IV.ÚS 378/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 378/09 ze dne 9. 3. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 9. března 2010 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti P. D., zastoupeného JUDr. Dagmar Gottweisovou, advokátkou, AK se sídlem v Brně, Černého 43, proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2008 čj. 9 To 483/2008-42, ze dne 13. 11. 2008 čj. 9 To 532/2008-20 a ze dne 23. 12. 2008 čj. 5 To 678/2008-392 a usnesením Městského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2008 čj.70 Nt 3641/2008-9, ze dne 15. 10. 2005 čj. 70 Nt 4265/2008-9 a ze dne 27. 11. 2008 čj. 1 T 165/2008-367 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem podaným osobně dne 18. 2. 2009 se P. D. (dále též "obviněný", "obžalovaný", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí o vazbě vydaná v jeho trestní věci vedené u Městského soudu v Brně (dále jen "nalézací soud") pod sp. zn. 1 T 165/2008 pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, při rozhodování o vazbě v přípravném řízení pod sp. zn. 70 Nt 3641/2008 a 70 Nt 4265/2008. Stěžovatel navrhl, aby ústavní stížnost byla projednána přednostně mimo pořadí vzhledem k tomu, že se jedná o vazební věc. II. Z ústavní stížnosti, vyžádaného trestního spisu nalézacího soudu 1 T 165/2008 (který byl Ústavnímu soudu postoupen až dne 18. 2. 2010) a souvisejících spisů nalézacího soudu 70 Nt 3641/2008, 70 Nt 4265/2008 vyplývají následující skutečnosti. Prvotní vzetí do vazby: Obviněný byl zadržen policejním orgánem jako osoba podezřelá ze spáchání trestného činu (§ 76 odst. 1 tr. řádu) dne 3. 9. 2008 v 16.30 hod. Usnesením policejního orgánu ze dne 4. 9. 2008 byl stíhán pro trestné činy loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona ve formě spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zákona, jichž se měl dopustit jako zvlášť nebezpečný recidivista. Dne 6. 9. 2008 nalézací soud na návrh státního zástupce vzal obviněného do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b), c) tr. řádu [z nichž byl dne 7. 10. 2008 usnesením státního zástupce vyloučen důvod dle písm. b)]. Při výslechu byl přítomen jeho obhájce Mgr. PhDr. P. F. (dále jen "ustanovený obhájce"). Po sdělení důvodů a poučení obviněný podal proti rozhodnutí o vzetí do vazby stížnost; ustanovený obhájce navrhl nahradit vazbu zárukou slibem s dohledem. Ustanovený obhájce stížnost doplnil písemně dne 12. 9. 2008 a 7. 10. 2008 (v tomto případě slibem podepsaným obviněným a kopií návrhu na nahrazení vazby zárukou důvěryhodné osoby) a obviněný dne 22. 9. 2008. Dne 16. 10. 2008 Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") v neveřejném zasedání stížnost obviněného proti rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 6. 9. 2008 o vzetí do vazby zamítl jako nedůvodnou. Rozhodnutí bylo obviněnému a ustanovenému obhájci doručeno dne 24. 10. 2008. Dne 14. 10. 2008 bylo ustanovenému obhájci doručeno vyrozumění Policie ČR ze dne 8. 10. 2008 o ukončení obhajoby z důvodu, že dne 6. 10. 2008 obviněný udělil plnou moc k obhajobě JUDr. Dagmar Gottweisové (dále jen "zvolená obhájkyně"). O převzetí obhajoby zvolená obhájkyně informovala policejní orgán dne 7. 10. 2008 založením plné moci do spisu (č. l. 33 tr. spisu). Žádost o propuštění z vazby na svobodu: Dne 10. 10. 2008 byla (prostřednictvím státního zástupce) nalézacímu soudu doručena žádost obviněného ze dne 6. 10. 2008 o propuštění z vazby na svobodu sepsaná ustanoveným obhájcem za současné nabídky nahrazení vazby písemným slibem ve smyslu ust. § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu, případně dohledem probačního úředníka dle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu; k žádosti bylo přiloženo vyjádření státního zástupce a usnesení státního zástupce ze dne 7. 10. 2008 o změně důvodu vazby [s tím, že důvod vazby podle § 67 písm. b) tr. řádu u obviněného nadále nebude uplatňován]. Dne 15. 10. 2008 nalézací soud žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu zamítl, nepřijal nabídku písemného slibu učiněnou obviněným, nepřijal návrh na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka nad obviněným a nepřijal nabídku na převzetí záruky nad obviněným. Rozhodnutí bylo doručeno obviněnému dne 27. 10. 2008 a ustanovenému obhájci 29. 10. 2008. Dne 16. 10. 2008 zvolená obhájkyně založila do spisu na PČR žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu; žádost byla téhož dne postoupena městskému státnímu zastupitelství. Dne 22. 10. 2008 státní zástupce postoupil nalézacímu soudu sdělení zvolené obhájkyně ze dne 18. 10. 2008 (které mu bylo doručeno dne 20. 10. 2008) obsahující informace, že na základě plné moci ze dne 6. 10. 2008 převzala obhajobu obviněného a dne 16. 10. 2008 založila do spisu na PČR jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu; o stejné dřívější žádosti o propuštění z vazby na svobodu podané prostřednictvím ustanoveného obhájce ona ani obviněný v době, kdy jí uděloval plnou moc, nevěděli; tuto dřívější žádost bere zpět a trvá na projednání žádosti o propuštění z vazby podané dne 16. 10. 2008. Dne 30. 10. 2008 byla nalézacímu soudu doručena stížnost obviněného proti jeho rozhodnutí ze dne 15. 10. 2008 sepsaná zvolenou obhájkyní. Dne 13. 11. 2008 stížnostní soud stížnost obviněného podanou prostřednictvím zvolené obhájkyně proti rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 15. 10. 2008 zamítl jako nedůvodnou; rozhodnutí bylo stěžovateli a ustanovenému obhájci doručeno dne 2. 12. 2008; doručení zvolené obhájkyni není vykázáno. Ústavní stížnost obviněného proti výše uvedeným rozhodnutím nalézacího soudu ze dne 6. 9. 2008 a ze dne 15. 10. 2008 Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. III. ÚS 2886/08. V odůvodnění Ústavní soud mj. uvedl, že stěžovatel v rekapitulaci průběhu řízení existenci rozhodnutí stížnostního soudu ze dne 16. 10. 2008 a 13. 11. 2008 naznačil, nicméně tato rozhodnutí neučinil předmětem ústavní stížnosti, v důsledku čehož byla ústavní stížnost posouzena jako nepřípustný návrh; stěžovatel byl v řízení před Ústavním soudem zastupován zvolenou obhájkyní JUDr. Gotweisovou. Ponechání ve vazbě: Dne 12. 11. 2008 byla u nalézacího soudu podána obžaloba. Dne 27. 11. 2008 nalézací soud v neveřejném zasedání rozhodl, že obviněný se i nadále ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu. Rozhodnutí bylo doručeno obviněnému dne 8. 12. 2008 a zvolené obhájkyni dne 9. 12. 2008. Dne 23. 12. 2008 stížnostní soud v neveřejném zasedání stížnost obviněného proti rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 27. 11. 2008 o ponechání ve vazbě podanou prostřednictvím zvolené obhájkyně jako nedůvodnou zamítl. Propuštění z vazby: Dne 13. 2. 2009 nalézací soud obviněného propustil z vazby podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. řádu s odůvodněním, že důvody vazby na straně obviněného nadále nejsou dány, neboť mohou být nahrazeny jeho převedením do výkonu trestu odnětí svobody. Dne 25. 9. 2009 Okresní soud v Sokolově k návrhu ředitele Věznice v Horním Slavkově, v níž obviněný vykonává trest odnětí svobody, obviněnému stanovil společný výkon trestů odnětí svobody v trvání dvanáctisetdevadesátiosmi dnů a sedmi roků do věznice se zvýšenou ostrahou. V odůvodnění bylo mj. konstatováno, že obviněný byl dodán do vazby 6. 9. 2008, dne 24. 2. 2009 byl převeden do výkonu trestu a do Věznice Horní Slavkov byl přemístěn dne 5. 3. 2009. III. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že přes jeho opakované stížnosti a upozornění napadená rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 6. 9. 2008 a 16. 10. 2008 a stížnostního soudu ze dne 23. 12. 2008 a 13. 11. 2008 byla zvolené obhájkyni na základě její žádosti ze dne 12. 1. 2009 doručena až dne 5. 2. 2009; ústavní stížnost proto považuje za včas podanou. Obecným soudům dále vytkl, že nerozhodly o jeho žádosti ze dne 16. 10. 2008 o propuštění z vazby a nahrazení vazby slibem. V části I. ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že obecné soudy při rozhodování o jeho vzetí do vazby, ponechání ve vazbě a prodloužení vazby jednaly diskriminačně, neobjektivně a nespravedlivě. Cítil se být poškozen na svých právech chráněných "Ústavou ČR a Úmluvou", "když byl pouze on jediný vzat do vazby na rozdíl od obou spoluobviněných." Stejně jako v úvodu své stížnosti tvrdil, že obecné soudy svá rozhodnutí nedoručovaly zvolenému obhájci, čímž byl "omezen v právu na řádné uplatnění obhajoby a v právu na spravedlivý proces." V části II. stěžovatel uvedl okolnosti týkající se právní pomoci poskytované mu v přípravném řízení ustanoveným obhájcem a zvoleným obhájcem a poukázal na nesrovnalosti v postupu orgánů činných v trestním řízení při projednávání jeho žádostí týkajících se vazby. V části III. stěžovatel opětovně tvrdil, že ve srovnání s dalšími dvěma spoluobviněnými, kteří nebyli omezeni na svobodě, byl diskriminován, a uvedl důvody svého přesvědčení. V části IV. stěžovatel shrnul, že napadená usnesení byla v rozporu s principy spravedlivého procesu nedostatečně odůvodněna a že rozdíl v zac