IV.ÚS 3852/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3852/16 ze dne 14. 11. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti A. M., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, se sídlem J. V. Sládka 1363/2, 415 01 Teplice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2016 č. j. 3 Tdo 1027/2016-68, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 2014 sp. zn. 9 To 89/2013, a proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2013 č. j. 49 T 10/2011-1968, za účasti 1. Nejvyššího soudu, 2. Vrchního soudu v Praze a 3. Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, a za účasti A) Nejvyššího státního zastupitelství, B) Vrchního státního zastupitelství v Praze, C) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a D) N. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel dne 21. listopadu 2016 návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se A. M. (dále také jen "stěžovatel" nebo "obviněný") domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva a svobody. Konkrétně stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, porušení zásad nullum crimen sine lege a nulla poena sine lege, zakotvených v článku 39 Listiny, porušení principu presumpce neviny (článek 40 odst. 2 Listiny) a porušení zásady ne bis in idem (článek 40 odst. 5 Listiny). II. Z obsahu ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil: 1) Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. července 2013 č. j. 49 T 10/2011-1968 byl stěžovatel (obviněný) uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona, trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona a zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Za dané trestné činy byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Zároveň byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v délce trvání sedmi let. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále také jen "nalézací soud") rovněž uložil obviněnému a N. M. [dále jen "obviněná"] nahradit vzniklou škodu. Trestného činu zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona se měl obviněný dopustit tak, že v postavení obchodního manažera obchodní společnosti XX s. r. o. v likvidaci, IČO: 64051277 (dále jen "XX"), v době od února do května 2008 objednal šest osobních automobilů značek Opel a Chevrolet. Nákup těchto vozidel financovala obchodní společnost Credium, a. s., v likvidaci, IČO: 25139886 (dále také jen "poškozená") na základě smluv o úvěru, zajišťovacím převodu vlastnického práva a o výpůjčce. Takto financovaná vozidla následně XX prodala třetím osobám, přičemž získané finanční prostředky byly vloženy na účet či do pokladny XX a poté vědomě užity k úhradě potřeb této obchodní společnosti či obviněného (jedno z vozidel bylo užito k úhradě dluhu obchodní společnosti NSI GROUP, ČR a. s. v likvidaci, IČO: 26407671, jejímž předsedou představenstva byl v té době obviněný, vůči obchodní společnosti HELVETICA - EUROPE s. r. o., IČO: 27711404). Popsaným jednáním měl obviněný způsobit poškozené škodu ve výši 1 781 367 Kč. Trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona se měl obviněný dopustit tak, že v době od prosince 2008 do ledna 2009 (opět jako obchodní manažer XX), v úmyslu získat finanční prostředky, vybral prostřednictvím zaměstnanců XX zálohy na nákup vozidel, ačkoliv si byl vědom toho, že XX byla v platební neschopnosti a nákup dalších vozidel již nemohla financovat. Vybrané peněžní prostředky obviněný nejprve vložil do pokladny XX a následně vybral a užil pro svoji vlastní potřebu, čímž měl celkem šesti poškozeným fyzickým osobám způsobit škodu ve výši 233 000 Kč. Zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku, se měli obviněný, společně s obviněnou, dopustit následovně: Obviněná, jako jediná jednatelka XX a obviněný (obchodní manažer téže obchodní společnosti), v době od ledna 2008 do března 2009, po společné domluvě postupně z pokladny a bankovních účtů XX vybrali hotovost ve výši 21 882 237 Kč, z čehož vrátili pouze 11 082 218 Kč. Do účetnictví XX přitom nedoložili žádné doklady o způsobu využití nevrácených peněžních prostředků, které použili pro svoji vlastní potřebu. Popsaným jednáním měli obvinění způsobit poškozené XX škodu ve výši 10 800 019 Kč. 2) Po provedení rozsáhlého dokazování nalézací soud označil obhajobu obviněného za ryze účelovou. K námitce, že obchodní společnost Credium, a. s., v likvidaci, se k trestnímu řízení se svým nárokem na náhradu škody nepřipojila, nalézací soud uvedl, že z hlediska viny obviněného není rozhodné, že obviněný následně činil kroky k dodatečnému vyrovnání vzájemných závazků mezi XX a uvedenou obchodní společností. Nalézací soud dále nepřijal obhajobu obviněného, že výběr záloh na nákup vozidel činili zaměstnanci XX z vlastní iniciativy. Dle nalézacího soudu výběr záloh probíhal na základě rozhodnutí obviněného, který si byl v té době vědom špatné finanční situace XX. Přesto s vybranými zálohami (které byly složeny do pokladny či na účet XX) dále nakládal, s vědomím toho, že poškozeným již nebudou vráceny. Ani obhajobu obviněného stran posledního z trestných činů, jehož se měl dopustit společně s obviněnou, nalézací soud nepřijal. Tvrzení obviněného o počáteční negativní finanční situaci XX nalézací soud neshledal jako důvěryhodné. Současně doplnil, že z hlediska viny by ani v případě jejího prokázání nebyla daná skutečnost relevantní, neboť obviněný zpronevěřil reálné peněžní prostředky uložené v pokladně či na účtu XX. Za významný důkaz nalézací soud označil výpověď svědkyně Jany Wernerové (účetní XX), podporovanou výpovědí svědkyně Milady Frýdlové. Dle obou svědkyň si obviněný a obviněná byli vědomi rozporů v účetnictví a byli opakovaně upozorněni na nutnost doložení účetních dokladů prokazujících účel, na které byly prostředky vybrané z pokladny či z účtu XX užity. 3) K odvolání obviněného a obviněné Vrchní soud v Praze (dále také jen "odvolací soud") rozsudkem ze dne 29. ledna 2014 sp. zn. 9 To 89/2013 rozsudek nalézacího soudu ve vztahu k obviněnému zrušil ve výrocích o vině zločinem zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a trestným činem podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, jakož i ve výrocích o trestu a o náhradě škody. Ve vztahu k obviněné odvolací soud zrušil rozsudek nalézacího soudu v celém rozsahu. Poté odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona a dále za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea 3, odst. 3 tr. zákona (dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. května 2009 sp. zn. 24 T 134/2008) odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání tří let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem. Odvolací soud dále obviněnému uložil peněžitý trest ve výši 15 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech po dobu pěti let. Současně odvolací soud zrušil výrok o trestu uložený rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. května 2009 sp. zn. 24 T 134/2008, jakož i všechna další, na tento výrok navazující rozhodnutí, pozbyla-li jeho zrušením podkladu. Podle § 259 odst. 1 tr. řádu odvolací soud věc obviněných, ohledně zločinu zpronevěry dle § 206 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku a trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 4) Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, jež Nejvyšší soud (dále také jen "dovolací soud") usnesením ze dne 31. srpna 2016 č. j. 3 Tdo 1027/2016-68 odmítl dle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, jako zjevně neopodstatněné. 5) Dovolací soud se plně ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku odvolacího soudu. Nepřijal námitku obviněného, podle níž obecné soudy pochybily, pokud nenechaly vypracovat znalecký posudek ve vztahu ke skutku, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry dle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona. K tomu dovolací soud připomenul, že stanovení potřebného rozsahu dokazování je, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů, plně v gesci obe