IV.ÚS 3862/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3862/15 ze dne 29. 3. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Le Thi Lieu, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 28 C 143/2015, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Ústavnímu soudu bylo dne 31. 12. 2015 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhá vydání nálezu, v němž by Ústavní soud vyslovil, že postupem orgánu veřejné moci - přidělením věci projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 143/2015 podle rozvrhu práce specializovanému senátu 28 C - bylo porušeno jeho základní právo na zákonného soudce zaručené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V návaznosti na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud jmenovanému soudu přikázal jednak změnit rozvrh práce "tak, aby účastníci řízení měli v případě mylného zápisu věci možnost uplatňovat základní právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny", a dále rozdělit všechny žaloby, které napadly na soud dne 19. 5. 2015 a byly přiděleny senátu 28 C (včetně věci stěžovatele projednávané pod sp. zn. 28 C 144/2015), mezi jednotlivé občanskoprávní senáty podle rozvrhu práce. Současně stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal jmenovanému soudu pokračovat v porušování základního práva stěžovatele na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud však dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není a z tohoto důvodu ani nevyzýval zástupce stěžovatele, aby doložil plnou moc k podání ústavní stížnosti, neboť tento krok by nic nezměnil na způsobu, jakým o návrhu rozhodne a vedl by toliko k průtahům v řízení. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ústavní stížnost je přípustná teprve tehdy, pokud stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávaném případě však stížnost směřuje proti postupu soudu v dosud neskončeném řízení a stěžovatel tak může uplatnit námitky (údajně) nezákonně určeného soudce v odvolacím řízení. V současné procesní situaci byl tedy návrh Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z jeho rozhodovací praxe (srov. např. usnesení sp. zn. III. ÚS 3864/15 ze dne 14. 1. 2016, sp. IV. ÚS 3863/15 ze dne 3. 2. 2016 či sp. zn. IV. ÚS 3865/15 ze dne 24. 2. 2016 vydaná ve skutkově i právně totožné věci). Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud nemohl vyhovět návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů zastoupení (§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. března 2016 Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj