IV.ÚS 3780/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3780/18 ze dne 5. 2. 2019 N 21/92 SbNU 214 Počátek běhu lhůty k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele D. R., zastoupeného Mgr. Robertem Kabátem, Ph.D., advokátem, sídlem Revoluční 1044/23, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2018 č. j. 44 To 395/2018-87 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 7. 2018 č. j. 43 Nt 59/2018-14, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení, takto: I. Výrokem 1 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2018 č. j. 44 To 395/2018-87 došlo k porušení stěžovatelova práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Výrok 1 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. září 2018 č. j. 44 To 395/2018-87 se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž došlo dle jeho tvrzení k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z obsahu napadených rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu sp. zn. 43 Nt 59/2018 vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením tohoto soudu byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Obvodní soud na základě předloženého spisového materiálu shledal, že trestní stíhání je důvodné, přičemž uvalení tzv. útěkové vazby je odůvodněno hrozbou vysokého trestu, značným majetkem stěžovatele a jeho bohatými zahraničními kontakty. Uvalení tzv. předstižné vazby je dle soudu dáno zejména tím, že páchání trestné činnosti mělo stěžovateli umožňovat život v nadstandardních podmínkách. 3. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl napadeným usnesením jako opožděně podanou. Stížnost podal stěžovatelův obhájce dne 3. 8. 2018 s tím, že stěžovatel s napadeným usnesením a jeho odůvodněním nesouhlasí a že tuto stížnost doplní ve lhůtě jednoho týdne ode dne, kdy bude obhájci známo písemné vyhotovení napadeného usnesení. Usnesení o vzetí do vazby bylo vyhlášeno dne 27. 7. 2018 za přítomnosti stěžovatele a jeho obhájce. Lhůta pro podání stížnosti tedy dle městského soudu uplynula dne 30. 7. 2018. Zároveň však byla stížnost podána ještě před doručením písemného vyhotovení usnesení obvodního soudu, a lze tedy předpokládat, že stěžovatel nesouhlasil s ústně vyhlášeným odůvodněním. Podnětem tedy nebylo následně vypracované písemné odůvodnění a svůj nesouhlas s ústním odůvodněním mohl stěžovatel vyjádřit v zákonné lhůtě. II. Argumentace stěžovatele 4. Městský soud dle stěžovatele nerespektuje judikaturu Ústavního soudu zabývající se plynutím lhůty k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby. Stěžovatelovou stížností se tak městský soud nezabýval meritorně, ač měl takovou povinnost. Stěžovatel byl vzat do vazby dne 27. 7. 2018, v písemné podobě bylo obhájci usnesení o vzetí do vazby doručeno dne 6. 8. 2017 a stěžovateli až dne 10. 8. 2017. Stěžovatel si na vazebním zasedání ponechal lhůtu k podání stížnosti a tu dne 3. 8. 2018 podal. Názor městského soudu, že tak stěžovatel učinil opožděně, je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatel poukazuje na nález sp. zn. III. ÚS 1542/09 ze dne 23. 9. 2010 (N 201/58 SbNU 787) a usnesení sp. zn. II. ÚS 1969/17 ze dne 5. 9. 2017. K argumentaci městského soudu stěžovatel poznamenává, že rozhodnutí soudu představuje vždy jeden projev vůle, a nelze tak stížností napadnout usnesení "vyhlášené", a nikoliv usnesení "vyhotovené". Lhůtu pro podání stížnosti nelze fakticky dělit dvojmo a podávat dvě stížnosti. 5. Nad rámec uvedené argumentace stěžovatel rovněž namítá, že v jeho trestní věci dochází k nedůvodnému trestnímu stíhání. Obvinění totiž není opřeno o žádnou vnější indicii, kromě představ orgánů činných v trestním řízení. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. III. Vyjádření ostatních účastníků a replika stěžovatele 6. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení, ke které se vyjádřily obvodní soud a městský soud. V takovém případě měl Ústavní soud za to, že se dozorující Městské státní zastupitelství v Praze účasti v řízení vzdalo. Stejně tak se k výzvě soudce zpravodaje nevyjádřilo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1. 7. Obvodní soud ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatelovu stížnost považuje za zjevně neopodstatněnou. Zároveň se ale obvodní soud nemůže vyjadřovat k postupu městského soudu. Usnesení obvodního soudu bylo řádně vyhlášeno a stěžovateli nic nebránilo v tom, aby v zákonné lhůtě proti němu podal tzv. blanketní stížnost. Tak by nevznikly žádné pochybnosti ohledně včasnosti podaného opravného prostředku. Ustanovení § 137 odst. 1 trestního řádu jasně upravuje otázku vyhlašování usnesení. Nelze mít v žádném případě za to, že by stěžovateli počala běžet lhůta pro podání stížnosti až doručením písemného vyhotovení. Jiná situace by byla, kdyby se stěžovatel nebo jeho obhájce vazebního zasedání neúčastnili. Dále obvodní soud konstatoval, že svůj názor na důvodnost trestního stíhání vyjádřil v napadeném usnesení. 8. Městský soud ve svém vyjádření uvedl, že trvá na svých závěrech v napadeném usnesení. Usnesení obvodního soudu bylo řádně vyhlášeno a stěžovatel si ponechal lhůtu na rozmyšlenou. Zároveň však podal stížnost ještě předtím, než mu bylo doručeno písemné vyhotovení usnesení. Snažil se tedy dle městského soudu respektovat lhůtu pro podání stížnosti. Přestože stěžovatel podal stížnost ještě před doručením písemného vyhotovení, byla podána opožděně vzhledem ke znění § 143 trestního řádu. Poukaz na judikaturu Ústavního soudu není dle městského soudu přiléhavý. V daném případě šlo o situaci, kdy byl obviněný cizí státní příslušník a bylo nutné mu rozhodnutí doručit v jeho mateřském jazyce. Taková situace v dané věci nenastala. 9. Stěžovateli byla tato vyjádření zaslána na vědomí a k případné replice. Této možnosti stěžovatel využil a uvedl, že odkazy na starší judikaturu Ústavního soudu jsou v dané věci přiléhavé, neboť zakotvují obecně závazný výklad pro určení běhu lhůty. Konečně obviněný může podat stížnost kdykoliv před skončením zákonné lhůty. Jinou podmínku zákon nezakotvuje. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud dále posoudil všechny výše uvedené okolnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně důvodná. 12. Problematikou běhu lhůty k podání stížnosti v trestním řízení se Ústavní soud v minulosti opakovaně zabýval a jeho rozhodovací činnost, účastníkům řízení podle jejich vyjádření známá, je v tomto směru ustálená. 13. Ústavní soud tak judikuje, že usnesení je všeobecnou formou rozhodnutí v trestním řízení, přičemž trestní řád upravuje postup jeho vzniku, způsob zachycení a sdělení jeho obsahu navenek. Způsob oznámení usnesení osobě, které se přímo týká, jakož i osobě, která k němu dala svým návrhem podnět, je upraven v § 137 odst. 1 větě druhé trestního řádu. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti takových osob, anebo doručením opisu usnesení. Je zřejmé, že první forma oznámení se týká především těch usnesení, jež není třeba písemně vyhotovit (viz § 136 odst. 1 a 2 trestního řádu). Bylo-li naopak třeba usnesení písemně vyhotovit s obsahovými náležitostmi dle § 134 odst. 1 a 2 trestního řádu, lze účinky oznámení dle § 137 odst. 1 trestního řádu spojovat až s doručením jeh