IV.ÚS 377/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 377/23 ze dne 28. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. Š., zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Cinkem, LL.M., MBA, advokátem, sídlem Veleslavínova 363/33, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. listopadu 2022 č. j. 96 Co 107/2022-806, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a K. F. a nezletilých M. Š. a T. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle názoru stěžovatele mohla být napadeným rozsudkem porušena také ústavně zaručená práva nezletilých vedlejších účastníků (dále jen "nezletilí") zakotvená v Úmluvě o právech dítěte (dále jen "Úmluva"), a to právo na zabezpečení životních podmínek pro nezbytný rozvoj nezletilých dětí (čl. 27 Úmluvy) ve spojení s právy nezletilých dětí podle čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy, rovněž bylo porušeno základní právo nezletilých podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy, podle nějž nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem rozhodování, a rovněž došlo k porušení participačních práv nezletilých podle čl. 9 a 12 Úmluvy. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice (dále jen "matka") podala u Okresního soudu v Lounech (dále jen "okresní soud") návrh na svěření nezletilých do své péče s tím, aby stěžovateli (dále též "otec") bylo stanoveno výživné na oba nezletilé. Okresní soud rozsudkem ze dne 24. 6. 2020 č. j. 16 Nc 18/2019-161 svěřil nezletilé do střídavé péče rodičů a stanovil výživné oběma rodičům. Tento rozsudek, na základě odvolání matky, zrušil Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") usnesením ze dne 5. 1. 2021 č. j. 96 Co 194/2020-279, věc vrátil okresnímu soudu s tím, že neposuzoval důvody, proč se matka odstěhovala do značné vzdálenosti od původního bydliště rodičů (což by mohlo být považováno za tzv. vnitrostátní únos), že pro nezletilého M. není vhodná výuka ve dvou základních školách, že není vhodné rozdělovat sourozence, a uložil mu povinnost provést dokazování o poměrech účastníků s řadou konkrétních úkolů. Po doplnění dokazování okresní soud rozsudkem ze dne 3. 3. 2022 č. j. 16 Nc 18/2019-667, 16 P a Nc 86/2019, 16 P a Nc 234/2020, 16 P a Nc 39/2021, svěřil nezletilé do péče matky (I. výrok), rozhodl o vyživovací povinnosti (II. až V. výrok), upravil běžný i prázdninový styk stěžovatele s nezletilými (VI. výrok), zamítl stěžovatelův návrh na nahrazení vůle rodičů o docházce nezletilého M. (VII. výrok) a rozhodl o nákladech řízení (VIII. a IX. výrok). V odůvodnění okresní soud konstatoval, že dohoda o výchově dětí není pro jejich diametrálně odlišné představy přes snahu soudu, nařízenou rodinnou terapii a mediaci reálná, a že i z předchozích závěrů krajského soudu vyplývá, že je vyloučena střídavá i společné péče. Při rozhodnutí o svěření nezletilých matce hodnotil zejména důvody jejího odstěhování do značné vzdálenosti od společného bydliště, neboť bylo prokázáno, že ze společné domácnosti odešla kvůli konfliktům se stěžovatelem, které podle okresního soudu byly projevem domácího násilí stěžovatele vůči ní. Po odstěhování matky stěžovatel za dětmi dojížděl v intervalu 1x za 14 dní, tudíž okresní soud vycházel z toho, že stěžovateli tato frekvence styku vyhovovala. 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které krajský soud shledal částečně důvodným, a proto napadeným rozsudkem potvrdil I. výrok rozsudku okresního soudu (I. výrok), potvrdil V. výrok a ve II. až IV. výroku ho změnil úpravou výše vyživovací povinnosti a dlužného výživného (II. výrok), změnil VI. výrok úpravou styku stěžovatele s dětmi o vánočních prázdninách, jinak ho potvrdil (III. výrok), potvrdil VII. a VIII. výrok (IV. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (V. výrok). Krajský soud sdílel zjištěný skutkový stav, doplnil ho o aktuální údaje a konstatoval rodinné a majetkové poměry rodičů. Připomenul, že nezletilý T. byl předán do péče matky na základě předběžného opatření, a to až při jeho výkonu, neboť jí stěžovatel neumožňoval s ním ani telefonický kontakt. Nezletilý T. nezačal v září 2022 navštěvovat základní školu v A, do které byl přijat, stěžovatel ho nejprve přihlásil do základní školy v B, kde ho omlouval z důvodu jeho údajné nemoci, ale přihlásil ho na základní školu v C. Nezletilý T. následně před opatrovníkem uvedl, že "neví, co si má myslet", ale trval na tom, že zvládne docházku do dvou základních škol. Z pohovoru s nezletilým M. jednoznačně vyplynulo, že jeho konstantním přáním je být svěřen do péče matky a s otcem se stýkat, školu si nepřeje měnit, ve škole v A je spokojen. Po zvážení všech skutečností se krajský soud ztotožnil s rozhodnutím okresního soudu o svěření nezletilých do výlučné péče matky. Zdůraznil věk nezletilých, jejich školní docházku a popsal jednání otce, které vyhodnotil jako zneužití postavení fakticky pečujícího rodiče, když odmítal matce nezletilého dobrovolně předat a minimálně v předchozích třech měsících nerespektoval práva druhého rodiče na jeho péči. Krajský soud doplnil, že u nezletilých není vhodná výuka ve dvou základních školách současně, neboť tímto způsobem se nikdy nezařadí mezi své spolužáky a nevytvoří si náležitou emocionální vazbu na třídu a spolužáky, přičemž taková praxe obecně vede ke vzdělávacím problémům a snížení kognitivních předpokladů dítěte. II. Argumentace stěžovatele 4. Podle stěžovatele nebral krajský soud v potaz skutečnosti, které tvrdil, tedy že střídavá péče je v nejlepším zájmu nezletilých, což bylo v soudním řízení prokázáno. Matka dostatečně neprokázala, že je v zájmu nezletilých, aby byly svěřeny do její výlučné péče. Oba soudy dostatečně neodůvodnily, proč nebylo přihlédnuto k jeho tvrzením. 5. Krajský soud se nezabýval ani jeho tvrzením, že rozhodující samosoudkyně okresního soudu na stěžovatele naléhala, aby se s matkou domluvil, v opačném případě bude rozhodnuto o svěření nezletilých do výlučné péče matky. 6. Krajský soud dále nepřihlédl k vyjádření nezletilého T., který uvedl, že se matky a jejího přítele bojí a přeje si být ve střídavé péči obou rodičů, ani k jeho názoru, že nemá žádný problém s docházkou do dvou základních škol, které by střídal podle aktuálního místa pobytu, a že by to bez problémů zvládl. Soudy pouze uvedly, že nezletilý T. si nedokáže ve svém věku uvědomit náročnost střídání dvou základních škol. Soudy obou stupňů dostatečně nepřihlédly k právu dítěte podle čl. 12 odst. 2 ve spojení s čl. 9 odst. 2 Úmluvy zúčastnit se řízení v jeho věci, sdělit své stanovisko a být slyšeno v soudním řízení, čímž nedostály požadavku posouzení jeho nejlepšího zájmu podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy, čímž rovněž porušily právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 7. S odkazem na nález ze dne 31. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) stěžovatel namítá, že vzdálenost mezi bydlišti rodičů nemohla být důvodem pro nerozhodnutí o střídavé péči, že je třeba především zkoumat vliv přesunů na dítě (nález ze dne 31. 3. 2020 sp. zn. III. ÚS 149/20). Vzdálenost mezi bydlištěm stěžovatele a matky se ani neblíží mezím, které byly v judikatuře brány za nepřekonatelné, přičemž ani ze soudního spisu nevyplývá, že by dojíždění na nezletilé mělo negativní dopad. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel před jejím podáním vyčerpal veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 9. Ke stěžovatelovu tvrzení o porušení základních práv nezletilých (viz výše sub 1.) Ústavní soud dodává, že pro jejich procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady vzhledem k předmětu řízení, když jde o věc, ve které proti sobě stojí zájmy obou rodičů vůči jejich dětem. Nezletilý v takovém p