IV.ÚS 3823/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3823/19 ze dne 31. 3. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Vinacz, spol. s r. o., sídlem Vinařská 882, Dolní Bojanovice, zastoupené JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem, sídlem Žižkova 791, Kyjov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. října 2019 č. j. 7 As 388/2018-46 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. září 2018 č. j. 62 A 124/2016-99, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, Ústředního inspektorátu, sídlem Květná 15, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení výše uvedených soudních rozhodnutí, když tvrdí, že jimi byla porušena její práva zaručená v čl. 2 odst. 1, 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a též že došlo k porušení čl. 2 odst. 3 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z napadených rozhodnutí se podává, že Státní zemědělská a potravinářská inspekce, Ústřední inspektorát (dále jen "správní orgán I. stupně") provedla u stěžovatelky v období od 9. 4. 2013 do 30. 4. 2014 celkem sedm kontrol. Na jejich základě vydala rozhodnutí ze dne 22. 12. 2015 č. j. SZPI/AG706-59/2014, podle něhož se stěžovatelka dopustila správních deliktů podle § 39 odst. 1 písm. f) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o vinohradnictví a vinařství"), tím, že uváděla do oběhu víno, které bylo podrobeno nepovoleným enologickým postupům (nepovolený přídavek vody, nadlimitní obsah ethanolu z přidaného cukru, nepovolený přídavek syntetických barviv a překročení povoleného obsahu kyseliny citronové) a nesprávně uvedla skutečný obsah alkoholu. Dále se stěžovatelka dopustila správního deliktu podle § 39 odst. 5 zákona o vinohradnictví a vinařství tím, že nevedla evidenční knihy v souladu s § 14 odst. 1 vyhlášky č. 323/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a vinařství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "vyhláška č. 323/2004 Sb."), a nevedla evidenci o zásobách vína podle § 14 odst. 10 téže vyhlášky a správního deliktu podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť nesplnila opatření k odstranění zjištěných nedostatků č. P034-70994/13/D02 (v rozhodnutích nesprávně uváděno č. P035-70994/13/D02), které jí ve vztahu k vedení evidenčních knih uložil inspektor při kontrole provedené dne 1. 7. 2013. Za popsané správní delikty byla stěžovatelce uložena úhrnná pokuta ve výši 2 300 000 Kč, povinnost uhradit náklady laboratorních rozborů ve výši 83 570 Kč, náklady dodatečné kontroly ve výši 1 000 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání. Vedlejší účastnice rozhodnutím ze dne 3. 6. 2016 č. j. SZPI/AG706-66/2014 změnila výrok I rozhodnutí správního orgánu I. stupně tak, že zpřesnila časové vymezení jednotlivých skutků, jichž se stěžovatelka dopustila. Ve zbylých výrocích vedlejší účastnice rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdila, jelikož neshledala, že by námitky stěžovatelky byly důvodnými. 4. Stěžovatelka podala proti výše rubrikovanému rozhodnutí vedlejší účastnice žalobu u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), který jí rozsudkem ze dne 6. 9. 2018 č. j. 62 A 124/2016-99 zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Krajský soud nepřisvědčil námitkám, že je rozhodnutí vedlejší účastnice nepřezkoumatelné. Vedlejší účastnice se podle krajského soudu náležitě vypořádala se všemi odvolacími námitkami a přesvědčivě a srozumitelně své závěry zdůvodnila. Krajský soud neshledal ani vytýkané vady ve výrocích rozhodnutí vedlejší účastnice. Dále konstatoval, že laboratorní rozbory byly provedeny v akreditované úřední laboratoři akreditovanými metodami a kontrolní zjištění jimi byla řádně prokázána. Stěžovatelka nepožádala o doplňující odborný posudek a k prokázání svých tvrzení o neobjektivnosti, nesprávnosti či zmanipulování výsledků rozborů nenavrhla žádné důkazy. Krajský soud se ztotožnil rovněž se závěrem vedlejší účastnice, že na obalu vína dodávaného stěžovatelkou byla uvedena nesprávně hodnota obsahu skutečného alkoholu, a to i při zohlednění povolené odchylky. Argumentaci vedlejší účastnice k aplikaci evropských právních předpisů nelze podle krajského soudu považovat za účelovou. Stejně tak aproboval její závěry, že stěžovatelka nevedla evidenční knihy předepsaným způsobem. Stěžovatelka totiž neprokázala, že by jí užívaná verze počítačového programu umožňovala zajistit nevratnost záznamů a příslušné opatření, jež jí správní orgán I. stupně v této souvislosti uložil. Důvodnými krajský soud neshledal ani námitky směřující do výroků o povinnosti uhradit náklady laboratorních rozborů, dodatečných kontrol a správního řízení. Správní orgány se rovněž nedopustily tvrzených procesních pochybení. Stěžovatelka byla řádně seznámena s pořízenými protokoly i právem podat proti jejich znění námitky. Toho však nevyužila. V oznámení o zahájení správního řízení byly tyto protokoly identifikovány dostatečně. Krajský soud se nezabýval námitkou, že František Balík, který protokoly převzal, nebyl osobou oprávněnou jednat za stěžovatelku. Tato námitka byla uplatněna po lhůtě pro podání správní žaloby. Podle krajského soudu se správní orgány řádně zabývaly všemi zákonnými kritérii pro uložení pokuty, a to včetně majetkových poměrů stěžovatelky, míry závažnosti spáchaných deliktů a jejich následků. 5. Ke kasační stížnosti stěžovatelky rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 10. 2019 č. j. 7 As 388/2018-46 tak, že ji zamítl (výrok I) a rozhodl též o nákladech řízení (výrok II). Nejvyšší správní soud jednak neshledal rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným a k věci samé zejména uvedl, že ve shodě s krajským soudem považuje zjištění správních orgánů o přídavku vody ve víně za dostatečně prokázaná. Námitce stěžovatelky, že senzorické hodnocení je rovněž akreditovanou metodou, která by musela tak vysoké množství exogenní vody také zjistit, nelze přisvědčit. Senzorické hodnocení, jak již uvedl krajský soud, je metodou, která je určena k jiným účelům, než je zjišťování exogenní vody ve víně. Slouží především ke zjištění, zdali je potravina vhodná k lidské spotřebě na základě vzhledu, chutě a vůně potraviny, což vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Nelze též přisvědčit argumentaci stěžovatelky, že překročení limitů u obsahu etanolu z přidaného cukru a kyseliny citrónové není nepovoleným enologickým postupem. Jestliže bylo laboratorními rozbory zjištěno, že víno, které stěžovatelka uváděla na trh, překročilo v případě ethanolu z přidaného cukru limit 1,5 % obj., stanovený pro zvyšování minimálního přirozeného obsahu alkoholu právními předpisy, nelze jinak než dospět k závěru, že překročením povolených mezních hodnot byly porušeny podmínky, za nichž by mohl být použit postup, při němž dochází ke zvyšování ethanolu přidáním cukru, a jde tedy o enologický postup zakázaný, resp. nepovolený. Obdobné lze vztáhnout i na překročení maximálního množství přídavku kyseliny citrónové. Nebyly-li dodrženy stanovené podmínky maximálního povoleného množství 1 g/l, jde o nepovolený enologický postup, a výrobky, jež omezení porušují, nelze uvádět na trh. Též námitka stěžovatelky, týkají se číselného údaje o množství skutečného obsahu alkoholu uvedeném na etiketě vína, není důvodná. K nedostatečně vedené vinařské evidenci Nejvyšší správní soud shledal, že z obsahu protokolů č. P034-70994/13 a č. P046-71039/13 nepochybně vyplývá nemožnost nevratnosti záznamů v elektronické databázi stěžovatelky, tj. nesplnění požadavků na vedení evidenčních knih předepsaných v § 14 odst. 1 vyhlášky č. 323/2014 Sb. Stěžovatelka ani následně nedoložila, že by jí užívaný program zabezpečoval nenávratnost provedeného záznamu s uvedením osoby, která záznam provedla. Nelze tedy přisvědčit jejímu tvrzení, že by se rozhodnutí neopíralo o skutkový stav, o němž by nebylo pochyb. K odůvodnění jí uložené sankce stěžovatelka namítá, že nebyla řádně provedena identifikace skutků ve výroku, ani v odůvodnění sankce, neboť část vína byla nalahvována již výrobcem. Toto tvrzení nicméně stěžovate