IV.ÚS 3819/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3819/18 ze dne 22. 1. 2020 U 2/98 SbNU 383 Náhrada škody způsobené policií vlastníkovi nemovitosti v souvislosti se zákrokem vyvolaným nájemcem   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti M. S., zastoupeného Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem, sídlem Hlavní 241, Svinařov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2018 č. j. 28 Co 255/2018-53, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 11. 2018, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku z důvodu tvrzeného porušení jeho základního práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Stěžovatel je vlastníkem budovy v P., ve které se nachází byt, který jako pronajímatel pronajal na základě smlouvy o nájmu ze dne 30. 10. 2016 nájemci A. K. na dobu určitou do 31. 10. 2017. Dne 28. 2. 2017 byla na základě žádosti Policie České republiky (dále též jen "policie"), Oddělení obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územního odboru Strakonice, se souhlasem náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje pro vnější službu a státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích vyslána skupina šesti příslušníků zásahové jednotky k zadržení uvedeného nájemce, u něhož bylo podezření, že jde o pachatele závažné trestné činnosti. Zákrok byl započat v 5.40 hod. a ke vstupu do bytu byly použity prostředky k násilnému překonání překážky poté, co na učiněné výzvy nikdo nereagoval. Byly tak poškozeny vstupní dveře do domu i vstupní dveře do bytu, přičemž náklady vynaložené na uvedení do původního stavu činily 11 716 Kč. Stěžovatel má za to, že mu následkem policejního zákroku vznikla škoda, a s nárokem na její náhradu se obrátil na Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, která spisový materiál postoupila Ministerstvu vnitra (dále jen "ministerstvo"). Protože ministerstvo odmítlo škodu nahradit, stěžovatel se domáhal zaplacení uvedené částky žalobou. 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") ze dne 8. 3. 2018 č. j. 10 C 279/2017-34 byla vedlejší účastnici uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 11 716 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ode dne 6. 4. 2017 do zaplacení (výrok I) a dále nahradit mu náklady řízení ve výši 7 824,40 Kč (výrok II). Podle obvodního soudu bylo v dané věci namístě použít § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 303/2013 Sb., (dále jen "zákon o Policii České republiky"), jenž stanoví objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou Policií České republiky v souvislosti s plněním jejích úkolů. Toto ustanovení, které navazuje na § 2895 občanského zákoníku, obecně upravuje odpovědnost policie za škodu způsobenou jakýmkoli postupem (legálním i nelegálním) při plnění úkolů v její působnosti. Podle obvodního soudu bylo řízením prokázáno, že zásahem policie došlo ke škodě na majetku. Vedlejší účastnice přitom nerozporovala výši této škody. Protože stěžovatelův nájemce není vlastníkem poškozených dveří a vůči stěžovateli jako pronajímateli ani neporušil žádnou svou povinnost vyplývající z nájemní smlouvy, obvodní soud žalobě vyhověl. 4. K odvolání vedlejší účastnice byl tento rozsudek změněn rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") tak, že se žaloba stěžovatele na zaplacení částky 11 716 Kč s příslušenstvím zamítá (výrok I), a bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele zaplatit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II). Pro rozhodnutí městského soudu bylo podstatné, že stěžovatel jako vlastník domu pronajal byt ve své nemovitosti nájemci, vůči němuž proběhl oprávněný a přiměřený zákrok policie. Podle § 2256 odst. 2 občanského zákoníku nájemce dodržuje po dobu nájmu pravidla obvyklá pro chování v domě a rozumné pokyny pronajímatele pro zachování náležitého pořádku obvyklého podle místních poměrů. Jde o dodržování zásad občanského soužití, což zahrnuje i nepoškozování cizího majetku v domě. Nájemce bytu se choval tak, že proti němu muselo být použito ze strany policie oprávněně násilí, což mělo za následek vznik škody. Právě nájemce bytu tak odpovídá za vzniklou škodu vůči pronajímateli, který měl v souladu s § 2254 odst. 2 občanského zákoníku možnost použít k uspokojení své pohledávky jistotu, kterou mu nájemce podle smlouvy zaplatil ve výši dvojnásobku sjednaného měsíčního nájemného, tedy v celkové výši 18 000 Kč, a náhradu škody započíst. Městský soud se neztotožnil se závěry obvodního soudu, že vedlejší účastnice má nahradit škodu na vstupních dveřích do domu a do bytu stěžovateli jako vlastníkovi nemovitosti. III. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel zdůrazňuje, že ačkoli zákrok policie nesměřoval vůči němu, v jeho důsledku došlo ke škodě právě na jeho majetku. Ze sémantického, systematického, logického i teleologického výkladu § 95 odst. 1 zákona o Policii České republiky vyplývá, že stát je povinen mu tuto škodu nahradit. Závěr městského soudu, podle něhož měl stěžovatel požadovat náhradu škody vůči nájemci, proti kterému zákrok policie směřoval, neodpovídá zákonu. Městský soud tím podle stěžovatele zprostil stát povinnosti k náhradě škody a tuto povinnost přenesl na soukromou osobu. Ta přitom stěžovateli nic neplnila, neboť k tomu neměla sebemenší důvod. Zmíněná kauce je již navíc dávno vypořádána. Tím, že se stěžovateli nedostalo odškodnění za škodu způsobenou policejním zákrokem na jeho majetku, mělo být porušeno jeho vlastnické právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Pro účely tohoto řízení si Ústavní soud vyžádal spis vedený u obvodního soudu pod sp. zn. 10 C 279/2017 a vyzval účastníka i vedlejší účastnici řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 7. Městský soud ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2018 shrnul důvody, pro které rozhodl o zamítnutí žaloby. V této souvislosti poznamenal, že při posuzování předpokladů vzniku uplatněného nároku podle § 95 odst. 1 zákona o Policii České republiky zvažoval všechny zjištěné skutečnosti. Ústavní stížnost navrhl zamítnout. 8. Ministerstvo již ve vyjádřeních k žalobě či odvolání stěžovatele uvedlo, že nájemce bytu byl jako zákonný a oprávněný držitel nemovité věci odpovědný svému pronajímateli za škodu způsobenou na nemovité věci analogicky, jako by škodu způsobila například jeho návštěva, ať již zvaná nebo nezvaná. Předmětná nájemní smlouva výslovně stanovila, že částku představující jistotu ve výši 18 000 Kč je pronajímatel povinen započíst pro úhradu případných budoucích nákladů na uvedení pronajatých prostor a věcí do stavu, v němž byly stíhané osobě předány, jakož i na úhradu dluhů a případných škod. Ministerstvo upozornilo, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu může být nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb., (dále jen "zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci") úspěšně uplatněn vůči státu pouze tehdy, jestliže by poškozený nedosáhl své pohledávky vůči tomu, kdo by k němu byl jinak povinen. Stejný výklad by se měl uplatnit i v případech, kdy nejde o nesprávný úřední postup, tedy pokud policie postupuje řádně v mezích zákona. V opačném případě by totiž byla vedlejší účastnice povinna pouze mechanicky zjišťovat, kdo je vlastníkem poškozené věci a kdo je osobou, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala. V dané věci nelze odhlédnout od toho, že v souladu s nájemní smlouvou za škodu prvotně odpovídal právě nájemce. Rozsudkem městského soudu proto nedošlo k porušení stěžovatelem namítaného ústavně zaručeného základního práva, což je důvod pro zamítnutí ústavní stížnosti. 9. Uvedená vyjádření byla zaslána stěžovateli, který využil možnost na ně reagovat. Ve svém podání ze dne 21. 3. 2019 uvedl, že mu není zřejmé, z jakého důvodu vedlejší účastnice opírá svou argumentaci o zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci a na něj navazující judikaturu, neboť tento předpis na danou věc nedopadá. Rovněž nelze přehlédnout mimořádně novátorské nahlížení vedlej