IV.ÚS 383/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 383/24 ze dne 10. 7. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele T. P., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2023 sp. zn. 3 Tdo 675/2023, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. ledna 2023 sp. zn. 4 To 447/2022, 4 To 448/2022, 4 To 449/2022, 4 To 450/2022 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 6. října 2021 sp. zn. 3 T 137/2018, stěžovatele P. S., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2023 sp. zn. 3 Tdo 674/2023, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. ledna 2023 sp. zn. 4 To 447/2022, 4 To 448/2022, 4 To 449/2022, 4 To 450/2022 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. září 2021 sp. zn. 3 T 7/2020, a stěžovatelů P. P. a K. S., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2023 sp. zn. 3 Tdo 673/2023, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. ledna 2023 sp. zn. 4 To 447/2022, 4 To 448/2022, 4 To 449/2022, 4 To 450/2022 a rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 16. září 2021 sp. zn. 3 T 72/2020, všech ústavních stížností spojených s návrhem na zrušení § 55 odst. 1 zákona č. 491/1991 Sb., o organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a o řízení před ním, § 153 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení, všech zastoupených Mgr. Jiřím Zájedou, advokátem, sídlem Zahradnická 38, Blatná, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu ve Strakonicích, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhují, aby Ústavní soud rozhodnutí, která napadají, zrušil. Kromě toho navrhují, aby Ústavní soud zrušil § 55 odst. 1 zákona č. 491/1991 Sb., o organizaci Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky a o řízení před ním, § 153 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a § 3a odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích (dále jen "okresní soud") ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. 3 T 137/2018 byl stěžovatel T. P. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a), c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, účinného od 1. 10. 2020, spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl stěžovateli též uložen peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb po 150 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí ve výroku uvedených věcí. Poškozená obchodní společnost X (dále jen "poškozená"), byla podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázána s požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Rozsudkem okresního soudu ze dne 8. 9. 2021 sp. zn. 3 T 7/2020 byl stěžovatel P. S. uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020 a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč. Podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí ve výroku uvedených věcí. Poškozená byla podle § 229 odst. 1 trestního řádu odkázána s požadavkem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Rozsudkem okresního soudu ze dne 16. 9. 2021 sp. zn. 3 T 72/2020 byli stěžovatelé P. P. a K. S. uznáni vinnými přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020 spáchaném ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a každému mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb po 400 Kč, tedy 40 000 Kč. P. P. byl dále uložen trest propadnutí plastového kanystru. 5. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 1. 2023 sp. zn. 4 To 447/2022, 4 To 448/2022, 4 To 449/2022, 4 To 450/2022 byly k odvolání poškozené zrušeny rozsudky okresního soudu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. 3 T 137/2018 a ze dne 8. 9. 2021 sp. zn. 3 T 7/2020 ve výroku o náhradě škody a bylo nově rozhodnuto, že stěžovatelé T. P. a P. S. jsou povinni spolu s dalšími ve výroku vyjmenovanými spoluodsouzenými zaplatit poškozené na náhradě škody společně a nerozdílně částku 35 973,18 Kč s ve výroku blíže vymezeným příslušenstvím, a se zbytky uplatněných a soudem nepřiznaných nároků na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání všech stěžovatelů proti prvostupňovým rozsudkům byla zamítnuta. 6. Všechna dovolání stěžovatelů proti rozsudku krajského soudu byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, a to dovolání T. P. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023 sp. zn. 3 Tdo 675/2023, dovolání P. S. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023 sp. zn. 3 Tdo 674/2023 a dovolání P. P. a K. S. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2023 sp. zn. 3 Tdo 673/2023. 7. Trestná činnost, pro kterou byl T. P. a další spolupachatelé odsouzeni, spočívala, stručněji shrnuto, v tom, že ve skladu poškozené nejméně od června 2015 do dne 30. 4. 2016, v pozici zaměstnanců uvedené společnosti v průběhu svých jednotlivých pracovních směn vzájemně koordinovali svoji činnost k jejich společnému záměru odcizit pohonné hmoty z potrubního příjmového systému pro přepravu pohonných hmot, přičemž si rozdělili úkoly spočívající v hlídání okolí, řízení vozidel, odstraňování plomb, otevření uzávěrů a tak vniknutí do uzavřeného potrubního systému, napojování donesených hadic a přečerpávání motorové nafty do připravených nádob, které po naplnění naftou nakládali do přistavených motorových vozidel, jimiž vjížděli do areálu služebním vjezdem určeným pro nouzové stavy, kterým do areálu vnikali po jeho odemčení a odstranění plomby, přičemž se o tyto jednotlivé činnosti střídali, a tímto svým jednáním si přivlastnili nejméně 72 230,73 litrů motorové nafty v nejnižší zjištěné prodejní hodnotě ve výše uvedeném období 1 573 185 Kč, a to ke škodě poškozené. 8. Stěžovatelé P. S., P. P. a K. S. byli odsouzeni za to, že na sebe převáděli ropné látky od stěžovatele T. P., ač věděli, že byly odcizeny ve skladu poškozené, a následně je ukrývali a využívali pro svou vlastní potřebu. II. Argumentace stěžovatelů 9. Stěžovatelé mají výhrady zejména proti způsobu dokazování v průběhu řízení před obecnými soudy. Namítají, že posudky zpracované soudní znalkyní RNDr. Evou Kolářovou a posudek Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích, Ústavu znalectví, a oceňování a jeho navazující doplnění, byly v rámci dokazování provedeny nikoliv jako znalecké posudky, nýbrž toliko čteny jako listinný důkaz. Případné vady znalecké doložky měly být řešeny předvoláním znalce. 10. Na rozdíl od jiných obviněných nedali stěžovatelé žádný souhlas se čtením úředních záznamů ve smyslu § 211 odst. 6 trestního řádu, což však v napadených rozhodnutích není při hodnocení důkazů rozlišováno. 11. Výše škody podle stěžovatelů nebyla v řízení řádně zjištěna, neboť poškozená pouze předložila tabulky, které sama vyhotovila. Podmínkou použité právní kvalifikace (myšleno zřejmě u stěžovatele T. P. - pozn. ÚS) je přitom dosažení škody značné výše, tedy částky přesahující 1 000 000 Kč. 12. Stěžovatelé taktéž namítají, že soudy neodůvodnily výši ukládaných peněžitých trestů. 13. Stěžovatelé tvrdí, že v líčení nebyly navzdory jejich žádosti přehrány všechny odposlechy a nebylo tak ověřeno, zda jejich přepisy byly provedeny správně. 14. Kromě toho stěžovatelé nesouhlasí s tím, že by měli platit paušálně stanovené náklady trestního řízení, zejména pak v případě dovolání, k jejichž podávání jsou nadto nesmyslně nuceni, ačkoliv jsou zbytečná, neboť stěžovatelé souhlasí s hodnocením Nejvyššího soudu, že jejich dovolání jsou neopodstatněná. Jde o zpoplatnění spravedlnosti. Nadto projednáván