IV.ÚS 388/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 388/06 ze dne 17. 4. 2007 N 67/45 SbNU 99 K právu obviněného vznášet námitky proti protokolaci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 17. dubna 2007 sp. zn. IV. ÚS 388/06 ve věci ústavní stížnosti Bc. D. V. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2006 sp. zn. 3 Tdo 1619/2005, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2005 sp. zn. 7 To 5/2005 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. dubna 2004 sp. zn. 3 T 142/2003, jimiž byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. c) trestního zákona. I. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. února 2006 sp. zn. 3 Tdo 1619/2005 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. května 2005 sp. zn. 7 To 5/2005 se zrušují v částech týkajících se Bc. D. V. II. Ústavní stížnost směřující proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 7. dubna 2004 sp. zn. 3 T 142/2003 se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností, podanou ve lhůtě dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a splňující i ostatní formální předpoklady a podmínky stanovené zákonem, napadl stěžovatel shora citovaná rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel podrobně rozvádí námitky týkající se vydání příkazu k jeho zatčení, dále zadržení a následného vzetí do vazby a postupu vyšetřovatele v přípravném řízení. Porušení práva na obhajobu spatřuje stěžovatel v tom, že nalézací ani odvolací soud jemu (ani jeho obhájci) neumožnily porovnat data na zvukových záznamech hlavních líčení s obsahem na jejich základě pořízených protokolů, přičemž právě vadná a nedostatečná protokolace může mít v jeho věci zásadní význam pro správnost a zákonnost rozsudku a zejména pro správné rozhodnutí odvolacího soudu, který nemohl podle nedostatečného přepisu spravedlivě rozhodnout. Ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně stěžovatel dále namítá, že toto rozhodnutí mu bylo doručeno bez zákonných náležitostí (bez razítka Městského soudu v Brně a podpisu předsedy senátu) a stručně poukazuje na některé nesrovnalosti v odůvodnění, čímž mělo dojít k porušení ustanovení § 2 odst. 6 a § 125 trestního řádu (dále též jen "tr. řád"). Odvolací soud pochybil dle stěžovatele i tím, že nezrušil rozsudek soudu prvního stupně, ač v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byla porušena ustanovení zabezpečující práva obhajoby. Dle názoru stěžovatele byl tímto pochybením založen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu. 3. V petitu ústavní stížnosti navrhuje stěžovatel, aby Ústavní soud všechna napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil. II. 4. K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu vyjádřili účastníci řízení. 5. Městský soud v Brně uvedl, že o námitkách protokolace bylo pravomocně rozhodnuto, a znovu konstatoval, že na pořízení kopií zvukových záznamů strana řízení nemá právo a o jejich poslech stěžovatel nepožádal. Jinak odkázal na odůvodnění svého rozsudku. 6. Krajský soud v Brně ve svém vyjádření navrhl, aby ústavní stížnost byla odmítnuta, neboť dle jeho názoru napadená rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu jsou v souladu se zákonem a nedošlo jimi k porušení zákonných práv stěžovatele. 7. Nejvyšší soud se k ústavní stížnosti nevyjádřil. 8. Městské státní zastupitelství v Brně, Krajské státní zastupitelství v Brně a Nejvyšší státní zastupitelství se práva vedlejšího účastenství výslovně vzdala. 9. Všichni účastníci vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání, a protože ani Ústavní soud od takového jednání neočekával další objasnění věci, upustil od něho podle ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. III. 10. Z vyžádaného trestního spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 3 T 142/2003 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem uvedeného soudu ze dne 7. 4. 2004 sp. zn. 3 T 142/2003 byl stěžovatel (a další spoluobžalovaní) uznán vinným trestným činem zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) trestního zákona, kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 3, 5 a 6 výroku o vině citovaného rozsudku. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu. Odvolání stěžovatele proti odsuzujícímu rozsudku bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2005 sp. zn. 7 To 5/2005 podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl stěžovatel dovoláním, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 2. 2006 sp. zn. 3 Tdo 1619/2005 podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. 11. Ze spisového materiálu dále vyplývá, že dne 11. 5. 2004 byla Městskému soudu v Brně doručena námitka stěžovatele proti protokolaci v jeho trestní věci, kterou odůvodnil tím, že přepsané protokoly z hlavních líčení se v určitých částech podstatně liší od průběhu hlavního líčení, a proto požádal o pořízení kopií zvukových záznamů. Městský soud v Brně usnesením ze dne 1. 12. 2004 sp. zn. 3 T 142/2003 podle § 57 odst. 1 tr. řádu návrh stěžovatele na opravu a doplnění protokolů o hlavním líčení zamítl. Proti zamítavému rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 4. 2005 sp. zn. 7 To 6/2005 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta. IV. 12. Poté, co se Ústavní soud seznámil s předmětným trestním spisem, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná a zčásti nepřípustná. 13. Ústavní soud respektuje nezávislost obecných soudů a již opakovaně zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 81 a 90 Ústavy České republiky). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy České republiky). Na druhé straně je však nejen oprávněn, ale i povinen posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Rozhodování obecných soudů se musí uskutečňovat nejen v zákonném, ale prioritně v ústavním rámci, jehož součástí je i právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny); v rámci tohoto práva musí být vyloučena libovůle v rozhodování a musí také být zajištěna pro každého obviněného právně účinná ochrana, jejíž neodmyslitelnou součástí je právo na obhajobu. 14. V daném ústavním rámci se Ústavní soud zabýval především základní námitkou stěžovatele, že soudy obou stupňů mu neumožnily přístup ke zvukovým záznamům o průběhu hlavních líčení. 15. Podle ustanovení § 65 odst. 1 tr. řádu má obviněný a jeho obhájce - mimo jiné - právo nahlížet do spisu (s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka vyslýchaného ve smyslu ustanovení § 55 odst. 2 tr. řádu) a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. Obhájce obviněného má dále podle ustanovení § 41 odst. 6 tr. řádu právo ve všech stadiích trestního řízení vyžádat si předem kopii nebo průpis protokolu o každém úkonu trestního řízení. Tato obecná úprava se však nevztahuje v plném rozsahu na protokolaci v řízení před soudem. Je-li o průběhu hlavního líčení pořizován zvukový záznam, některé zvláštnosti takovéto protokolace upravuje ustanovení § 55b tr. řádu. Z odstavce 7 citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že zvukový záznam není součástí spisu, neboť stanoví, že "zvukový záznam se uchová na nosiči informací spolu se spisem, a není-li jeho připojení ke spisu možné, poznamená se do protokolu nebo stručného záznamu místo jeho uložení". Není-li nosič informací součástí spisu, oprávnění obviněného, resp. jeho obhájce, pořídit si kopie tohoto nosiče nelze z ustanovení § 65 odst. 1 tr. řádu vyvodit. Rovněž z ustanovení § 41 odst. 6 tr. řádu vyplývá pouze oprávnění obhájce vyžádat si kopii protokolu o hlavním líčení pořízeného dle zvukového záznamu, nikoliv však kopii samotného záznamu. Povinnost soudu poskytnout obžalovanému kopie zvukových záznamů o průběhu hlavního líčení tedy přímo z žádného ustanovení trestního řádu nevyplývá; to však neznamená, že by tyto kopie soud obhajobě poskytnout nemohl. 16. Byl-li o průběhu úkonu před soudem pořízen zvukový záznam a je-li třeba vyhotovit písemný protokol, zaznamená se dle ustanovení § 55b odst. 5 tr. řádu do protokolu "podstatný obsah" úkonu, což znamená, že v protokolu o hlavním líčení nemusí být zapsáno vše, co bylo zachyceno na zvukovém záznamu. Vzhledem k této úpravě nelze vyloučit, že obžalovaný či jeho obh