IV.ÚS 3864/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 3864/16 ze dne 31. 1. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 31. ledna 2017 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Tomáše Jiříkovského, t. č. ve Vazební věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Erikem Janíkem, advokátem, se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 966/14, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. srpna 2016 č. j. 9 To 348/2016-13, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení a 1) Okresního soudu v Břeclavi, 2) Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, t a k t o: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní soud obdržel návrh ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se Tomáš Jiříkovský (dále též "stěžovatel" nebo "obviněný") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo zasaženo do jeho ústavněprávně garantovaných základních práv a svobod. V konkrétní rovině stěžovatel namítá porušení práva na osobní svobodu ve smyslu článku 8 odst. 1 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a práva na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny, jakož i porušení článku 90 a článku 95 Ústavy České republiky. II. Z obsahu ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí obecného soudu a ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel (obviněný) je stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 4 písm. b) tr. zákoníku a zvlášť závažný zločin krádeže podle § 205 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Prvého z uvedených trestných činů se měl stručně řečeno dopustit tím, že v období od 26. ledna 2013 do 30. listopadu 2013 provozoval internetový obchod, který vytvořil za účelem zprostředkování prodeje různého zboží či služeb, především návykových látek uvedených v přílohách č. 1 až 7 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek, aniž by disponoval povolením k zacházení s takovými látkami, přičemž za zprostředkování jednotlivých plateb v tomto internetovém obchodě získával provize v podobě digitální měny bitcoin (dále jen "BTC"), které byly zasílány na transportní bitcoinovou adresu obviněného, čímž do 29. listopadu 2013 za zprostředkování jednotlivých obchodů s návykovými látkami obviněný získal nejméně 1.173 BTC, odpovídající dle měnového kurzu, v době jednotlivých obchodů, částce nejméně 5.233.718 Kč. V případě druhého trestného činu měl obviněný jako provozovatel a administrátor téhož internetového obchodu v době od 00:08 hod do 11:43 hod. dne 1. prosince 2013 z celkem 5.438 bitcoinových adres zákazníků svého internetového obchodu, k nimž měl přístup, neboť disponoval privátními klíči k peněžence celého obchodu, odcizil celkem 840,70 BTC v hodnotě nejméně 16.156.123 Kč dle měnového kurzu aktuálního k témuž dni, které převedl na svoji transportní bitcoinovou adresu, načež takto získané prostředky použil pro svoji osobní potřebu. Dne 12. dubna 2016 v 11:37 hod. byl obviněný zadržen. Jeho trestní stíhání bylo zahájeno dne 13. dubna 2016 (§ 160 odst. 1 tr. řádu), téhož dne podal státní zástupce návrh na vzetí obviněného do vazby. Usnesením ze dne 14. dubna 2016 č. j. 3 Nt 11003/2016-17, Okresní soud v Břeclavi (dále také "soud prvního stupně") rozhodl dle § 68 odst. 1 tr. řádu, o vzetí obviněného do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a c) tr. řádu a nepřijal písemný slib obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu jako náhradu vazby. Proti usnesení soudu prvního stupně podal obviněný dne 21. dubna 2016 stížnost, jíž Krajský soud v Brně (dále také "stížnostní soud") usnesením ze dne 12. května 2016 č. j. 9 To 154/2016, zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Dne 7. června 2016 podal obviněný žádost o propuštění z vazby na svobodu. Poté, co ve věci proběhlo dne 28. června 2016 ve věci vazební zasedání, rozhodl soud prvního stupně usnesením z téhož dne č. j. 3 Nt 5001/2016-24, tak, že přijal písemný slib obviněného ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu, přijal záruku důvěryhodné osoby prof. Ing. Jana Goliáše, DrSc. dle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu, stanovil nad obviněným dohled probačního úředníka ve smyslu § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu a podle § 71a tr. řádu rozhodl, že obviněný se propouští z vazby na svobodu. Ke stížnosti státního zástupce stížnostní soud usnesením ze dne 28. července 2016 č. j. 9 To 288/2016-38, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně a nepřijal nabízené náhrady vazby dle § 73 odst. 1 písm. a) až c) tr. řádu. Dne 25. července 2016 státní zástupce podal soudu prvního stupně návrh na ponechání obviněného ve vazbě s tím, že vazební důvody dle § 67 písm. a) a c) tr. řádu na straně obviněného nadále trvají a současně nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením. Usnesením ze dne 12. srpna 2016 č. j. 3 Nt 4002/2016-4, soud prvního stupně rozhodl, že podle § 72 tr. řádu se obviněný propouští z vazby na svobodu. Proti usnesení soudu prvního stupně podal státní zástupce dne 16. srpna 2016 stížnost, k níž stížnostní soud usnesením ze dne 31. srpna 2016 č. j. 9 To 348/2016-13, usnesení soudu prvního stupně o propuštění obviněného z vazby dle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu zrušil a v souladu s § 72 odst. 1 tr. řádu rozhodl, že obviněný se ponechává ve vazbě, neboť vazební důvody dle § 67 písm. a) a c) tr. řádu nadále trvají a současně vazbu nelze nahradit jinými instituty dle trestního řádu. III. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti předně namítá, že do dnešního dne mu nebylo doručeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. července 2016 č. j. 9 To 288/2016-38, kterým stížností soud zrušil usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 28. června 2016 č. j. 3 Nt 5001/2016-24, jímž byl stěžovatel propuštěn z vazby; v důsledku toho se stěžovatel nemůže zákonným způsobem bránit, neboť nezná okolnosti odůvodňující jeho vazbu, protože stížnostní soud v ústavní stížností napadeném rozhodnutí stran důvodů vazby stěžovatele odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí z 28. července 2016. Stěžovatel v takovém postupu stížnostního soudu spatřuje porušení práva na spravedlivý proces, protože "se tak bez svého zavinění nemůže ani po čtyřech měsících seznámit s okolnostmi skutkově odůvodňujícími jeho vazební důvody". Stížnostní soud se - oproti soudu prvního stupně - dle stěžovatele nedostatečně zabýval tím, zda zde existuje důvodná obava, jež by byla podkladem pro rozhodnutí o uložení útěkové či předstižné vazby. Soud prvního stupně dle závěru stěžovatele zohlednil dosavadní průběh trestního řízení, rodinné poměry stěžovatele, jakož i skutečnost, že stěžovatel průběh trestního řízení nijak neztěžoval, naopak poskytoval orgánům činným v trestním řízení součinnost. Stran předstižné vazby pak soud prvního stupně zjistil, že stěžovateli byly zabaveny veškeré prostředky, kterými by mohl trestnou činnost opakovat, došlo k zajištění peněžních účtů v bance a k zajištění nemovitostí, jakož i ke zrušení internetového obchodu. Konečně soud prvního stupně již dříve konstatoval, že vazbu stěžovatele lze nahradit opatřeními dle § 73 odst. 1 písm. a), b) a c) tr. řádu. Stěžovatel má za to, že stížností soud nezohlednil žádnou z těchto skutečností, a aniž by zjistil skutkový stav odlišně od soudu prvního stupně, rozhodl o ponechání stěžovatele ve vazbě. Stěžovatel dále poukázal na obsáhlou judikaturu Ústavního soudu k rozhodování ve vazebních věcech, na jejímž základě dovozuje, že stížnostní soud v projednávané věci nedostál požadavku ústavněprávně konformního odůvodnění svého rozhodnutí, zvláště stran prokázání existence důvodů vazby na straně stěžovatele. IV. Poté, co Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je přípustná, byla podána včas osobou oprávněnou a splňuje také ostatní zákonné požadavky, vyžádal si v souladu s § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyjádření Krajského soudu v Brně, jakož i spisy vedené Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 3 Nt 11003/2016, 3 Nt 5001/2016 a 3 Nt 4002/2016. Ve svém vyjádření ze dne 13. prosince 2016 Krajský soud v Brně zcela odkázal na odůvodnění svého ústavní stížností napadeného rozhodnutí s tím, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou. S ohledem na obsah vyjádření stížnostního soudu Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat je stěžovateli k případné replice. V. Ve světle předložených námitek Ústavní soud prostudoval obsah napadeného (jakož i předcházejících) rozhodnutí a spisový materiál, načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu p