IV.ÚS 379/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 379/22 ze dne 18. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti Gama Project CZ, s. r. o., sídlem Slavníkova 2357/9, Praha 6 - Břevnov, zastoupené JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Krajinská 281/44, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu dne 30. listopadu 2021 č. j. 29 Cdo 90/2020-317, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. září 2019 č. j. 13 Cmo 17/2019-263 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. dubna 2019 č. j. 35 Cm 21/2015-231, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a 1) obchodní společnosti Deutsche Leasing ČR, s. r. o., sídlem Antala Staška 2027/79, Praha 4 - Krč, 2) Radana Havelky a 3) Ute Reichelové, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") se stěžovatelka domáhala po první vedlejší účastnici jako někdejší insolvenční navrhovatelce v řízení vedeném týmž soudem pod sp. zn. MSPH 60 INS 5263/2012 vůči obchodní společnosti Logologic Digital CZ spol. s r. o. (dále jen "Logologic"), a po druhém a třetím vedlejšímu účastníkovi jako členech statutárního orgánu první vedlejší účastnice, náhrady škody (ušlého zisku) ve výši 400 000 euro s příslušenstvím. Škoda měla vzniknout obchodní společnosti BXA GROUP LTD (dále jen "BXA") držící 100% obchodní podíl v obchodní společnosti Logologic, v důsledku podání údajně šikanózního insolvenčního návrhu na majetek obchodní společnosti Logologic. Obchodní společnost BXA, jíž měl v důsledku podání insolvenčního návrhu ujít zisk, pak dne 25. 9. 2014 uzavřela se stěžovatelkou smlouvu o postoupení pohledávky ve výši žalované částky vůči první vedlejší účastnici jako dlužnici. Stěžovatelka v žalobě tvrdila, že právě kvůli zahájenému insolvenčnímu řízení nedošlo k převodu obchodního podílu, neboť budoucí nabyvatel, obchodní společnost FINTRADE Nitra spol. s. r. o., odstoupil od smlouvy o smlouvě budoucí podle jejího čl. III/3 a čl. III/4, kterým se budoucí převodkyně (BXA) mimo jiné zavázala k tomu, že od podpisu smlouvy o smlouvě budoucí až do okamžiku splnění kontraktační povinnosti nebude obchodní společnost Logologic splňovat zákonem stanovené podmínky pro prohlášení úpadku, ani proti ní nebude vedeno insolvenční řízení. 3. Městský soud posoudil nárok stěžovatelky zejména podle § 147 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a napadeným rozsudkem žalobu v plném rozsahu zamítl (I. výrok) a stěžovatelce uložil povinnost k náhradě nákladů řízení vedlejším účastníkům (II. výrok). Rozhodl tak opakovaně poté, co jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 28. 11. 2018 č. j. 13 Cmo 19/2018-201. Městský soud předeslal, že obchodní společnosti BXA muselo být "zřejmé, jaký závazek na sebe převzala ... a jaké následky může vyvolat jeho nedodržení... Nelze tak přinášet odpovědnost za škodu způsobenou porušením smluvního závazku na žalované ve smyslu ... § 147 insolvenčního zákona". Podle městského soudu nebyla domnělá pohledávka obchodní společnosti BXA z titulu náhrady škody vzniklá v důsledku podání insolvenčního návrhu existentní, a nemohla být proto platně postoupena smlouvou ze dne 25. 9. 2014 na stěžovatelku. Zdůraznil, že "prvotní příčinou vzniku škody na straně předchůdce žalobce tedy nebylo chování žalovaných, nýbrž vlastní chování žalobcova předchůdce spočívající v porušení smluvního závazku ve vztahu k jeho smluvnímu partnerovi - obchodní společnosti FINTRADE Nitra spol. s r.o.". 4. Podle městského soudu je sice pravdou, že insolvenční návrh podaný vedlejší účastnicí byl usnesením městského soudu ze dne 17. 12. 2013 č. j. MSPH 60 INS 5263/2012-A-66 zamítnut, v odvolacím řízení však vedlejší účastnice předložila k důkazu "rozhodčí nález vydaný Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 26. 9. 2018 sp. zn. Rsp 9711/14. Z jeho obsahu vyplývá, že společnosti Logologic Digital CZ spol. s r.o. jako straně žalované byla rozhodčím soudem uložena povinnost zaplatit žalovanému č. 1) jakožto straně žalující částku 732.655,08 Kč s příslušenstvím. Z přípisu rozhodčího soudu ze dne 13.11.2018 a k němu připojeného dokladu o doručení vyplývá, že tento rozhodčí nález je pravomocný a soudně vykonatelný od 14. 11. 2018". V návaznosti na to městský soud poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012 sp. zn. 29 NSČR 15/2010, z něhož vyplývá, že insolvenční navrhovatel se "zprostí odpovědnosti za škodu vzniklou zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, jestliže prokáže, že v době zamítnutí insolvenčního návrhu jeho splatná pohledávka proti dlužníku po právu existovala. Jak vyplývá z výroku uvedeného rozhodčího nálezu, dlužník Logologic Digital CZ spol. s r.o. se ve vztahu k žalovanému č. 1) jakožto svému věřiteli postupně dostával do prodlení již od srpna 2009 průběžně až do dubna 2011 a z odůvodnění tohoto rozhodčího nálezu je zřejmé, že předmětem rozhodčího řízení byla tatáž pohledávka, kterou žalovaný č. 1) jako insolvenční navrhovatel uplatnil v insolvenčním návrhu z 5. 3. 2012". Žaloba stěžovatelky proto podle městského soudu nebyla důvodná. 5. Vrchní soud posoudil odvolání stěžovatelky proti rozsudku městského soudu jako nedůvodné a napadené rozhodnutí potvrdil. Zdůraznil, že ke zrušení závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí došlo z důvodů na straně budoucí převodkyně, nadto část kupní ceny ve výši 200 000 euro měla být budoucí nabyvatelkou uhrazena pouze za předpokladu, že obchodní společnost Logologic. dosáhne obratu za hospodářské období dvou let od podpisu smlouvy o smlouvě budoucí ve výši 100 000 euro. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně těchto právně významných skutečností nesla přitom stěžovatelka. Stejně tak sama stěžovatelka měla tvrdit a prokazovat, že budoucí převodkyně byla případně (reálně) připravena vyzvat nabyvatelku, aby splnila svůj závazek obchodní podíl koupit, popřípadě učinit další právní kroky k vynucení závazku nabyvatelky, jestliže i přes výzvu by smlouvu neuzavřela. 6. Rozsudek městského soudu je podle vrchního soudu věcně správný, bez zřetele k tomu, jak soud hodnotil obsah závazku ve smlouvě budoucí. Mezi účastníky totiž nebylo sporu, že rozhodčím nálezem byla obchodní společnosti Logologic. uložena povinnost zaplatit první vedlejší účastnici částku 732 655,08 Kč s příslušenstvím. Nález je přitom pravomocný a vykonatelný. Nejvyšší soud v rozhodnutí citovaném městským soudem (viz bod 4 výše) sjednotil soudní praxi tak, že "insolvenční navrhovatel, jehož odpovědnost za škodu nebo jinou újmu vzniklou zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu je dovozována jen proto, že coby důvod zamítnutí insolvenčního návrhu v insolvenčním řízení vyšlo najevo, že sporné skutečnosti týkající se jeho pohledávky nebude možné osvědčit pouze listinami a provedením věcně (okruhem sporných skutečností) opodstatněných důkazů by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o pohledávce, se však této odpovědnosti zprostí, jestliže prokáže, že v době zamítnutí insolvenčního návrhu jeho splatná pohledávka proti dlužníku po právu existovala". 7. Vrchní soud dále uvedl, že stěžovatelce nelze přisvědčit v tom, když dovozuje, že nebyla řádně poučena o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. V prvním kasačním rozhodnutí vrchního soudu ze dne 28. 11. 2018 č. j. 13 Cmo 19/2018-201 (bod 22 odůvodnění) bylo zřetelně vysvětleno o jakých skutečnostech má stěžovatelka povinnost tvrzení a povinnost důkazní, hodlá-li prokazovat příčinnou souvislost mezi zahájeným insolvenčním řízením dlužníka a tzv. zmařeným obchodem. Ani v podání městskému soudu v řízení pokračujícím po zrušení prvého rozsudku ve věci, ani při jednání konaném dne 3. 4. 2019 (viz protokol na č. l. 229) "ničeho dalšího netvrdila a zejména nenavrhnula důkazy k prokázání ekonomické připravenosti k uzavření smlouvy o převodu obchodního podí