétně dokonce ve čtvrti R. Z výše uvedeného může soud učinit jednoznačný závěr o tom, že matka bez souhlasu otce rozhodla o podstatných náležitostech života nezletilých dětí, a to v rozporu s původní dohodou rodičů. Okresní soud má za to, že je v zájmu nezletilých, aby byly předběžně upraveny jejich poměry tak, aby (přinejmenším do rozhodnutí soudu v této věci) zůstali v místě svého dosavadního bydliště, zůstaly jim zachovány dosavadní kontakty s prarodiči, otcem i spolužáky, aby navštěvovali stejnou základní a mateřskou školu jako doposud. Z obsahu spisu je zjevné, že soužití rodičů bylo konfliktní, vztahy mezi nimi nejsou dobré, a tak shora popsané představuje pro nezletilé jistotu a zázemí, což je v jejich věku nesmírně důležité. Jednání matky se navíc jeví jako svévolné, neodůvodněné, proti zájmu nezletilých, u kterých je nutné respektovat jejich dosavadní styl života, ostatně akceptovaný a nastavený oběma rodiči. Okresní soud proto rozhodl o vydání předběžného opatření v zásadě v takovém rozsahu, jak požadoval otec. Výrok rozhodnutí soudu nemá charakter dočasné úpravy poměrů, to však ve věci této povahy není vyloučeno, protože jen takovým rozhodnutím je možno docílit řádné úpravy poměrů v zájmu dítěte. Soud navíc rozhoduje za situace, kdy děti do příslušných zařízení již jsou přijaty, nenahrazuje tedy jakkoliv rozhodnutí ředitelů těchto institucí. Okresní soud též uložil matce povinnost vrátit se i s nezletilými do obce V. V tomto směru nepovažoval za nutné rozhodovat o přesné adrese, na kterou se má vrátit, neboť je pravděpodobné, že do budoucna změní bydliště na jinou adresu ve V, což nebrání dosavadní úpravě poměrů nezletilých, ani styku nezletilých s otcem, či školní docházce v příslušných školách. 3. K odvolání matky rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením a změnil výše rubrikované usnesení okresního soudu tak, že návrh otce na nařízení předběžného opatření se v celém rozsahu zamítá. Krajský soud zejména uvedl, že okresní soud rozsudkem ze dne 16. 2. 2017 č. j. 0 Nc 4758/2016-67 schválil dohodu rodičů ve znění, že nezletilí se svěřují na dobu do rozvodu, jakož i na dobu po rozvodu manželství, do péče matky, přičemž otec se zavazuje přispívat na výživu 1. vedlejšího účastníka částkou 8 000 Kč měsíčně a na 2. vedlejšího účastníka částkou 7 000 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 30. 3. 2017. Krajský soud dovodil, že existence tohoto rozsudku je pro nyní projednávanou věc významná vskutku zásadním způsobem, neboť se od ní odvíjí konečný závěr krajského soudu o nemožnosti řešit otcem požadované otázky formou zatímní úpravy poměrů účastníků (tedy cestou nařízení předběžného opatření). Tím spíše, jestliže okresní soud zvolil ve výrocích I až III svého usnesení určovací výroky, které svou formulací nastolují stav, kterým okresní soud naprosto nepřípustným způsobem prejudikuje konečné rozhodnutí ve věci. Krajský soud shledal, že pakliže pravomocným rozhodnutím soudu bylo určeno výchovné prostředí nezletilých, pak matka jakožto vychovatelka je plně odpovědná za celkový výchovný proces týkající se také plnění povinné školní docházky či předškolního vzdělávání, k čemuž se sluší dodat, že samozřejmě podle tohoto rozsudku má nezletilé děti ve své přímé osobní péči. Vyhověl-li okresní soud návrhu otce na vydání předběžného opatření v tomto znění, pak tímto svým rozhodnutím naprosto vadným způsobem vytvořil stav, který jakýmsi skrytým způsobem přistupuje na změnu výchovného prostředí, neboť nezletilí, kteří mají patřit do osobní péče matky, by měli plnit školní docházku či předškolní vzdělávání v úplně jiném městě a dokonce jim bylo určeno bydliště rozdílné od bydliště matky. Takovéto pochybení okresního soudu je vskutku neomluvitelné, neboť tímto usnesením je vlastně obcházeno pravomocné rozhodnutí soudu o úpravě výchovných poměrů nezletilých. II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvádí, že napadené usnesení porušuje třístupňový omezený test ústavnosti (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 4164/18 a další v něm citované nálezy) ve dvou ze tří bodů, když napadené usnesení nemá zákonný podklad a je projevem svévole. Zároveň napadené usnesení je v příkrém rozporu s nejlepším zájmem nezletilých, kdy každé rozhodnutí (včetně rozhodnutí o předběžném opatření) je nutno poměřovat skrze tento základní princip. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2018 sp. zn. IV. ÚS 3749/17 (ve věci předběžného opatření týkajícího se školní docházky nezletilého dítěte), je nepochybně v nejlepším zájmu dítěte, aby se Ústavní soud meritorně zabýval rozhodnutím, které se závažným způsobem a bezprostředně dotýká práva na vzdělání a soukromého života nezletilého dítěte. Napadené usnesení tedy představuje natolik excesivní zásah do základních práv a svobod stěžovatele a nezletilých dětí, že je nezbytné jeho zrušení. Stěžovatel konstatuje, že závěr krajského soudu je v naprostém rozporu minimálně s § 865, 875 a 877 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pravomocný rozsudek o svěření dětí do péče matky žádným způsobem nezbavuje otce jeho rodičovské odpovědnosti. Skutečnost, že děti jsou svěřeny do péče jednoho rodiče, žádným způsobem nemůže vyloučit druhého rodiče z rozhodování o záležitostech významných pro život dítěte. Krajský soud naprosto pomíjí, že řízení ve věci péče o dítě a řízení o určení záležitosti významné pro dítě jsou samostatná a na sobě procesně nezávislá. Stěžovatel argumentuje, že rozhodnutí krajského soudu je ve smyslu absence zákonného podkladu chybné též proto, že je zcela nesprávný názor, že v předmětném řízení nelze vydat předběžné opatření ve znění shodném, jakého se otec domáhá ve věci samé. Z logiky věci, zájmů nezletilého a samotné podstaty řízení, týkajících se nezletilých dětí, je zcela nepochybné, že naopak často je nezbytně nutné vydávat předběžná opatření ve znění, v jakém se některý z účastníků domáhá vyslovit v řízení samém. Je tedy zásadně možné rozhodnout o petitu předbě