IV.ÚS 3782/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3782/11 ze dne 24. 7. 2012 N 131/66 SbNU 49 Náležité odůvodnění rozhodnutí obecného soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické - ze dne 24. července 2012 sp. zn. IV. ÚS 3782/11 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. K. směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 997/2011-394 ze dne 13. října 2011, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 264/2010-318 ze dne 22. září 2010, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 23 C 66/2004-267 ze dne 19. dubna 2010, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba, kterou se po žalovaném vedlejším účastníkovi domáhal jednak zaplacení částky 359 177 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po dobu od ukončení pracovní neschopnosti do dne 29. října 2004, jednak měsíčně částky ve výši rozdílu mezi svým průměrným příjmem před úrazem a výší plného invalidního důchodu, spojené s návrhem na přednostní projednání, za účasti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, jako vedlejšího účastníka řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 997/2011-394 ze dne 13. října 2011, rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 264/2010-318 ze dne 22. září 2010 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 23 C 66/2004-267 ze dne 19. dubna 2010 bylo zasaženo do práva stěžovatele na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 997/2011-394 ze dne 13. října 2011, rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 264/2010-318 ze dne 22. září 2010 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 23 C 66/2004-267 ze dne 19. dubna 2010 se proto ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i ostatní náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel s odkazem na porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a na porušení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí. 2. Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem č. j. 23 C 66/2004-267 ze dne 19. dubna 2010 zamítl žalobu stěžovatele, kterou se po žalovaném vedlejším účastníkovi domáhal jednak zaplacení částky 359 177 Kč jako náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti a po dobu od ukončení pracovní neschopnosti do dne 29. října 2004, jednak měsíčně částky ve výši rozdílu mezi průměrným příjmem stěžovatele před úrazem a výší plného invalidního důchodu stěžovatele valorizovaného pro příslušný rok počínaje dnem 1. listopadu 2004, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 13 Co 264/2010-318 ze dne 22. září 2010 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 21 Cdo 997/2011-394 ze dne 13. října 2011 odmítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. II. 3. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že postupem a v záhlaví citovanými rozhodnutími obecných soudů byla flagrantním způsobem porušena jeho základní práva. Podle stěžovatele se v řízení objevila celá řada závažných vad ústavněprávních rozměrů. Na takovýchto vadách jsou pak podle stěžovatele vystavěna i ústavní stížností napadená rozhodnutí, která jsou proto ve výsledku nespravedlivá a ústavně zcela nekonformní. Soudní řízení v této věci se podle stěžovatele naprosto vymykalo principům spravedlnosti v podmínkách materiálního právního státu a postupem a rozhodováním soudů ve věci stěžovatele došlo k narušení kautel ústavnosti a zákonnosti zakotvených v Ústavě, Listině a občanském soudním řádu. Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními obecných soudů a zastává názor, že k poškození jeho zdraví, které utrpěl v časných ranních hodinách dne 4. září 2001, došlo v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, a jeho úraz je tedy úrazem pracovním. 4. Stěžovatel ve své velmi rozsáhlé ústavní stížnosti a jejích doplněních přednáší řadu námitek proti postupu obecných soudů a jejich v záhlaví citovaným rozhodnutím. Na prvním místě stěžovatel namítá, že není správný závěr Nejvyššího soudu, dle kterého vzhledem k tomu, že dovolání je podle názoru soudu přípustné pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu a tvrzení obsažená v dovolání nejsou uplatněním důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, ale jen podle jeho § 241a odst. 3 a případně (pokud jde o námitku porušení zásady rovnosti stran a práva na spravedlivý proces a nestrannost soudu) § 241a odst. 2 písm. a), nemohl Nejvyšší soud správnost rozsudku soudu odvolacího z hlediska těchto dovolacích důvodů přezkoumat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3 občanského soudního řádu nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, přihlédnuto. Na podporu této své námitky cituje stěžovatel z řady rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Navíc k tomu stěžovatel vyjadřuje přesvědčení, že jeho dovolání bylo přípustné i podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu. 5. Řízení předcházející dovolání je podle stěžovatele zatíženo mnoha vadami, které mohly mít za následek nesprávné posouzení věci a kterými došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces. Těmito vadami je podle stěžovatele zatíženo jak řízení před soudem prvního stupně, tak především řízení před soudem odvolacím, který nesprávně zjistil skutkový stav na základě soukromé listiny, kterou byl odpolední program teambuildingových a sportovních her. Tento program byl podle stěžovatele vypracován agenturou 24 hours, která byla najata společností Citibank jen a pouze na sestavení programu a realizaci soutěží v odpolední části programu pracovní akce, a z tohoto důvodu není v tomto programu zahrnut společenský večer, který však bezesporu byl podle stěžovatele součástí plánovaného programu společenských aktivit. Soud podle stěžovatele pravomocně rozhodl na základě popřeného důkazu soukromou listinou, které přiznal výsadní postavení, jaké nemá ani veřejná listina. 6. Soudy podle stěžovatele neprovedly volné hodnocení důkazů, neboť důkazy neposoudily jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, nýbrž pouze na základě libovůle. Argumentace žalující strany byla podle stěžovatele po celou dobu konzistentní, a přesto od počátku nebyla soudy brána v úvahu, či pouze ve prospěch zaujatého názoru. Soudy se žádným přijatelným způsobem podle stěžovatele nevypořádaly s tvrzením a důkazy žalované strany. Stěžovatel proto soudům vytýká porušení svého práva na soudní ochranu, zásady rovnosti účastníků řízení a zásady nestrannosti soudu. 7. Stěžovatel dále namítá, že obecné soudy nesplnily svoji úlohu stanovenou čl. 90 Ústavy, neboť mezitímním rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto nesprávně koncipovaným výrokem, soud prvního stupně se nevypořádal s rozporuplností ve svědeckých výpovědích, které stěžovatel podrobně rozebírá a demonstruje, řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo zcela zásadními vadami a rozsudek soudu prvního stupně je pro nesrozumitelnost a pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. Odvolací soud pak podle stěžovatele potvrdil naprosto nesrozumitelný rozsudek jen proto, že byl v souladu s jeho názorem, a navíc odvolací soud sám zatížil řízení i dalšími závažnými vadami. Rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího nejsou podle stěžovatele ústavně souladná a nerespektují judikaturu Ústavního soudu. Navíc u senátu odvolacího soudu má stěžovatel závažné pochybnosti o jeho nestrannosti a má za to, že o jeho právech nerozhodl v přiměřené době nezávislý a nestranný soud. III. 8. Ústavní soud si k ústavní stížnosti vyžádal vyjádření Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení. 9. Za Nejvyšší soud se vyjádřil předseda senátu 21 Cdo JUDr. Zdeněk Novotný. Uvedl, že námitky stěžovatele jsou svojí povahou převážně vyjádřením nesouhlasu a pokračováním polemiky neúspěšného účastníka řízení s průběhem řízení před obecnými soudy, s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, z nichž rozhodnutí soudů vycházejí, přičemž na tomto základě předkládá stěžovatel vlastní skutkové závěry, od nichž odvíjí možnost odlišného právního posouzení věci samé. V tomto smě